Nízké Tatry s Kékes bonusem VII/20

Již se stává tradicí, že v první části prázdnin se vydáme se synkem a synovcem někam do Tater, nyní s plánem částečného přechodu těch nižších. Někde to zmíním, zalíbí se ... My chceme taky...a najednou, že se přidají další tři rodiny. Dobrá, proč ne...Vymyslím holčičí a klučičí sekci, sraz na Chopku atd...Ne, my se dělit nechceme, žádné sekce...Dobrá, zkusíme jít všichni, zas taková hrůza to není. OK, potkáme se v půli července. Července? Já myslela, že se bavíme o srpnu, to jsem přehlídla, tak sorry...To já jako mám spát někde s dalšími třiceti spolunocležníky? Ani náhodou. Tak já sama taky nepůjdu...Synovec hlásí, že má v termínu vodu. A najednou je ze 4 rodin silná šestka tatíků a jejich synků. Proč ne, taky dobrý...Prolog nekončí. Sraz na finální domluvu před výjezdem. Zjeví se jeden, že přišel v zásadě oznámit odpískání, žena se dívala na předpověď...hledíme na sebe, krčíme rameny, tento způsob léta je nešťastný, předpovědi více nevycházejí než vycházejí...zjeví se druhý kumpán. Já s nějakým odpískáním vůbec nepočítám, víte, jak to je s předpověďmi...přichází nová energie. Dobrá dáme si flexibilně vědět těsně před. Rodinná oslava, večerní telefonát. Bohužel, matka synka do nečasu nepustí...Šrotuje alternativa, západ se rýsuje příznivěji, dejme Raxy. Další rodinná diplomacie. Tak to zas ne, vy si pojedete do Alp beze mě, to by mi bylo líto, ani náhodou, tak to si raději jeďte do slovenského nečasu...Toť taky procesy něžného pohlaví. Tak 18.7. ve 12 sraz na Magurce...

Cesta tentokrát bez nadměrného fízlování, posledních 20 km jak na Balkáně, pořádné rallye, lije, ale neztrácíme optimismus, s nějakou dobrotou na chatě očekáváme opožděné kumpány, domyslím další logistiku, dle možností spoje a času pozměníme plány a odvážíme auto do Liptovské osady a taky s nadějí vyhlížíme bezdeštné okno...A ono skutečně odpoledne přichází! Sice pro sicher natáhneme pláštěny, nenecháme se odradit promoklými sestupníky, a relativně po suchu, alespoň shora, a za necelé 2,5 hod. jsme dle plánu na Ďurkové, resp. na útulni pod. Při stávajícím nečase očekáváme prázdnou chatu a ejhle, zde čilý ruch. Zrovna se koná jakýsi bláznivý maraton přeběhu celého hřebene- tj kolem 100km! a zde mezistanice. Zabydlíme se v lágru, synáčci vyblbnou, čas je dobrý, neprší, tak ještě vyběhneme na vrchol Ďurkové a pak pozorujeme maratonské opozdilce, pěknější osazenstvo chaty, karty, košty. Někdo pak hůře spí a ráno kýbluje střechu...

  

  

 Vyrazíme trochu do nečasu, mlha, vítr, ale neprší, Chabenec, Kotliská. Nejenže se nerozprší, ale jižní část hor ukazuje přívětivější tvář, bílé mléko ze severu se odráží od hřebene, tvoříc pozoruhodnou rozpolcenou scenérií. Kamzičí stádko, občerstveníčka, Poľana, Děreše, grupa pohodová, někdo svižnější, někdo trochu žehrá na zbytečně předimenzovaný náklad. Jedna dvojička zůstává na Děreších, využívaje vlastních zásob a vařících propriet, další pokračujeme na Kamennou chatu, kde se zařadíme do masňackého davu a pouštíme nějaká ta Ečka. Řítí se jakási černava, ale vrchol Chopku nemůžeme oželet. Rýsuje se poslední část hřebene. Naštěstí mraky se opět nezkapalňují. Z Demänovského sedla si dáme menší závod dvěma cestami na Krúpové, s téměř nerozhodným výsledkem a pádíme na vrchol Ďumbieru (2043m). Cíl vrcholového fota u kříže splněn, byť s mlžným oparem, najdeme nějaký pokladík, syn si pohraje s kamzíkem a při nelibém potvrzení, že plánovaná sestupová cesta je jen zimní a nehodláme provokovat, takže zpět na sedlo stejně a avízovaných 18 km se nám trochu prodlouží, což již nějaký remcal začíná reklamovat, potvrzujíc si svá schémata o velení naší CK. Chaty M.R.Štefánika dosahujeme s delším pobytem pod Chopkem za necelých 9 hod. Pak již velká pohoda, milá copatá chatárka, pro změnu komfort samostatného pokoje, proběhne urputný Bang zápas, kteroužto hru konečně pochopím, kolem pár dalších přechoďáků z Ďurkové, někteří sestupují, někteří pokračují na východ.

  

   

Nás další den čeká sestup, ale to již v rozdělené skupině. Jedna dvojička chvátá v 7 na vlak, zbytek se snídani v 8 nechvátá, což se ukáže jako chybička. Vítá nás azúro. Se synkem se dostáváme trochu do úniku a tímto i nechvátáním zjišťujeme, že bus v Jasné -Lúčkách  v 11 nestíháme  (sestup), další až po 13. Co už. Je aspoň čas na vydatný oběd. Další čekání v Mikuláši. Dojíždějíc do L.Osady kde se vzal, tu se vzal- vydatný liják, ale to už sedíme v autě, a opět rozbitou cestou na Magurku.  Dostáváme se do jistého časového skluzu - ale plán odpoledního přejezdu a zdolání vrcholu Maďarska neměníme. 

                  

Čím více na jih, tím více imponuje balkánsky, místy se cítíme téměř jak v Albánii, navigace vede cestou i místy dost necestou a do oblasti Matry se dostáváme až kolem 8 hod. Bláhoví očekáváme rychlé ubytko v turistické oblasti a ejhle prekérka. Covidí časy i maďarská mentalita nechala všechny dveře pro nás zavřené. Padá temnota, po desátém odmítnutí se již schyluje k nouzovému spaní v autech (litujeme, že jsme záložně nevybaveni stanem), poslední možnost Bookingu, naštěstí data fungují, složitá domluva rovněž a čeká nás dobrodružný noční přejezd skrz vinice na osamělou usedlost, kde paní domácí rozespale v županu otevírá kýžený pokojík! Opět vyřešeno! Ráno vajíčková snídaně a vzhůru na další vrchol Koruny Evropy! U parkingu nacházíme večer přehlédnutý penziónek, ale čert ví, třeba by nás též vyhodili...Nejvyšší kopec Maďarska nese název Kékes (1014m).Výstup  krátký, leč není zadarmo, místy šplháme skoro po čtyřech. Na "vrchu" čilé pouťové hemžení, kótu si ještě zvýšíme výstupem na věž a pak neodolám pokušení vrcholového hřebínku- stvrzujíc u kumpánů náhledová schémata. Nikdo však snad nelituje. Vymaníme se z komerce a pak pralesíkem s krásnými skalkovými výhledy s obtížně reprodukovatelnými názvy (Kőhalom, Erzsébet szikla, Sas-kő, Disznó-kő), dáme část hřebene. Pohoří moc pěkně překvapí. 

   

Za odměnu mají hošani slíbené vodní radovánky, trochu naletím na reklamu největšího evropského aquaparku v Budapešti. Možná vnitřně ano, ale v teplém počasí očekáváme i nějaké vnější vyžití, které poměrně chudé.  S nějakou Tatralandií se nedá srovnat. Atrakce běžné v tohoto typu babylónu, některé nefunkční, ale poměrně bohatý saunový svět, který pro změnu v celé šíři nestíháme. Než znovu absolvovat ubytovací martyrium, rozhodujeme se pro noční návrat. Po dosud vcelku hladkém cestování Uhry nás čeká náročnější přejezd centrem Budapeští, ale aspoň s krátkými pohledy na Dunaj, parlament atd. V 1 hod vlastní postýlka a další den pro dcérku.    

Reparát na Prielu VII/20

CKBohe.cz, druhdy dceřina společnost nyní poněkud stagnující CKKrejci, se již zcela emancipuje. 

První letošní ferátová akce kvůli počasí odpískána, tak second servis v druhý červencový víkend, smíšená čtyřka a výprava do nejistoty. Výstup na chatu holt zmoknem, pak se má vyčasit... Pátek pracovní povinnosti, tak sraz v sobotu ráno, pádím na kole, abych stihl...a opakuje se identický loňský scénář: domluva na 8:30, sms- ještě jsme nevyjeli, za chvíli: dorazíme v 10, uklidňující zprávy - mládeži dejte si filmík a ..., tak si dáme ...a filmík, v 11:30 se dočkáme...Co plašíš, dyť stejně lije...a s velkopanáčkem nezrobiš nic...Nezbývá, než se opět povznést..

Rozhoduji se pro druhé pokusy, takže po Triglavu snaha napravit neúspěch na Gr.Prielu, poprvé zranění a čekání na druhy u jezera, podruhé pobloudění... Mezitím hoši rakouští vybudovali megacestu - propojení na dřívější Bert Rinesch...Big výzva. 

Takže návrat po letech do Hinterstoderu, dříve prázdná, frei parkoviště najednou placená, no co už...Racionalizujeme vynášku a vstříc dešti na Prielschutzhaus...cestou občerstvovací zastávka na příjemné usedlosti...ustává déšť, což utvrzuje laxního Pepina, svým stylem získávající novou přezdívku Buzz Rakeťák, já to říkal, není kam chvátat...já ani pláštěnu nemám...za chvíli však dostane za vyučenou, spouští se liják a chlapec mizí vpřed...Na pomalejší část výpravy se snažím čekat, než se však stačím opláštěnkovat, tak jsem durch a nemá to cenu, čekání se značně ochlazuje, tak volím zodpovědnost za sebe a peláším vpřed, na chatě hodím bágl, na sebe suché svršky, pláštěnu a jdu zachraňovat s malou duší krásnější zbytek, očekávaje velkou držkovou. A ono následuje vděk! To je fajn, žes nám přišel pomoct. Neslýchané...I takové jsou.

Kumpán mezitím vyřídil nocleh - bezelstně si zabírajíc dvoják, ty to zaplatíš a to bude revanš za cestu...takyekonomika...Zbytek jsme sice v lágru, ale taky sami, takže luxus.   

Sušárna "krásně" zapáchá, ale to patří ke koloritu, pak již chatová euforie, upravují se plány, že místo adaptačního Spitzmauera, jdeme v neděli rovnou na Priel Klettersteig  a to všichni  s možností dvou ústupů...

Je již vcelku fajn, občas zataženo, aspoň se nespálíme. Na prvním Notaustiegu se ozvývá první hlas, že dále nejde. Dilema. Kdo bude dále sestupovat. Nakonec padne moudré rozhodnutí zdatnější dámy a s druhem pokračujeme...velké uff, blahořečíme rozhodnutí. Po dešti klouzavá skála zvyšuje level min o 1/2 stupně, takže poctivé D, traverzování, zápřah na ruce, nožní tření nespolehlivé, z lanového mostu si máváme na sestupový vrchol se zbytkem výpravy. Po dřívějším traumatu se příliš jistě necítím...dámy se baví : "nemluv na mě"...  dále náročná paráda, traverzy ( s výstižným názvem Hosenscheisser), skalní hřebínky (trochu jak Konigsjodler), okno, dále již napojení na starou ferátu i s mírně převislými žebříky, ale   

trochu nekonečno. Po asi 4 hodinách lezení si plácáme u vrcholového kříže (2515 m) . 

Paráda, zatím asi nejnáročnější a nejpestřejší klettersteig: hřebínky, věžičky, traverzy, mosty, okénko, žebříky! Občas se mraky rozfoukají, poměrně dost lidí nalezlo normálkou, na ferátě skoro nikdo, jen jedna česká dvojička, které se ale ani po hodině na vrcholu nedočkáváme. Sestupujeme s úskalím sněžného pole, mládež se baví prdelojízdou, my s Scheisserhosen nějak slezem, dále již velké krásno, kamzičí stáda a oslavka. Večer v euforii přichází kupodivu všemi přijatý nápad- co si tak ještě zalozit na cvičných cestách za chatou...hezké vybláznění se západem slunce, překvapivé výkony některých, zvládnuvší i D úsek a den naplněn beze zbytku!

Přichází druhá část večerního besedování s pocitem jisté naplněnosti a polemikou s podkopáváním mého plánu zdolat druhý zdejší fotogenický kopec Spitzmaer. Druh tentokrát nepodpoří, já si již vrcholovou protěž osahal, tak nijak nehrotím a vznikne náhradní plán pohodového sestupu a polození si cestou. Na mapách vysvitne cestička u Hinterstoderu na Poppenberg. Předtím ještě syrové říční osvěžení, když jezero Schiederweiher se proměnilo v chráněnou zónu s proudícími relaxanty. Trochu popojedem a překvapivě pěkné C-polezení. Jedna dámička opět překvapí, další si trochu poznadává, občas nechá přizvednout prdélku a pak výhledová kochačka, básnění o nasycení žízně a...benzinka nabízí i výčep! A blízká říčka patřičnou předcestovní hygienu. Dokonalé! 

Komunikativnější účastník zájezdu dělá závěrečnou evaluaci. Nikdo nenabídne méně než 100%...Pospávaníčko, 22 hod a po přejezdu hranic výkřiky...ty voe kometa!!  Zkoumáme, zda nešálí zrak, ač někteří se slušným astronomickým povědomím, tak něco uniklo, kouknem na net a fakt...Neowise. (Paradoxně se kocháme z auta a pak již, přes různou snahu s menším světelným smogem, ji nedohlédnem).

FOTO