Rok 2018

Zima nic moc a zato přišlo brzké léto, kdo to kdy viděl se již od dubna smáčet v jezeře.

Řádné léto pak řádně suché, příroda skučí, lesy kosí kůrovec. Přesto ovocná úroda přišla hojná.

V české kotlině máme staronového prezidenta, který hned inauguaračním projevem dal jasně najevo, že nehodlá nijak sjednocovat. Ukázal se a dále projevuje jako nemoudrý žlučovitý stařík, který se neštítí přísahat, jak bude prezidentem všech, aby vzápětí velkou část národa pohrdavě pozurážel...

Horko těžko vzniká vláda, nakonec menšinová, agromagnáta, kterému sekundují skomírající sociální demokrati a byť volebně se rovněž propadající, ale najednou vystrkující chapadla, bezskrupulozní bolševici.

Již je pryč doba, kdy se hledají ideové průsečíky, ale vzniká podivný mocenský pakt jednoho muže. Vládne strana bez jakékoliv ideové identity, pragmaticky se pohybující tím či oním směrem. Jaký to paradox, když velkokapitalista vládne za podpory odpůrců kapitálu.

A opozice? Pitoreskní strana polocizince bojujícího proti cizincům, stavící svůj program v zásadě jen na jednom tématu, sice se stabilizující, ale suchopárná strana se stínem dřívějšího vytunelování země, chaoticky nevyzpytatelní volnomyšlenkáři, strany, které své nynější politické angažma staví jen na křiklounském, ale marném antibabišismu, další bezzubci obtížně skloubující eurohujerství k liberalizující se Evropě s proklamovanými konzervativními hodnotami.

Vedle postupně slábne xenofilní Merkelová, mj. dojíždí na politiku "pozitivní cenzury", kdo nevyznává její oficiální politiku, je autoamaticky fašista. A nesouhlasící nefašisté se brání.

Svět se polarizuje jaksi horizontálně i vertikálně. Jedni stále ještě oživují údajně trvající, ale více skrytou studenou válku, boje dobrého Západu a zlého Východu. Jiní vidí polaritu v hodnotovém směřování. Na jednom pólu se rozmáhá liberální svět "vše je normální " , milujme se a množme se kdokoliv, s kýmkoliv, topící se pak ve vlastní hyperkorektnosti, paradoxně skrytě vytvářející novou diktaturu "běda, když svět vidíš jinak", na druhém zastánci konzervativních hodnot, kteří se domnívají, že muž má zůstat chlapem a žena ženskou, někdy z frustrace, že zjevné a očividné je zpochybňováno, pak někdy podléhající riziku radikalizace až hnědnutí.

Plíživě se rozmáhá ideologie genderu, která dalece překračuje rovnost dvou přirozených biologických pohlaví a snaží se destruovat jakoukoliv stálou sexuální identitu...snažící se zneschopnit člověka k vytváření stálých a pevných mezilidských vazeb, vylučuje bezvýhradnost vztahů a činí z lidí osamělé, bloudící a manipulovatelné entity bez schopnosti společenské soudržnosti. Dveře se dokořán otevírají zmatku, rozdělení a jakékoliv totalitě. V této realitě nepochybně žijeme (cit.Tomský)

A bard výstižně pěje: Pánbůh ztratil vliv, Svět není jako dřív,Lidi nebaví opačné pohlaví, Chlap má chlapa rád
A baba babě dává Jedni křičí hanba, hanba Druzí zase sláva, sláva

Jesenické tisícovky na sněžnicích

Intenzivní druhý únorový víkend po pracovním nočním pátku, nějaké lyžovačce a koncertě s pokračováním, kulminuje plánovaným nedělním výšlapem. Kolega se trochu inspiruje článkem, trasu však různě nakonec chtěně i nechtěně modifikujeme. Sněžnice zprvu moc nelákají, ale lidlovské funglovky je třeba otestovat. Ve třech Kouty, Sedlo. Spánkový deficit ve vlaku moc nedoženu, hoši ukecaní jak...Stopování v Koutech se nezadaří, tak bus a pak se vydáme Milionovou cestou. Podmínky akorát na zmíněnou výbavu, vystoupáme na Velký Klín, marně hledajíc kótu, při sestupu se zjevuje exotický chlapík vybalující radioamatérské nádobíčko, civíme jak na přílet mimozemšťana, kterak vysílá kamsi do etéru prapodivné kódy.

Asi ještě vlivem úžasu záhy zakufrujeme a ocítáme se zpět na dohled sjezdovek. Pokračujeme chvíli konvenčně prošlápnutou trasou potkávajíc krásná stvoření, ale na Výrovce sestoupíme na původní trasu, dávaje vyniknout sněžnicím. Cesta trochu dlouze traverzuje, tak někde nad Velkým vodopádem se pustíme vzhůru kolem chaty Hubertka a po modré doťapkáme na Švýcárnu, kde sice příjemné občerstvení, ale jakýsi dojem, že co návštěva, tak ceny poskočí. Možná se mýlím, tak pro příští srovnání: knedlíky nyní 139,-. Krása na Malém Dědovi, vyhlídky na vysílač a tak, objevujeme další chajdu, tentokrát byť dřevěnou, tak Silonovou, pro změnu Silonovou cestou pokračujeme na Sokola, trochu se obávajíc ztráty kolegy. Razíc si cestu mezi stromky trochu zapadáme a skoro jej ztrácíme podruhé. Paráda, skalky, na vrcholku trochu fičák, jdeme po stopách, objevujíc nikde ani čárkovaně neznačenou krásnou cestu na SV. Z rozcestí pak již skrz smrčky a jsme ve Vidlích, kde nám u Adama paní majitelka vyjímečně otevře i Šeráka naleje. Do odjezdu busu akorát 1/2 hoďky. Náramné.