aneb tichá voda břehy omílá, že si uvedu ohraným heslem.
Po čase návrat na vodu, volba " kde jsme ještě nebyli", suché léto, bude nebude voda? Vodočet kolísá. Kdo vlastně? Jistý je bratr s dětmi, čili dvě lodě, nakonec jsou čtyři, dvě nováčkovské. Předběžná objednávka zrušena, náhradní dopůjčení, pak telefonáty rušíme, co jsme zrušili, ale...Nakonec lodě jsou z Rampasportu. Sledování předpovědi, středeční liják o den posune odjezd a seznámovací párty tímto proběhne u domácího ohně před příchodem západní fronty. Na blízkém rybníku otestujeme starý, ještě ve studentských dobách opravovaný kajak, který se ukáže jako funkční, jen se do něj obtížně vměstnat(až dodatečně neznalým dochází, že je určen k zákleku), takže berem.
Cesta rozplánována na 4 úseky Choceň-Svinary. Na hradecké silnici již vydatný soustavný liják, což příliš náladu nepozvedá, ale dopolední ustávání srážek se vyplňuje a naloďujeme se za Chocní již po suchu. Obvyklá logistika s přesunem aut, nepříliš úspěšně hledáme možné tábořiště, stejně je nakonec vše jinak.
Úvodní olej a obavy z nudy, jak některá dítka věští, jsou záhy, ale naopak k nelibosti některých dospělých nováčků, zažehnány. Bratrův hoch se nadšeně ujímá kajaku, další posádky se "sehrávají". Zatím vyplouváme po rodinách.Řeka intenzivně začíná meandrovat, kolem převislé vrbové větve, keře, občas popadaný strom, takže pro nezkušené od začátku poněkud tvrdší škola. Po pár km tatík s 8-letým synkem končí ve vodě, první záchranná akce. Po asi 8 km opouští nadšení i kajakáře, když se neúspěšně pokouší o eskymáka u padlého stromu. Naštěstí se včas uvolní, i boty zachráněny. Pokus o změny posádky raději vzdáváme jako poměrně hazardní a plavidlo raději ukryji do křovin. Meandry pokračují, nějaké to přenášení, zatímco dítka nadšeně výskají, z úst zralejších již zaznívá něco jako k..., kdy to již skončí! Řeka se rozděluje, tímto ještě zužuje, zahušťuje a itinerář praví jeďte vpravo, pokud se nechcete prodírat křovinami. Chvíli zapochybuji o pravolevé orientaci. Čas kvapí, záchranné akce dosti zdržely, takže nabíráme slušné manko a doplout k autům do Čermné se začíná jevit nereálným. Po krátké poradě zapíchnem na druhém jezu v Nové vsi a dáme si s kumpánem 5km běžeckou vložku. Místo pěkné, ale stavění některých zapůjčených stanů po tmě poněkud svízelné, ale jak práví zásady survivalu- oheň zvedne psychiku o 70% .
Ráno se ladíme do pozitivna, i s trochu hudrujícím správcem se slušně domluvíme, úspěšně nacházím kajak a máme se srazit s auty v Týništi v kempu. Ubíhá hodina, druhá, borci někam pobloudili. Jak vidno neplatí nekorektní stereotypy o Marsech a Venuších. Tak opět manko. Raději pomícháme posádky, vezmu si na starost tři holčičky, ať se manželský pár sehrává sám, bez přidatných dětských emocí, které se tímto pozitivně přelaďují. Řeka již klidnější, stále pěkná, dosud neviděné množství ledňáčků, nic dramatického se neodehrává, levné lidové občerstvení v Borohrádku, splujeme se s Divokou, která v dolním úseku též sjízdná neb se vyrojí množství vodáků (Na Tiché potkáváme jen dvě lodě). Na posledním jezu živo a jaksi se ztrácí pánská loď, kapitán se indispozičně sebezapírá, háčkové jej nakonec jaksi dovezou. V kempu již přiměřený vodácký ruch a do noci krásné zpěvy žánrově spřízněných songů. Jakoby se ze záhrobí ozýval Navarovic hlas.
Ráno se odpojuje jedna posádka, bylo to pěkné, ale stačilo...hoch si řekl. Pak za pár dní trochu litujíc. Na lodích, zejména té holčičí více legrácek, neinterpretovatelné či nezapamatovatelné hlášky, krásná pláž v Krňovicích u Třebechovic, tak hurá do vody a zakempujeme. Podorlický skanzen již nestiháme, někdo se podiví, jak z medailónků je jedna medaile, ale trochu pálivě chutná.
Po osušení ranní rosy nikdo nenadšen pro starobylé chaloupky, tak přesvědčíme, ovšem nelitujíc, na betlémy, zejména ten Proboštův. Veledílo zdařilé, k tomu výstavka neznámé známé výtvarnice M.Kvěchové, kreslířky všech těch knížek a kostiček z dětství. No a u východu malý svět, potkávajíc jiné přátele. Přesun aut a cílová etapa. Mezitím škola kormidlování poněkud nezbedných chlapců, čímž si vyslouží důsledné pokárání s následnýmy staženými rty. Ještě jeden trochu kamenitý stupeň, na který se na rozdíl od včerejška odváží již kompletní posádky, aby nikomu nebylo líto a nekončili jsme pláčem. Řeka se již rozlévá do široka, ještě nějaké vorvaní skoky na houpačce a konec ve Svinarech, kde ještě možnost dalšího pokormidlování a pokoupání. Odevzdávka a pádíme k domovu s doporučeníhodnou zastávkou v Byšťském motorestu.
Úseky sice poměrně kratší, ale s dětmi dostačující, řeka rozhodně není nezajímavá a zvláště první úsek dá nezkušeným zabrat. Tak ještě zbývá ta Divoká či úsek nad Chocní.
Žádné komentáře:
Okomentovat