Raxy 2 - IX/20

 Tak CK Bohe.cz v letní sezoně potřetí. Ideální počasí třetího zářijového víkendu.

Ryze hoší záležitost a nová výzva s dalším rozšířením grupy, jak se asi skloubí značně nesourodé světy? 

V Raxech zůstává restík Königschusswandu. Tak nějakou chatku, kterou je na hoře mraky a něco vymyslíme...A jejda, se mi ještě nestalo, že by v úterý před víkendem hlásili všichni plno. Přijde 5 zamítavých odpovědí! Buď celá Rakousko míří na krásný podzimní víkend nebo koronasituace značně redukuje kapacitu? Pár dosti stresujících dní a telefonátů. Tu přijde potvrzení 4 lužáku- ideál, aby další den byl s omluvou zrušen, že systémová chyba a vedle, že nabízí alternativu s omluvným panákem...No vedle se ukáže jako vedlejší pohoří...Tak znova. Někdo by chtěl střechu nad hlavou a raději sejde dolů a stan? Někomu je jedno širák. Tu se objeví pěkný bivak. Tu bleskne myšlenka to ještě jednou zkusit u mile komunikující Susi vom Habsburg, co tak Winterraum. Odpověď pozitivně překvapí: Ihr könnt Ihn haben, s jakousi omluvou, že aber alles ist sehr Rustikal. Kein Problem fur uns. Tak opět úprava trasy a opět ty naše Rakousko, na tebe dopustit nedáme...

Páteční 3/4 úvod s chutnějším nerakouským pivkem leč nechutnější českou obsluhou. Huronské pokusy techniků obejít techniku a udělat z netechnika volka, samozřejmě neúspěšné, on ten settopbox nakonec fakt je potřeba. Úspěšnější je snaha si poradit se zapeklitou kostkou. A ráno, díky přespání můžeme vyrazit překvapivě na čas, s jistým bolehlavem přežít další vztahové peripetie a 100x opakované vývody Bazze Rakeťáka a v 10 hod již vyrazit do kopců.  Výprava se ukáže hutnou nejen fyzicky, ale i sociálně. Tu se potkáváme po 20-ti letech s vš spolužáky, další do chabé sbírky soudržných párů, s přejícím povzdechem. Na rozejití a otestování grupy míříme na Heidsteig.  Pohoda, jen dost zástupů kupodivu většinou slovanských národů. Že zrovna tuto sobotu se agentury a vůdcové rozhodli nabídnout polezení  na této cestě. Někteří jsou ochotní se nechat předejít, někteří méně, tak se trochu roztrhnem, občas čekání, které navodí zajímavé sociální situace a nové družby. Na pohodu k madonně a pak veselé sdílení s krnovským harémem u kříže Preinerwandu.  

 

    

A pak to pravé polezení, batohy do kosodřeviny a sutí hledáme nástup na Königschusswa​nd Steig. To je již jiné kafe. Nikdo se nemotá, trochu zabrat dá, ale žádná divočina, škálování je poněkud nadhodnocené. Občas padá nějaký šutřík, pobaví skalní štěrbina, kde někdo trochu pozápasí, ale celá čtverka nakonec úspěšně za 45 min. na vrchu.

 

 

 Jdeme se občerstvit na Neue Seehutte a tam dávní nejen školní souputníci. Oproti dřívějšku se i pivo točí, je veselo, vzpomenutí na toho i onoho, shrnutí 20-ti letého životaběhu, bavíme 10-ti letou dcérku (ne)odborným výrazivem, a co to znamená...já tomu nerozumím...a co je to kopřit?  Chvíli ještě stejný směr, pak se rozpojujeme, oni na Ludwiga my na Habsburg. Dozvídáme se, co vše leckdo dokáže při tandémovém seskoku, pak kochačská hřebenovka a tipovačka, kolik, že asi šlechetné Susi vom Habsburg bude? 30+, 40+?  Vítá nás bodrá 60-tnice, snažíc se zavděčit, že se jí uvolnily nějaké postele. Gramofonová deska přeskakuje, nakonec dosáhneme svého kýženého winterraumu - pro nás luxusní světnička, 4 postele, svíčky a výstup přímo ven, žádné noční blomcání po hausu, žádní cizí chrápáči. Zmatky s jídlem, úchvatný západ slunce, teplota padá, někteří trvají na své periférní izolaci, někteří vezmen zavděk hospodě s weizeny, enzianschnappsem i jihočeské kolegyňce, kterou sociálně " zdatný" Pepin důkladně vyzpovídá nepoberouc, jak může sama ženská vyrazit do hor... 

Z Dachsteinu zklamaný druh nabírá ztracené sebevědomí a snuje plány HTL feráty. To netuší, co mu bohe.cz  chystá. Inspiruje jiný český host, nad námi se tyčí rozlehlá Heukuppe, tak to přejdeme, ne? Ráno krásně, snídaně z vlastních zdrojů, chata se sotva probouzí, Barča pofotí  a 7:30   let´s go. Musíme 300m sestoupit, ale slib nějakého polezení, prožene se početné kamzičí stádo, nádhernou soutěskou  Bärenlochsteig, prudký, zajištěný sešup dolů, a pak stejně nahoru, kolem kolmé stěny, nahoře nad skálou visí Habsburg. Vyfuníme skálami a pak náhorní stoupající plošinou, kosodřevinou a trávou, trochu fičákem, docházíme po 10 hod. na Heukuppe (2007m). Větr slušný, schováme se za vrcholový pomník, chvíli jasno, chvíli mlha, chvíli mikina, chvíli ne...

Slítnem na Karl-Ludwig-Haus, proběhne předčasný oběd, kaplička a opět strmější sestup, kolem  Waxriegelhausu, Ve 13 h jsme u auta, co včil? Ferátový nadšenec začíná pochybovat, těšil jsme se na to HTL, ale nečekal, že mě tak zničíš, že si takhle zatrekuji , tak něco lehčího. Dobrá, tak nějaký jiný dezert z Hohe Wandu na závěr. Pěkné C Währinger Steig. Krátká , leč záživná cestička s žebříkem, výhledem, pokocháním, hezká tečka a odškrtnut další HoheWandsteig. HTLko příště. Znovu oceňujeme blízkost, dalo by se i za den otočit, takto zvládnut náročnější přechod i s chuťovkou při neděli, burčák ve Věstonicích a v 19:30 již mohu vybalovat a někdo stihne i kýženou detektivku. V pondělí zpráva- píši si přes FB, pozdravuje vás...no díky, ještěže tomuto nemusím být přítomen na živo...    

FOTO😎

 

 

Jizera

Dovolená pokračuje, dilemata a rozlady viz předchozí úvod, přebalení z kol na vodu, pár aklimatizačních dní, když do filtru hodím nepoznané, sjízdné, vodočet, tak vypadne Jizera. 

Dva tatíci s dětmi, ty větší již vrženi na vlastní loď.

Pěkný kemp Ostrov na Malé Skále, na úvod trocha turistiky - s úchvatnými scenériemi, prolezen skalní hrad Vranov- Pantheon, Jasněnčin Frýdštejn, věčně protestující dívce se ustoupí s návratem, s hochy ještě výběh na Drábovnu, setkání s ufony a večerní hospoda v kempu s novými karetními boji.

Ráno přebírka lodí na Žluté plovárně, trochu údiv, kam až to chcem doject...tam moc lidí nejezdí, ale proč ne. Pochopíme, komerční agentury pendlují prvních 10 km, dále se vydávají již jen Vodáci...Odvoz auta do příšovic, žádné lodě, žádní vodáci, ale prý tu občas jsou. První a poslední sjízdný jez či peřejka, pak již prodírání davy lodí. Nová posádka se zdárně sžívá i bez boje o kormidelnickou pozici. Kýžená hospoda Zrcadlová koza, vydatný oběd i s nehodami, pokáranou dcérku dorovná nepozorný tatík, aby nemohl hudrovat. A pak většina lodí mizí, turisté se nechají poodvážet, vodáci pokračují. 

Nějaký ten otravný jez, hlavně začíná foukat a hezky proti, galeje. Konečně cíl v Příšovicích. Svérázné tábořiště, svérázný majitel, atmošku se nedá upřít, ale nezbývá než utlumit protesty opět dotyčné stran nedostatečného zázemí. Ústa ucpaná hotdogy, dovoz auta a stanování do nečasu, o plánované koupačce v pískáči nemůže být řeč, ale dívenky se baví a hochy provokují svými hláškami...a šmorůvky chachacha. Fičák pokračuje, stanem lomcuje celou noc...ne v tomto se pádlovat nedá. Šrotuje náhradní plán, lodě zůstávají, místo toho pěší turistika a za odměnu voda krytá. Krásný okruh na Drábovské světničky, Klamornu, poškádlení dotyčné okruhem přes Mužského, kterého sopečné krásy s mohutnými výhledy do krajiny Jizerské skrz stažené obočí již jistě nedohlédne, stupido trochu vygraduje genderový a intelektový nesoulad. Vše rozpustí liberecký Babylon, stresové parkování, pak interiérový bizár, to se zas někdo vyřádil, voda mohla více hřát, ale grupa se vyblbne honičkami, tobogány a na závěr bizarní dojem spraví efektní lasershow.  Ejhle, někdo nám obsadil lavečky, nevadí, stejně uléháme. 

Vítr se ztišil, tak přichází pěkné plutí s občasnými skalními scenériemi, klučičí posádka si taky odbude vodní křest, vyhýbajíc se u břehu kopřivám, loď neustojí jednostranný náklon. Občasné vyrušení přenášením, nespokojenou dívenku spojíme s vlastní do naší lodi, souputník bojuje na singlu, množství ledňáčků, volavek a k závěru...neplachý bobr...ale nemá placatý ocas. Tak to není bobr, ondatra? moc velká, tak snad nutrie, napoví google. Cíl v Mnichově Hradišti více dojdem než doplujem neb se řeka rozděluje a ztrácí vodu.

 A co dál? Předpověď na sobotu zprvu značně mizerná, trochu se lepší, ale vládkyně všech moří zavelí rezolutně, že dále nejede. Dobrá, balíme, jakžtakž vykomunikuji s půjčovnou, nějaké storno, ale, co už. Místo čtyř plavebních dní dva, ale turistická náhrada plnohodnotná.  Posádka taky protestuje, že cestou žádné slibované občerstvení, vodácké zázemí končí v Dolánkách. Kručení v břichách má přednost před pomýšlením na nocleh, nějak se ne a ne dohodnout s popleteným hospodským v podzámčí, ale nakonec všichni nasyceni, dovoz auta, jaksi se smráká nejen s večerem. Kemp na Ostrově se jaksi nepozdává, někomu studená voda, někomu hudební vystoupení, dobrá, popojedem. Když tu průtrž...jedno ubytko, druhé, dva vezmem, sedm ne...zkuste další dědinu...Naveta v Bukovině vždy něco má. Sorry pánové, mám tady nějaké soustředění...V lijavci bezradně čumíc na strejdu Gůgla, přichází zpět bodrý hospodský, zabít málo, tady máte chatku, ale ráno do 10 vypadněte. Jasan! Jakési teenagerky se podělí o sponzorskou zmrzku, kýženou sprchu nakonec stejně nikdo nevyužívá, vládkyně musí mít postýlku, nějak se namačkáme, jen kolega se obětuje podlahou. Noc se vyprší, den zatažený leč nepršavý...klidně jsme mohli plout, povzdechne se platonicky a místo toho se čas nahustí dalšími hrady. Z jiných výhledů láká kužel Bezdězu, takže monzunovým počasím se dopotíme nahoru, přenesem do časů Přemysla Otakara, pokocháme vyhlídkou z další strany. Hospody obsazené, tip pizzerky v Turnově a ještě teda Trosky, ať z toho Ráje něco máme. Lidí jen pár, opět výhledová kochačka Panny i Báby a program naplněn dosyta! 

FOTO😎

         

   

Cyklomorava VIII/20

 Introit: Veletoče posledních 14 dní prázdnin, kam, s kým, ti podrazí, ti nepřejí, něžné zákeřnosti, ale Agentura funguje. Loni spokojenost s modelem voda-kola, tak letos zopakujem, jen přehodíme pořadí. Po Dunaji Labe? Trochu komplikovaná doprava. Proč nejedete Moravu?, nadhodí  zkušenější matador...jasně, proč ne...žádné přesuny, z domu k soutoku, zpět přímý vlak, jasan...dovybavení, nosič, brašny, stan, pane L. 

 

Pan bratr nakonec vezme tři děti, takže 7 členná výprava, doladění výzbroje, on ten nosič patří naopak a gumy by chtěly trochu více než 2bary, no což, hlavně na pohodu. Vozíku se tentokrát zhostí souputník, ale my se již v zásadě obejdeme.

První zastávka Tovačov, rybníky, labutě, parádní rozhled z věže, bohatý oběd, vyprofiluje se nejedlice, leč s potřebou plnohodnotných porcí. Dále pokračujeme všeci...kromě Říže. Kdepak v noci hlavu složit? Kuchařské učiliště, dojezd, tati, mi tam něco dře...prázdná pneu! Sáhodlouhé ubytovací procedury s prostým panem vrátným, lepení na intru, protesty neteře : my máme hlad a maminka by nás  jistě nakrmila vyženou tatíka hledat nějakou potravinu... V noci liják a blahořečíme střeše nad hlavou i že jsme nenašli kemp, i když pak po cestě tajné dva...

Květná zahrada, invalidní ptactvo a pak hlavně Bludiště nadělá moc parády i nabitý nos. Dále již pěkná až trochu nudná cyklostezka, pošmourno leč nedeštivo, mraky švestek, od Spytihněvi Baťák, lodičky, zdymadla, taky nehoda svéhlavé dívčiny, která ani po deseti upozorněních si nepřivlastní pravou stranu. Bez úhony na těle, ale 8 vzadu, což řeší jedině odpojení brzd. Staré Město a nadále po pravém břehu Moravy, vjezd do lužního lesa a  směr Ostrožská N.Ves. U loděnice obyčejný bufet s neobyčejnými langoši i pivkem! Slano, sladko, langoš s borůvkami, borůvky bez langoše.  Zakempování ve Slováckém dvoře. Zatím asi top v ČR. Milé, krásné recepční, čisto, dostupné vše, skotačení všeho druhu, plažák, bike dráha, golf, věž s tubusem, bazének, vybavená kuchyňka, lednička, jen minus umístění mezi tratí a cestou... Dívky vaří jednu kukuřici, hoši bikují, večerní partie...jen vyrušuje 100x opakovaná stížnost: on mi rozházel obsah brašny, já už tam nikdy nic nenajdu!! (když povoleno zapůjčení šampónu). 

Ráno vedro, netřeba chvátat, okoupání v biobazéně. Veselí n.M., rozvodněný splav, parčík, pohled na zámeček,  pauza ve Strážnici a co má prioritu- tekutiny či zmrzlina? Rozdělení a sraz na obědě v  Petrově. Cesta přestává být carriage friendly, mizí asfalt, mizí i makadam či jiný štěrk. Přibývá blátíčko. Druhý tatík trpí. Utrpení končí v Rohatci a (pre)pubertální mládež ne a ne pochopit, že koupel v rozvodněné řece není moudrý nápad. Doplnění proviantu v Hodoníně a čas hledat nocleh. Lužák v Lužici sice nabídne výborné vodní vyblbnutí a občerstvení, ale také samé zákazové tabule a občasné šmejdění městských strážců. Pelášíc od komárů, zakotvíme potmě na stvořeném místě mezi zahrádkami...Část druhé rodinky zůstává venku, zbytek se moří stavbou megastanu.  

Ráno noclehu požehná milý pan majitel, švestkové občerstvení a vstříc nejdelší etapě. Předtím však nelze minout Mikulčické hradiště! Útěk od vos na prohlídku, obohacující historie, účou otrávený hošan  připustí, že i dějepis může býti zajímavým, základy 12 kostelů a paláce, teď stojíte děcka u katedrály, vyhlídková věž...a novým mostem na Slovensko.  Doplnění energie u Adamovských jezer a s tempem pohodářky přichází pochybnosti stran plánu dobytí Trojmezí. Za mostem u Lanžhota rozhodnutí o rozdělení, se starší, výkonnější posádkou dosáhneme cíle, vozíčkář s dcérkou si to pošinou přímo k Lednici. Cesta šotolinovým náspem trochu nekonečná, ale odsype, jedna branka, druhá branka, dřevěný chodníček a strom přes cestu s číhajícími hmyzími agresory. Rychlovýsadková akce, paráda, cíl naplněn, repelent v akci a pryč z bodavého lužního teritoria. 

Pokračování 4-kou-Moravskou cyklostezkou, nyní soudržný peloton parádně uhání, podvečerní občerstvovací relax na Pohansku, kde místní bufetář asi dohání covidové ztráty, neštític se butylkám nasadit obchodní násobky, ale co už. Oddělená dvojka již hlásí zakempování. Promotáme se Břeclaví, podzámčím a pěknou lužní stezkou dojezd  rekordních 65km do Lednice,  Apollo kempu a stavíme stany na nějakých poslední místečkách.  Je čas spláchnout prach z cest, tak skočíme do Mlýnského rybníka, proběhne písčitobahnitá bitka, moskýti si již brousí sosáky. Po výlezu následuje frontální útok nebývalých rojů. Rozmlsaní z kempu předchozího, nějak s jistým sebezapřením akceptujeme zdejší standart, postarší country kapela dohrává obskurní nedvědovky, karetní souboj s útrpně přijímanými kompromisy, jak se nedá hráti v sedmi sedmu či srdce, s patřičnými dívčími nekompromisními emocemi (když nebude po mém, tak...) .

 Čerstvé pečivo a pozvolné balení a snaha se dohodnout s ČD, telefonicky nelze, online nepřehledné, jeden vlak obsazen, tak další, rezervace a Lednicko-Valtický den ještě před námi. Do toho však uražená grácie, trpitelsky míjí 3 grácie, největší kopec výpravy za Hlohovcem , zmrzka za odměnu, nakuknutí na Valtický zámek a již se všeci těší na břeclavský koupák. Hlava na hlavě, to a ono se nesmí, žádné skoky, žádné skopičiny a tobogán střeží rozkročená drábka. Ale osvěžení splněno, občerstveno a tréma, jak se výprava vměstná do vlaku...Vměstnala, leč naše rezervace zbytečně přeplacená, místa obsazena, nikdo nic neřeší a průvodčí chce jakýsi dvojnásobný doplatek - to nemáte jízdenky, jen rezervaci.  No hlavně že se i s vozíkem vezeme a hurá ještě za světla doma.