Aneb pokračování série Jarní Vysočina upgradované na Podzimky kolem 28.10.
Kvůli koronanevyzyptatelnosti zvolena jistota soukromé chaty, 200-leté hospodské roubenice. Hoch je na paralelní akci, tak se ne zcela k její libosti vypravím s dcérkou přes 3/4 republiky. Po tmě Hradcem a podobnými zákoutími žádná slast, ale co už. Rodin některých méně, některých více úplných se prostřídá asi 8.
Scénář zvyklý, večerní veselí, denní výlety, skloubení různých náročností i handicapů. Grupa má již jednodenní náskok, který věnovali zahradnické brigádě. Jinak neostýchavý pan skorodomácí po letech ostychu vyjde ven se svým repertoárem a novou kytarou, tak se doplníme, prostřídáme u rozličnožánrových songů, které korunuje Havran, Havran!!
Vlak do Jedlové, Tolštejn krása, ale trochu fičák, další delší okruh, lužická hřebenovka, různá zdatnost skupinu trochu potrhá, téměř k něměckým hranicím. Rejdíc za keškou grupu ztrácím a dám si delší leč atraktivnější okruh přes Pěnkavčí vrch a Pětikostelní kámen stíhaje skupinu u Stožce. Počasí přejícné velmi, zbarvení kalendářní, plakátové, tak ani není radno se cpát do plných vlaků a 1,5 hod. pobudem kolem i uvnitř nádražní restauračky.
Z večerních střípků uchopím, jak je to s pojídáním ježků cikánskou menšinou a bionickou rukou. Hodování vydatné, parádní gulášek, pak dýňová polévka a složité plány na den další.
Nebudeme nikde daleko cestovat, poznáme kraj zdejší, který skýtá mnohé krásy a pozoruhodnosti, takže jistě je třeba shlédnout barokní zámeček, Kamenný osochaný most z nějakého filmu(Hastrman) , zdejší majestátné kopce se zříceným Ronovem potažmo Vlhošť, po Švédech zaniklou vesnici se zbylým kostelem sv. Barbory a jistě nevynechat jednu z mála soch sv. Starosty. Velkolepé...ale asi tak na 45km...Ale nikdo nereviduje. Nejprve autorallye úzkkou cestičkou do Zahrádek, procházka alejí, sraz u kostelíka v Holanech s méně zdatnou částí, nejen občerstvovací polelkování, ale i čúrací družba s místním ředitelem čas krátí. U kamenného mostu Dolanského vodopádu přichází prozření. Je půl třetí a kýžený Ronov, což je teprve na půl cesty před návratem, ještě nereálných 8km. Tak hurá přes pole, zkratka pod Vlhošť, hlavně, že pan domácí ví, kde jsme a kudy tudy. Polem nepolem, cestou, necestou, zkratka, ale cesta oborou nedostupná, tak kolem, objevuje se remcání, cože to ten upovídaný pán vymyslel, ale pěkné, zastaveníčko na vytesané zřícenině letohrádku, s jiným tatíkem se zdržíme a grupu ztrácíme, objevíme další zkratku a srazíme se na malebném místě s kostelíkem sv. Barbory a zbylou zvonicí. Společné focení a na další nadšeně avízovaný cíl jedné z mála soch sv. Starosty rádi rezignujeme, aspoň vyslechnuvši legendu.
Část se již odpojuje, děti různé sobotní zápasy, kolony apod, část zůstává do soboty. Teď již žádný megavýlet, poobědvání v místní občerstvovně Černé díře, zvykáme si na očkovací lustraci a pak seznámení se s půvabným místním okolím s výstupem nejzdatnějších čedičovou miniferatkou na Lysou skálu,pro místní Panna. Pěkné velmi. Postesk nad spolumajitelstvím, loučeníčko a přes 3/4 státu zpět na východ.
