Hohe Wand HTL!

 To zas bylo... CK Bohe.cz letos poprvé. 

Večírek u bohatého kamaráda, půlnoční koupačka, muzicírování a hec- příští týden široko daleko jediný víkend, kdy se shodnem, domluva ryze pánské výzvy. 

Děvčata přejí, některá nemůže, zbylé si domluví své. V týdnu telefon. A proč nevezmem baby? Bude větší sranda. Dobrá, v pátek, další decentní večírek, grilovačka a brzy ráno do Rakous. Ne, to nepůjde, ta moja v cizích bytech nespí...(hotýlek nevadí). Tak zas jinak. Do jednoho auta se v 6-ti stejně nevejdeme. Vzdálenější 4-ka vyrazí dříve, sežene ubytko. My dorazíme ráno. Jak u blbých...No ale konec dobrý, všecko... Večer rozverné fotéčky...z hotýlku. Nepopírám jistou rozladu z necitlivého movitého kumpána.

Náhradní večírek, plány další rodinné akce a ráno na pohodu v 6, v 9:00 zdravice u snídaně za Wiener Neustadt. Rychle pohodové rozplánování, ať jsou děvčata spokojená. 

Je krásně, přesun pod Vysokou stěnu a pak parádní horemdolem. Gebirgvereins a Wildenauer Klettersteig již někteří známe, zdárně otestujeme dámičky. Zvládnou i výzvu ošemetné visuté lávky. Jen někteří včera trochu podlehli kouzlu bujarého okamžiku a nedocenili potřebnou formu do dnů příštích. Trpí. 

Známá Eicherhütte, první puttigamery, zjištění ztráty stejně již rozbitých hodinek a kousek další chata,  Hubertushaus a tentokrát König Ludwig. Nač chvátat. Kolem povědomá řeč, do série vcelku lehký Steirerspur, na který se rozvolněný brach chce tlačit v protisměru, sestup pod komínovou kramlovou ferátku, kde jsme druhdy zažili nervozní stau, tak nyní sami, další euforka, nahorní plošinka, ne je zde krásně...Že i povídavý Basel Rakeťák se kochá a relaxuje...Co se ti děje, že mlčíš? Pokus o filozofičtější zabarvení relaxační chvilky utne...já veřím ve své servery...

Ve 2/3 již naznáme čas k sestupu, zbytek se ještě kochá. Tak nalezne svůj vůz s patřičně vyzdoben. Ještě pokochání zdola u půvabného kostelíka s probíhající mší a pak již decentní večírek, byť padají hlášky, že jisté párové aktivity jsou pro děti, my si raději vypijem 

.

No a v neděli zlatý hřeb, letitá výzva, loni natěšeni, letos respekt neb ještě nic nevylezeno, nebyla žádná stěna, s nějakým domácím cvičením to není nijak valné...a účastnice došperkuje jakýmsi katastrofickým článkem. Ale nikdo nezpochybňuje, děvčata neprotestuji proti roli pěšího doprovodu. Takže hurá na HTLko.  Nejprve však jeden maut, vzápětí placené parkoviště...no nebudu  prudit, i když by se dalo parknout níže. Kolem plno padáčkářů, 15 min. nástup a vzhůru. Žádné avízované zácpy, před námi mizí polská grupa a pak relativně na pohodu. Nepředstavitelná nedělní bohoslužba: parádní polezení, není to na krev, jak někdo avízuje, nad hlavou na modrém blankytu barevní letci, s údolí se nesou dechovkové známé gospely, završují How great thou art! A děvčata již mávají ze skywalku. Dokonalost, kterou si nenecháme  zkazit v hospodě pruděním kelnerky ohledně bezinfekčnosti, až po svalení se v trávě s dvojitým putigammerem nám dojde, že je vlastně máme v mobilech...Ale místo ještě lepší...No tak ještě na završení Blutspur, hodnocená jako E, což již taková 15 min. třešnička ...Euforka završena.  Dáme krkolomný sestup naokolo, ať děvčata z toho taky něco mají, stádko divokých koziček (kozorožců) v neskutečných pozicích a pěkně traverzem zpět.

 Na nějaký další žebřík se již nikomu nechce, volíme raději přesun k Tureckému hradu. Ozývá se hlad, zakotvíme v nějaké spíše cukrárně s avízem pizzy, od které se nás kyprá obsluha snaží neúspěšně odradit...bude to dlouho trvat...neva...mám jen jednu troubu...neva...měli byste lepší jít jinam...nein, warum? wir bleiben da. Úplně ji dostaneme, že pak bonusově nosí zákusky, jako pozornost podniku, neb s očekávanou přeháňkou trochu skysnem, nicméně ani potenciální burza nás neodradí. Trochu sprchne a mizí...Náročnější nástup, pak již parádní třešničkové polezeníčko, pózování na hradě a euforická koupel v řece... No zase 100%