Ten nejdivnější z divných
Zprvu zpovzdálí sledujeme jakýsi další asijský virus, jak se zavírají milionová města, netuše, že od března se bude týkat i nás. Najednou humbuk, zavřené školy, home-officy, rozporuplné i odborné postoje od panikářů po bagatelizače. Samozřejmě živná půda pro dezinformátory a konspirační teoretiky.
Na léto se situace uklidňuje, bohorovní čecháčkové machrují, populistická vláda řídící se spíše náladami ve společnosti než odbornými pohledy usíná na vavřínech, macherský premiér chrlí své bláboly...a na podzim je vše zpátky v nové, masivnější poloze.
...Vláda co se kochala svými úspěchy z jara jak jsme vše skvěle zvládli selhala na celé čáře zrovna tak jako opozice která také s ničím jiným než neustálou kritikou nepřišla. A není nikoho kdo by dokázal od jara do podzimu čínský vir porazit od Ásie přes USA, Rusko či Evropu(cit)
Chytrá opozice chytrá jako vždy - když se přitvrzuje, tak kritika za omezování svobody, když se přitvrzuje pomalu, kritika za zaspání...tristní.
Není nic trapnějšího, než sledovat, jak pravicová opozice chvíli volá „nic nezavírat, všechno otevřít“ a chvíli obviňuje vládu, že zanedbala nutná opatření. Jak se v dobrých časech ošklebuje nad přerozdělováním bohatství, aby při první krizi křičela o státní pomoc živnostníkům. Její ideální podnikatel je někdo, kdo běžně neplatí pokud možno žádné daně, aby při živelné pohromě jako první a možná i jediný dostal pomoc od státu...
Profesor politologie by si zasloužil řád Jiřího Paroubka (jak poznamenal trefně jeden redaktor) neb by hned pokládal vládu za nedostatečná opatření, které ale když byly, tak je vehementně kritizoval a bagatelizoval. Tomu se říká politikaření...
Vláda s opozicí asi soutěží, kdo je trapnější .
Pan premiér asi přepíše učebnice lingvistiky, padají perly, kterým nikdo nerozumí, z toho pak návrhy zařadit je k maturitám, kdo najde podmět a přísudek...
Společnost je zase rozdělená. Schvalovači roušek, popírači roušek, Svědci covidovi, Svědci Ega (pod rouškou "svobody"), covidová stádnost kontra primitivní rebelie, covid jako biologický fenomén, daň za globalizaci, covid jako hra mocností, způsob ovládnutí světa, ovládnutí mysli, očipování lidí a další bizarnosti.
Taky ale vyvstávají etické a filozofické otázky, co čemu obětovat, zda záchrana jednotlivých životů od covidu stojí za obětování jiných, které se tímto nedostanou k adekvátní péči. Zda stojí za onen společenský a hospodářský rozvrat, který bude mít ve svých druhotných, terciálních a dalších následcích na svědomí více mrtvých, psychicky narušených a více nemocných...
Zda změkčilá společnost, která vytěsnila smrt jako přirozenou součást života ze svých myslí a pseudohumánně se snaží zachránit a prodloužit každý lidský život bez ohledu na jeho kvalitu, nenese na nynějším marasmu též svůj obrovský podíl viny Pod zdánlivě nenapadnutelnou premisou, že jeden každý lidský život je nezbytné zachránit za každou cenu, tak vznikají lidské tragédie a oběti mnohonásobně většího rozsahu. (volná cit.Macek)
V pozadí covidových dějů tzv. "civilizovaný svět" nahodil výhybku ostře doleva, takže se množí a přibývá různých glajšaltujících někdy doporučení, jinde již nařízení.
Západní svět s Amerikou se již zcela nepokrytě pomátl, využívaje rasistické rozbušky úmrtí černošského zločince. Po pomateném hnutí Mee too, stavícího muže do pozice nebezpečných predátorů vzniká další pomatené hnutí jakési podivné kolektivní viny bílého člověka s hysterickým překompenzovaným sebezpytováním. Takže se nejen bourají sochy údajných rasistů, ale cenzurují a předělávají umělecká díla. Člověk má pocit, že čte satiru, když se dozvídá, že Deset černoušků A. Christie se musí přejmenovat, Oskaři zavádějí kvóty na témata a obsazení - LGBT, jiných menšin, žen. Přichází šok, že ono to není joke ani fake news. Svoboda v zájmu pseudopokroku se postupně vykrádá.
Čert se v tom vyznej...
Jako bychom až po takovém nárazu měli vzít na vědomí, že vývoj světa nás snad již dostatečně poučil o tom, že všechny představy o multikulturalismu, integraci a tavících kotlích jsou k ničemu, že lidé se prostě nechtějí integrovat, ale chtějí žít po svém, podle svých představ, podle svých bohů a svých náboženství.
V tom všem boji je však pozoruhodný trend, že ten, kdo se o osud naší demokracie tak pateticky bojí, často uznává demokracii jen v případě, kdy přináší jím předpovězené, vypočítané, a tedy jedině správné výsledky. Opačné případy máme v živé paměti. Brexit, Trump, Zeman… Když je výsledek demokratického hlasování našemu typu demokrata proti srsti, má samozřejmě řešení: Označí je prostě za nedemokratické a zmanipulované (nejčastěji Putinem). A začne se bít proti ohrožení demokracie, která je ohrožená proto, že on ji označil za ohroženou.
Ač opozice v podružnějších volbách trošku vychyluje rafičku na miskách vah, tak ale stále nenabízí při případném vítězství patřičného lídra. Úlisný politolog, který ani nerozumí svému oboru? Mladá leč nezkušená krev otevřeně se hlásící k západnímu neolevicovému poblouznění? Naivní Chvilkař se svými proklamacemi o tom, že mu fandí 1/3 Babišových voličů jsou buď projevem politického harašení nebo odněkud spadl...
Opozice se sjednocuje, to jistě dobře. Vzniká pokrokářsko-levicové spojenectví, novodobí svazáci, kteří zase budou bohatým brát, chudým dávat v moderním hávu řízení moderními technologiemi, konzervativnější soustraní se slizkým politologem, štěkající leč bezobsažnou euronadšenkyní a bodrým zemědělcem. Sjednocování chvályhodné, ale jak vydrží spojenectví leckdy protichůdných filozofií a trendů?
No a taky jsme zase měli zimu nezimu, Ještěže alespoň hřebeny nabízely sněhovou pokrývku a moderní zasněžovací technologie nějaké to polyžování, než se vše zavřelo.
Pak přišlo suché jaro a děsili jsme se katastrofálních dopadů načež přišlo mokré léto. Příroda se chová nepredikovatelně.
