Dánsko 19

Rovina a zas rovina, jak v tomhle mohou žít. Horská duše úpí. Kola a zas kola, no supr, duše velocipédisty jásá, by se ucpané metropole mohly učit.

Kodaň trochu k nerozeznání od Amsterdamu. Stejná architektura, kanály, kola...

Národní parkem zvou lesík, jakých u nás tisíce, zde asi vzácnost.

Pobřeží u Roskilde- to je jako moře? Jezero, po kterém se prohání kačeny, labutě, kolem rákosí. To je nějaké divné, ne?

Ty velké katedrály, ty nejsou katolické? To i v něčem takovém se slaví protestanstká bohoslužba? A skutečně známé songy i schémata.

Předrahé pivo povětšinou jen pivní chuti- i těch slovutných značek jakože Carslberg, kteréžto plechovky jsme kdysi sbírali od kamioňáků.

150% eko daň na auta, to se asi pomátli. Socialismus v praxi: něco vybuduješ, ale ne aby tvůj potomek kupil zděděný majetek, pěkně ať si odkoupí, ať jsme si všeci rovni. No dobrá, soudruzi, proč ne. O dalším skandinavském progresivismu již raději nemluvě. Podivná svoboda- v něčem vše dovoleno, na druhou stranu vše regulováno.

Počasí severské. No na koupání to v září není.

Bydlení u rathausu v Kodani

Christianborg - dříve královské sídlo, nyní parlament, pohled na město z věže.

Klidová oáza ve fortu Castellet. Takhle to nějak zamýšlela Marie T. s Olomoucí?

Největší fontána Gefion a pak povinná Víla.

Deštivé nábřeží s operou, vojenskou miniflotilou, kuk na královský palác a rušný Nyhávn.

Katedrála s vnitřní výzdobou připomínající kterýsi ten římský kostel s oatributovanými učedníky

Královský rensesanční letohrádek Rosenborg s legrační stráží, hošíci dorozumívající se sykavými pazvuky. Uvnitř opravdu bohatý, včetně korunovačních klenotů, kolem kterých se nedělají takové štráchy.

Jinačí pohled z lodě, milionářská čtvrť i free Christianie, královská jachtička, ekospalovna se sjezdovkou na střeše

Nedělní výlet do ranně poklidného Roskilde, bohoslužba v královské katedrále, muzeum vikingských lodí a relaxace pobřežím pseudomoře pseudonárodního parku Skjoldungerne​s Land

Trocha švédské ochutnávky, Öresundským mostem, druhým svého druhu na světě, do Malmö. Hrázděné domky i hipsterská kultura, trocha toho evropského pokrytectví - bezpečná, náruč otevírající Evropa, ale přibývající no go zóny a několik desítek utajovaných útoků ročně

Kodaňské národní muzeum od prehistorie po současnost, od místních vikingů, raritní sluneční vůz po egyptské mumie, dal by se i stráviti den

No a pro změnu ostrůvek rádobysvobody - tolerovaná volnomyšlenkářská, nejen láskou zhulená a od EU osvobozená Christianie, haše desítky druhů co hrdlo či plíce ráčí

Třešnička na závěr- Hamletův Kronborg, pěkné, s vyhlídkou do Švédska přes opravdové moře.

FOTO

Dunajská cyklostezka

V rámci dovolené máme den na transformaci z vody na souš a ještě k tomu jednostopá vozidla.

Dunajská stezka dlouho v merku, i stabilní kumpáni od začátku léta souhlasí, naklonění i variantě čistě tatínkovské.

Předtím pár domluvných ohňů, které končí tu migrénou, tu odklánějícím muzicírováním, pak s hláškami : dávej do ...aspoň pozor, když povezeš mé děti!

No a ve finále v neděli před odjezdem se horkotěžko sumíruje a montuje patřičný arsenál. To máte nosiče, brašny, stojany, duše, pumpu , nakonec vozík, že jo, pane Lorenc...Na poslední chvíle výměna kol, nosičů, tu se šroubek zasekne, holt statečná cérko, povezeš brašny.

Složitá logistika, zavrhuje se cesta lodí či vlakem do Linze, spíše se tam nějak vrátíme, pro parkovací složitosti zavrhuji i velkoměsto a nakonec krásně parknem v menším St.Valentinu, s tím, že se k tomu Dunaji nějak sjedem. No fajn, ale úvod přes horky dolky. Dědinky krásné, jak je to možné, že i noname vesničky mají asfaltky bez výmolů...po 10 km s úlevou dojíždíme veletok. Pak to krásně odsýpá, ani brašnami ověnčená holčička neprotestuje, trochu se odchýlíme z trasy, zavrhujeme koncentrák v Mauthausen a raději zastávka v půvabné keltské vesničce v Mitterkirchen. Komorní prostředí, jen paní pokladní, s nanuky si prolezem stavení i pohřebiště princezny a pak lužními lesy zpět k řece. V podvečer nás vítá zámek v Grein. Kemp poloprázdný, zastanujeme, sžíváme se s brašnařením a nepříliš zdárně vyřešíme spor o repelent, který měl údajně někdo vyplýtvat. Naštěstí se umanutec odkloní k šachám a dívenky ke kartám.

38km mapa

Budí nás krásné ráno, které škoda nevyužít v krásném městečku, po sporu o jedlost kaše si spravíme stylově chuť na náměstíčku. Krátce po výjezdu zařazuji pěší intermezzo v soutěsce Stillensteinklamm , z čehož nadšen vodopádový fotograf, nikoliv již najednou vášnivé cyklistky. Vstupu vévodí stylový mlýn, jehož taje důkladně prozkoumáme neúspěšným hledáním skrytého pokladu. Pak cyklostezka pokračuje spíše silnicí, z čehož mírnou nervozitu vyřeší bohatý oběd v podzámčí Persenbeugu. Poté se raději uchýlíme na druhý břeh, před Ybbsem řešíce pro technickou závadu málem nehodu. A podvečer se již vynořuje dominantní klášter v Melku. Kemp komorní, zavírají nám hospodu, opět vyvstává téma repelentu, tak před zde již skutečnými nálety moskítů utíkáme do nočního podklášteří.

52km mapa

Ráno tolik nekoušou, tak ponecháme dítka osudu a karetním hrám, a s kumpánem se odebíráme na vlak pro auta.

Zaznívají protesty stran nedostatku vodního vyžití, místo naléhávého dětského kdy už tam budem se ozývají ruminace a já bych se někde okoupal. Ačkoliv slunko se zrovna schovává, tak neodoláme pláži s výhledem na zámek Schönbühel. Kupodivu hlavnímu protagonistovi se jaksi nechce, zatímco ostatní zdatně překonávají nástrahy proudu. Pak trochu zápolení s rekonstruovanou stezkou, překonáme jediné převýšení na trase, to již vjíždíme do údolí Wachau. Provoz mírně houstne, ale nic hrozného. Vinice, jabloně, hrady, zámky, velkolodě. Krása. Taky již kručí v břiše, ne a ne najít tu vhodnou hospodu až poznáváme taje zdejších Heurigen. Usadíme se na zahradě mezi hodujícímí důchodci, ve strohém jídelníčku aby se nerakušan vyznal, tak volby víceméně náhodné, výsledkem jsou megaobložené mísy, místní veltlín a největší úspěch mají domácí housky se šunkou, eufemisticky zvané burgry. Mezi vinicemi a jabloněmi kolem Rosatz se již rýsuje zřícenina Dürnstein. Využíváme přívoz a dostáváme se opět na levý břeh s vyhlídkou vodní odměny v místním přírodním koupališti Kuenringer.Koupačka vskutku parádní, navíc po 16 hodně bdíme, či sníme, vstup za necelých 5E pro 3 člennou rodinku. Toť zde možné? Vodá průzračná, rákosí, žabičky, skokové kreace, lidí pár. Pak již skoro za tmy dojíždíme do Kremže, kde využíváme nabídky ubytování u známých. Vítá nás synek a megapouťové veselí. A jeje. Další hodiny jsou ve znamení dotěrné vlezlosti, čemuž nakonec, byť na pokraji sil , podlehneme a skončíme na ruském kole a naléhavý hošík na otáčivých monstrech. Bohužel vytrestání žádné, očekávaná nevolnost se nekoná a požadavky se stupňují. Black out nestačí, příště již no limit! A totálně odpadáme. Dnes tedy 38 km

Další den využijeme trvající nabídky ubytování a možnosti se setkat s paní domácí, čili tímto relativně off den. No jak se to vezme. Dospělou část čeká 36 km časovka. Kolegu vyhecuji a pro auta se vydáme pro velký úspěch Wachauským údolím zpět do Melku, tentokrát hned po pravém břehu. Vůz pak převezeme až do očekávaného cíle v Tullnu. Pak všeci ješět na lehko osedláme kola, vracíme se do Dürnsteinu, dobýváme hrad, projdeme turistickou uličku a nedbaje černých mračen se opět ocitáme na koupáku. Hřmění však věští, že vstupné se spíše stává spropitným ve zdejší restauraci...ale zablýsklo se, zahřmělo a toť vše, takže nakonec ještě bazén ryze pro sebe. Večer již žádné lunaparky, ale podnětná kulturně historicko společenská diskuse, která se pak dalšího dne přesune do Kremžských exteriérů.

Z města se vymotáváme velmi svízelně (jak z mapy vidno), domácí radí spíše levý břeh, což nakonec asi ne zcela šťastná volba, zamotáváme se do výluk, objížděk, pak se ale podaří konečně sešikovat do těch správných háků, ratolesti pochopí, co je to jet v závěsu kolo na kolo a nabíráme rekordní rychlosti. Projedeme kolem tullnských zahrad, uvnitř nějaká místní Flora, tak pokračujeme k tábořišti a vstříc dalšímu parádnímu koupání. Jen hošan vede neúspěšný leč patřičně svéřepý souboj se zákeřným oktopem, odhodlán snad na jezeře strávit noc. Dítka nakonec všechna umístíme do kempu a pádíme pro auto, tímto za trocha nervozity stanujeme již potmě, stále jaksi tápajíc v systému brašen.

53 km

Máme sobotu ráno, co doma? Za jen platonických protestů s mužskou direktivou rozhodneme, po dopolední koupačce, kdy i oktopus pokořen, o ještě jedné dodatkové 23 km etapě. Logistické úvahy zrodí ryze tatínkovský nápad: ti pojedou auty do cíle v Klosterneuburgu a pak mladším účastníkům naproti. Jistě zvládnou se držet břehu veletoku a taky testík soudržnosti. Ejhle, nečekaná proměnná, narazily na sebe hlavy přetvrdé. Jedna velí k okamžitému výjezdu, druhá se pokusí o fyzikální výpočty a dojde k závěru, že proti sobě se pohybující tělesa se setkají příliš brzy a odjezd bojkotuje.Tímto dojde i k inzultaci velocipédu. Rozkol rozpuštěn až jídlem a spolujízdou. Před cílem oslavíme zdárných 230 km stylově v hausbotovém poněkud stylově bizarním restaurantu, kde se to kolem již hemží čluny jak u moře a místní smetánka si vystupuje přímo z lodě ke stolům.Končíme v klášterním předvídeňském městečku, kde ještě na rychlo něco skouknuto a ze kterého se jaksi nedokážeme vymotat, resp. navigace zavede k přívozu, tak se vracíme a pak absolvujeme asi 100 vídeňských semafórů.

Tichá (nepříliš) Orlice 19

aneb tichá voda břehy omílá, že si uvedu ohraným heslem.

Po čase návrat na vodu, volba " kde jsme ještě nebyli", suché léto, bude nebude voda? Vodočet kolísá. Kdo vlastně? Jistý je bratr s dětmi, čili dvě lodě, nakonec jsou čtyři, dvě nováčkovské. Předběžná objednávka zrušena, náhradní dopůjčení, pak telefonáty rušíme, co jsme zrušili, ale...Nakonec lodě jsou z Rampasportu. Sledování předpovědi, středeční liják o den posune odjezd a seznámovací párty tímto proběhne u domácího ohně před příchodem západní fronty. Na blízkém rybníku otestujeme starý, ještě ve studentských dobách opravovaný kajak, který se ukáže jako funkční, jen se do něj obtížně vměstnat(až dodatečně neznalým dochází, že je určen k zákleku), takže berem.

Cesta rozplánována na 4 úseky Choceň-Svinary. Na hradecké silnici již vydatný soustavný liják, což příliš náladu nepozvedá, ale dopolední ustávání srážek se vyplňuje a naloďujeme se za Chocní již po suchu. Obvyklá logistika s přesunem aut, nepříliš úspěšně hledáme možné tábořiště, stejně je nakonec vše jinak.

Úvodní olej a obavy z nudy, jak některá dítka věští, jsou záhy, ale naopak k nelibosti některých dospělých nováčků, zažehnány. Bratrův hoch se nadšeně ujímá kajaku, další posádky se "sehrávají". Zatím vyplouváme po rodinách.Řeka intenzivně začíná meandrovat, kolem převislé vrbové větve, keře, občas popadaný strom, takže pro nezkušené od začátku poněkud tvrdší škola. Po pár km tatík s 8-letým synkem končí ve vodě, první záchranná akce. Po asi 8 km opouští nadšení i kajakáře, když se neúspěšně pokouší o eskymáka u padlého stromu. Naštěstí se včas uvolní, i boty zachráněny. Pokus o změny posádky raději vzdáváme jako poměrně hazardní a plavidlo raději ukryji do křovin. Meandry pokračují, nějaké to přenášení, zatímco dítka nadšeně výskají, z úst zralejších již zaznívá něco jako k..., kdy to již skončí! Řeka se rozděluje, tímto ještě zužuje, zahušťuje a itinerář praví jeďte vpravo, pokud se nechcete prodírat křovinami. Chvíli zapochybuji o pravolevé orientaci. Čas kvapí, záchranné akce dosti zdržely, takže nabíráme slušné manko a doplout k autům do Čermné se začíná jevit nereálným. Po krátké poradě zapíchnem na druhém jezu v Nové vsi a dáme si s kumpánem 5km běžeckou vložku. Místo pěkné, ale stavění některých zapůjčených stanů po tmě poněkud svízelné, ale jak práví zásady survivalu- oheň zvedne psychiku o 70% .

Ráno se ladíme do pozitivna, i s trochu hudrujícím správcem se slušně domluvíme, úspěšně nacházím kajak a máme se srazit s auty v Týništi v kempu. Ubíhá hodina, druhá, borci někam pobloudili. Jak vidno neplatí nekorektní stereotypy o Marsech a Venuších. Tak opět manko. Raději pomícháme posádky, vezmu si na starost tři holčičky, ať se manželský pár sehrává sám, bez přidatných dětských emocí, které se tímto pozitivně přelaďují. Řeka již klidnější, stále pěkná, dosud neviděné množství ledňáčků, nic dramatického se neodehrává, levné lidové občerstvení v Borohrádku, splujeme se s Divokou, která v dolním úseku též sjízdná neb se vyrojí množství vodáků (Na Tiché potkáváme jen dvě lodě). Na posledním jezu živo a jaksi se ztrácí pánská loď, kapitán se indispozičně sebezapírá, háčkové jej nakonec jaksi dovezou. V kempu již přiměřený vodácký ruch a do noci krásné zpěvy žánrově spřízněných songů. Jakoby se ze záhrobí ozýval Navarovic hlas.

Ráno se odpojuje jedna posádka, bylo to pěkné, ale stačilo...hoch si řekl. Pak za pár dní trochu litujíc. Na lodích, zejména té holčičí více legrácek, neinterpretovatelné či nezapamatovatelné hlášky, krásná pláž v Krňovicích u Třebechovic, tak hurá do vody a zakempujeme. Podorlický skanzen již nestiháme, někdo se podiví, jak z medailónků je jedna medaile, ale trochu pálivě chutná.

Po osušení ranní rosy nikdo nenadšen pro starobylé chaloupky, tak přesvědčíme, ovšem nelitujíc, na betlémy, zejména ten Proboštův. Veledílo zdařilé, k tomu výstavka neznámé známé výtvarnice M.Kvěchové, kreslířky všech těch knížek a kostiček z dětství. No a u východu malý svět, potkávajíc jiné přátele. Přesun aut a cílová etapa. Mezitím škola kormidlování poněkud nezbedných chlapců, čímž si vyslouží důsledné pokárání s následnýmy staženými rty. Ještě jeden trochu kamenitý stupeň, na který se na rozdíl od včerejška odváží již kompletní posádky, aby nikomu nebylo líto a nekončili jsme pláčem. Řeka se již rozlévá do široka, ještě nějaké vorvaní skoky na houpačce a konec ve Svinarech, kde ještě možnost dalšího pokormidlování a pokoupání. Odevzdávka a pádíme k domovu s doporučeníhodnou zastávkou v Byšťském motorestu.

Úseky sice poměrně kratší, ale s dětmi dostačující, řeka rozhodně není nezajímavá a zvláště první úsek dá nezkušeným zabrat. Tak ještě zbývá ta Divoká či úsek nad Chocní.

Tudy jsme pluli