úterý 29. ledna 2019

Mt.Jedová No X



Byť se přesně nedaří dopočítat, tak snad jubilejní ročník setkání tatínků s dětmi, některých již bez, někteří naopak s novým přírůstkem. A ročník z nejzdařilejších. Napočteno asi 20 účastníku dětských a kolem 9-10 aspoň se mihnoucích otců.


Počasí přálo, zem i voda zmrzlá, tak před dalším výstupem přichází zahřívačka v podobě vítězného souboje s domorodci, v utkání hokejovém. Po předobědě se expedice vydá z BC novou JZ Ševcovou cestou (podle dřívějšího prvovýstupce, která však zatím nebyla potvrzena). S předsunutou průzkumnou jednočlennou hlídkou přes mezitábory jako studánka, lesní knihovna, kolem zakletého enta,přes zamrzlý lom, vzhůru přes Boudy. To již docházejí zásoby jídla, tu a tam někdo zapochybuje o závěrečném výstupu, ale nakonec celá expedice cíl dá patřičné indicie vyluští a kouzelnou krabičku nalezne. Dolů intermezzo v rákosí, i velká tlupa, spolu s později v ústrety vyrazivšími (včetně nejmladší nemluvné účastnice), nakonec najde azyl v Boudě pohořanské, kde pár zmatených snadkrásek není schopno uspokojit dětské čokoládové choutky...a pánové si svou žízeň taky notnou chvíli pohýčkají. Zazní hlasy, že tady už nikdy! Holt jiný majitel. Veselý fázový sestup, že i remcalky pozitivně naladěné, předvedou téměř salta, i mládě na zádech se rozveselí. Velká část ještě již zcela dobrovolně najde síly na večerní bruslení. A pak zvyklý scénář: poučný filmík o jinakostech a další noční mužská soudružnost s různými dopady, jak praví velitel - každý se rozhodl sám. Ráno Američan povzbudí obrazem odkládaných a svěřených kamenů a znovu hurá na led, který teplotním skokem notně povolil, což bylo jistě hlavní příčinou méně úspěšné odvety.



středa 9. ledna 2019

Nové směřování k lepším zítřkům

...aneb neomarxismus v praxi.
Místo se učit tolerance k zachovalé různosti, lze vnímat jakýsi trend různost odstranit. Všichni jsme jedno...Místo guláše, svíčkové, řízku, třeba občas spestření italskými špagetami, řeckým salátem, ruskými pirožkami, americkým burgrem - jeden eintopf!
Místo rovnosti v hodnotě člověka, rovnostářství.

Příklad školství - povídá mi jeden učitel: májí ve třídě slabou žákyni, podle dřívějších kritérií by patřila do zvláštní školy, kde by se naučila základní počty a praktických dovedností, vařit, péct. Místo toho do ní musí hustit, aby si pamatovala datumy Bílých hor a Josefovských dekretů. K čemu proboha? Může její spolužáky nevím jak vést k toleranci, nutit je ke sdružování, vymýšlet týmovky. Vždy bude jiná, do chytřejšího kolektivu nezapadne, i nevím jak tolerantní společností bude holt jen tolerována. Nebylo by jí lépe ve společenství sobě podobných, kde by se více uvolnila, rozvíjela, sdílela podobné smýšlení, zájmy? Takhle se trápí.
V psychiatrii - v jistě potřebné reformě vycítili jako velkou šanci pro sebe "progresisté", se sice ne přímo explicitně vyjádřenými ale skrytými antipsychiatrickými postoji, považující duševní nemoc za pouhý sociologický konstrukt.
V čele s ombudsmankou šíří mezi veřejnost bludy o tom, že se v léčebnách neléčí, ale zavírá či dokonce týrá. Poštvávají evidentně nemocné lidi proti lékařům. Povídá ředitelka jisté psychiatrické instituce, že na poradách stran reformy psychiatrie připadá na jednoho odborníka- psychiatra min. 5 "neziskovců" , ze kterých je cítit despekt a pouhé trpění "zpátečnických" odborníků. Jinak odborníci na reformu onoho lékařského oboru jsou oni- absolventi různých sociálních VOŠ a VŠ oborů evropských studií apod.

V pořádku?