Poslední březnový víkend, po dřívějších přechodech N. Tater, padne tentokrát volba na Fatru a to Velkou, že bude povlovnější, pohodová. No trochu jinak.
Na tři dny, vytříbí se 7ka, sraz Vrútky, vlak do Turč.Teplic, ochutnávka termální vody a domluvíme vyhlídkovou taxi dodávku na Malý Šturec. Fajn, sobota 12:30 nástup. Zdálo se, že na lesní cestě již sněhu nebude, bylo dost, ale dá se bez sněžnic. Cesta trochu dlouhá, trochu nezáživná, ale krásně. Roztrhaně dosahujeme chatu na Kráľovej studni, kam údajně jezdí v létě autobusy, no nevím, Pavlík zas toho nakecá.. Otevřeno, nikde nikdo, zvažujeme samoobsluhu, nakonec se chatár zjeví, kýženým pivem a čočkovkou obdaří.
Pak již nástup na sněžnicích na hřeben. To jest jiné kafe, velká paráda, sníh různě, někde je, někde není, někde jen krusta. Sněžnice někdo užije, pak sundá, západ slunce na Križné, a již se stmívá, Frčkov, Ostredok s vyhlídkami na osvětlené Donovaly a pod Suchým vrchem hledáme salaše. V prvním se svítí, nechceme rušit zamilovaný pár, jen si pro jistotu bookujeme půdu, nakonec zbytečně neb trochu níže Mandolína nás vítá prázdná. Paráda, euforie, zatopení v pícce, vaření ze sněhu, ze zimy hůře snesitelný hyc, nad ránem zas chladno...
Ranní krása, trasu doladíme cestu, zacházka na Ploskou, ale když je to významný vrchol, zbytek se podvolí, rozhledy od Tater po Lysou horu, to ještě panuje nadšení.
Sejdeme na Chatu pod Borišovem, vrcholobijci ještě i vyběhnou na vrchol a padne rozhodnutí pokračovat "magistrálou", neb alternativní hřeben přes Rakytov je příliš znám a šel jsem to teď s dětma, to chce změnu, hlásí Pavlík. (Opět se rozpadá Lidl sněžnice, tentokrát dobře zajistí vždy příhodný gumicuk) .
Směrovka hlásí 5:55 Kľak, kam někde bychom měli dojít a zabivakovat...Šoproň, Javorina, se ještě dá, za hodinu dle plánu na Javorině, ale Kľak 5:15, to jaksi matematika nesedí, začíná se vynořovat budoucí prokletí. Hřeben se postupně zalesňuje, žádné povlovnosti, ale hezky nahoru dolů, navíc pralesní neúpravou, kořeny, mladá bučina. Vzdálenost na dotyčný kopec se jaksi nekrátí, již to slovo Kľak...nevěstí nic dobrého. Hřeben pojmenován na Martínkův...a plán zhodnocen zatím s úsměvem na jaksi dost ambiciózní...Z kopce a další kopec, sněžnice či bez? Stálé dilema, vždy je to nějak špatně. Posedíme na Štefanovej a to již je všem jasné, že Kľak zůstane prokľat. Další kopec, mezitím medvědí stopy, asi včerejší? Utěšování, že Lysec je jen Malý... Ale to je již půl 6tá, sice se posunuly hodiny, ale je nejvyšší čas pomýšlet na bivak...V 19 na Sedle pod Kopou (kam jsme měli dojít za 4 hodiny z Borišova, trvalo nám 6) proběhne bojová hoplopo (ho...platná porada) a většinový souhlas s ústupem (je zavržena představa, že totok obdobné bychom absolvovali ještě další den a pak ještě řešili návrat domů).
Na mapce má být přístřešek, není, najdem bivakovací místečko na suché zemi, dva stany, zbytek venku, povaříme, jednoušně vnímajíc ozvučené myšlenky jedné u účastnic výpravy, zbytky jídla zajistíme před méďou do patřičných výšin.
A ráno do promáčených bot, s nápady poučení z krizového vývoje, jak příště neoprénové ponožky a euforická dáma si sepisuje nákupní seznam. Čeká nás nezáživných 10 km ledové cesty Jasenskou dolinou , ale po skupinkách docela rychle uteče, docházíme koupající se otužilce, sjezdovky, Belá-Dulice, bus nebus, čekat? Ne tágo a odvoz do Vrútek, pokračují ozvučené myšlenky, v některé Bečvě ještě občerstvovací halušky a nakonec příznivý dojezd.
