středa 8. února 2023

Mt.Jedová 23


 Původní apalucha se evolučně proměňuje, jednak se stává memoriálem otce spoluzakladatele, dále již odpadá teen generace, naopak se objevuje generace třetí. Vyladěn víkend před pololetním volnem.

Místo s laskavostí paní domácí ponecháno, již v pátek se sejde slušná pánská osádka, oslavuje se krom setkání přijetí na VŠ, průběžně koštuje zdejší pozůstalost v nedožitém sklípku, k tomu slovenský, anglický, potažmo americký a  židovský humor, etymologie anglických vulgarismů , až se v pozdně nočních hodinách postupně na různých místech většina zhorizontalňuje, někteří dlí polovertikálně. 

Nezvyklá ranní disciplína, přiřadí se někteří mladší tatínkové a vyrážíme nyní standartní cestou, žádný provovýstup se tentokrát nekoná. Pole zmrzlá, trocha sněhu, nahoře nečekaně více. Objevují se obavy, zda zdoláme najít založenou mohylu. Mezitím docházejí mladší účastníci, vrcholový ořechový přípitek, chybí však avízovaná meruňka, která dále je i není. Pomníček nalezen na první kopnutí, méně se již daří založení ohně ze zmrzlých větví, nakonec i párečková svačinka proběhne, nutná Pohořanská bouda a odpoledne tradiční dřevní brigáda. Vznikne žonglující řetěz, naštěstí bez zranění pobíhajících mrňat. Tradiční kapustnica, oslava nového prezidenta, konečně jakési vítězství, půlnoční chleba po pobavení se s Clintem a Sárou. Moky všerůzné, i ona meruňka, která nemá býti vypita, neb je valašským majstrštykem, doktora staršího, který je automechanikem, ale místo aut mu to v dílně pálí a taky obdarovanému na ni chodí milá žena...No bude se muset spokojit s vínkem...


Brzké ranní švitoření vyžene z pelechů, nějaké to ztišení, kterým z důvodů hledání nového větru  neprovede zvyklý průvodce a část prchá za konečně sněhem, snažíc se rozpustit ranní kocovinu  lyžoběhem na jesenickém povětří. 

Tož zase moc pěkná chlapárna



     

Církev 21.st.

 Zmítá se v různých bizárech

Konzervativní zakuklenci s více či méně konspiračním poselstvím 

Progresivní Halík propagující necírkevní církev, bez uchopitelnějšího obsahu, kam až ona reforma má zajít, kde jsou meze bezmezné tolerance a lásky, bojující proti rozdělení , sám rozdělujíc a polarizujíc, do značné míry ztotožňujíc duchovní zápasy s těmi politickými, dělíc svět na dobrý západ a špatný východ, na elitářské moudré pokrokáře a nevzdělaný plebs volící populisty. 

Letniční bizáry, plné úderných hesel a frází, emočních výzev typu - kdo chce žít dobrý život- ať se postaví a údernou modlitbou kazatele na něj sestoupí nový duch (různé obměny téhož- nový život, kdo se chce odevzdat, kdo chce žít ve slávě boží- poslední zkušenost). 

Tradiční protestantská (evangelická) opatrnost - která ze strachu ze zmíněných bizárů se uchyluje k neosobnímu mlácení prázdné slámy obecných klišé povšechného dobra, většinou blízké rétorice sekulárních lidskoprávních aktivistů, leckdy se s těmito v zásadě překrývajíc.

Někdy v podobě více intelektuálské, jindy přecházejíc v popové proudy, snažící se podbízet sekulárnímu mainstreamu, či bezhraniční mládeži,  hlavně nikoho neurazit, láska nade vše, avšak leckdy za cenu ztráty či rozmělnění samotné křesťanské identity.  

A s tím spojené novodobé rádoby neformální městské skupiny s různými vesměs anglicky znějícími názvy, křičící do světa, jak křesťané jsou in a cool.   

Quo vadis ecclesia ?