Večerní liják hatí plány kempu. Tak něco seženem na místě... Po 19 hod. v Gosau...ale kde...žádné recepce, nalezneme hotel...kde nabídnou ochotně za luxusní ceny...to opravdu ne, tak sám vyhledá alternativy, poskytne heslo na wi-fi, cinknem, buknem a přejiždímě 17 km do Abtenau. Spokojenost v Traunstein...
Bohatá snídaňka a vezmem kola, kopec, skopec, rakouská krása, náhodou Lammerklamm, obavy z dalšího kopce liché, u auta ještě bobovka a zpět do Gosau. Spoludovolenkáři hlásí příjezd v 16, to se akorát srazíme... Houby, individualisti nikde, pak zpráva v 17, že si užívají někde v Ischlu, tak to trčet nebudem, děcka balíme, jdeme polozit. Většina turistů se už vrací, nalézáme jezerní ferátku, vypadající zprvu nevinně, rači nepřipravuji na možná úskalí. Klučina uteče popředu, s dcérkou obezřetněji, kolmý žebřík...to ještě jde...pak kolmější skála...platonické, nikoliv však panické vzdechy, že je to vysoko...ale zdárně postupujeme...a ejhle, lanový most, jen dvě lana...Do háje, to nedá, otáčíme se. Ne, když jsem tady, co mi zbývá! Zvládne i přecvaknutí v polovic. Statečné dítě!
Druzi dorazí večer, vymyslíme pohodový výlet na Horní jezero (Gosausee) . To ani pohor nepotřeba, jdu v sandálech. Nebudu hned na úvod hrotit, ať se teda pospí...no, ale pak plné parkoviště... Doplahočíme se k úchvatným views, kýčovité scenérie, kravky, hospůdka, pak i osvěžující koupel. Blaho...Tak proč jít zpět stejnou dálnicí, vezmeme to přes sedlo a pak je na mapě jakási čárkovaná trasa. To najdeme...Úskalí 500 m převýšení, dávnější polomy přehrazují cestu, zakrývají značky, tak slabší dvojička otáčí. Zbytek srdnatě nastoupá, další palec nahoru pro dcérku. Odbočku na neznačnou taktéž najdem. Cestička jakási je, občas mužík. To půjde...do prvního zabloudění...To morálka pozvolna klesá i u jinak optimistického druha, začne všude očekávat šluchtu, ze které jistě spadne, marně argumentuji mapou a traverzem vrstevnic. Podpora hůlkami, trochu zmírní napětí, které opadne až nástupem na lesní cestu...No cesta byla delší o to náročnější a zajímavější...tak ještě otestujeme teplotu vody v jezeře spodním a den druhý úspěšně za námi...s nějakými dětskými osadnickými boji...
Tak další den dáme odpočinkově kola a podíváme se do jeskyní nad Hallstattem. Parkoviště plná, až na P3, kola tam nikdo nemá, divné, ale popojedem. Co tak k lanovce na Krippenstein kolmo...Trochu do kopce, ale statečně...Souputnici zaplatí drahou sumu...kontrola testů...den po platnosti! Es tut mir leid...prekérka, tak se holt rozdělíme...Rychlý objev cvičné ferátky, přeparkování, polození, kvůli toaletě dražší restauračka...a pak si objedem jezero...z jedné strany různě se měnící cyklostezka, občas jen pro pěší, ale po česku zákaz nezákaz, když už jsme na konci, tak to vezmeme druhou stranu, kde sice silnice, ale nakonec vcelku uteče. Poklidný Halstatt, kouknu na info webkameru, ukazuje inverzi, prevíti mají nahoře azuro...Míjíme parkovistě a poslední auto- oni ještě neodjeli...někde ještě taky cyklují. Cestou zpět potkáváme rozpadlý peleton. Co tedy s testy? Na informacích- vcelku vstřícný odkaz na Aussee, tam je dělají zdarma. Tak aspoň nějaké řešení .
Dle předpovědi naplánujeme zlatý hřeb, konečně ten pravý zápřah. S hochem budíček v 5:45, donekonečna vysvětluji logistickou nutnost- a zástupy, a před lanovkou a počasí...nakonec kapituluje...Vymyšleno dokonale, my nastoupáme pěšky v 6, zbytek na pohodu v 8 lanovkou, my ferátou oni normálkou a obejmeme se v 10 u vrcholového kříže na Donnerkogelu(2050m)... No Bodík míní...Ale je krásně, zvedá se mlha, u chaty skoro sami, kravičky, volná hora...První zádrhel - Lower part is closed, but higher následujte šipky. Najdeme první dvě...S dalším českým párem hledáme onen alternativní nástup, ale stále více tápeme, že postupujeme normálkou, což nechceme. První slepá cesta, tudy ne...odpojíme se...Hoch zahlédne kýžený žebřík, jsou tam lidi, tak to nějak musí jít. Tak alespoň nástup k němu dohledáme. No opravdu veelmi vzdušný...Tak napětí opadá, budíž Rakušákům odpuštěno, že nás ochudili o první část. Kolem jen slovanská řeč, naštěstí žádné zástupy. Česká dvojka nás pouští, ofotí a pak oblaží exluzivními snímky. Hoch zdatně zvládá C/D úseky...
Zádrhel druhý. Přichází zpráva od druhé části :my ten vrchol nedáme, ušli jsme kousek a vyhodnotili jej za nebezpečný neb to po nočním dešti trochu klouže...Dobrá, běžte traverzem na pohodu, za 1,5 hod je chata, tam se potkáme. V 10 hod jsme na vrcholku. Naprostá paráda! Výhledy Dachstein, Hochkönig, družba s českou dvojkou, dorazí normálkou i zklamaný páreček, který ještě nasměrujeme k druhému pokusu. A pustíme se na sestup, samozřejmě horší trasou...nur f'ür geubte...Opravdu. Horem dolem, synku dávej pozor na tatíka, tu si narazí koleno, tu práskne hlavou o stěnu, když si myslel, že na pohodový sestup již nepotřebuje helmu...A zádrhel No 3- přichází zpráva - ženě se traverz nelíbil, vyhodnotila jej jako nebezpečný, tak se vracíme. ??! Tak si s hochem v poklidu strmě sejdem na Stuhlalm, krása, nádhera, obídek, spinatknödel, weizen...trochu se horší počasí, asi na 10 min mírný deštík, pak zas sluníčko ...a marně cestou zpět traverzem hledáme ono velmi nebezpečné místo. No každý to má nastavené jinak. Zkontrolujeme nástup ferátky, najdeme ztracenou šipku a skutečně prováděnou údržbu...pak trochu nahánění se se zbytkem. Potkávají se dvě zcela nekompatibilní emoce. Dobyvatelská a sestupová euforie s jakousi nenaplněnou podrážděnou dysforií...No co už...sestup, krávy, naražená prdélka a osvěžující koupačka. Nálady se aspoň trochu slaďují.
Píše kamarádka Gábina, jak se máš?...fajn, jen Rakušáci prudí s testy, žes neřekl...a ještě další dva prstíčky...nakonec celou paži...Zařízeno! S lehčími obavami můžeme do Hallstattu a solných dolů. Zubačka, vyhlídka, jezero dole, Krippenstein nahoře. S peripetiemi stáhneme českého průvodce, kterého poctivě po stanovištích poslouchá jen synek, halštatská kultura, pak již nejstarší solný důl. Na testy nakonec jen zběžný pohled, vyfasujeme mundůry a pak pochod štolami s příjemnou průvodkyni. Prohlídka a expozice pěkné, samozřejmě největší atrakce dřevěné skluzavky, kde v rychlosti kupodivu vítězí dcérka. Neprosadím pěší sestup, procházka městečkem bez turistických davů s jediným mínusem absentující zmrzliny. Stíháme ještě pozoruhodnou kostnici (Beinhaus) s okytičkovanými lebkami a pak hledání vhodného stravovacího zařízení s chutí na závěrečnou rybku. Trochu asi zapůsobí předsudky, že párkrát míjíme zřejmě Turka, tvářícího se příliš vlezle a bufetově, aby nakonec u něj velmi spokojeně zakotvíc. Hezký den završí Osadníci i s tatíkama...s očekávaným výsledkem.
Trochu rokování, jak využít poslední společný den, není potřeba při sobotě zcela chvátat, ale v neděli rodinná oslavka, kamarádi zůstávají. Nakonec volba Wolfgangsee. Ještě se uplatní kola, krása v St.Wolfgang, konečně pořádná zmrzlina. Pak již moc dál cyklostezka nevede, tak se nalodíme, i když za kola pálka, ale něco odpuštěno, přeplaví nás do Sankt Gilgen. Dále na pohodu, kochačka, koupačka, zkratky po česku Nicht für Radfahrer, rozloučíme se v Gemeindebad u Stroblu. Cesta bez zádrhelů.
Pestré, pěkné, aktivní. Nutno nezapomenout na buchstabieren, kotekai, tu a onu trapnost a jen jeden bot! Jen soudruzi jaksi zbytečně pořizovali lezecké vybavení neb nakonec zjišťují, že toť nebezpečná aktivita, pak trochu litujíc nevyprobování. 100bb.
