Člověk je tvor 5-prstý, ví každé malé dítě. No ale svět je podivný, příroda si někdy pohraje, možná jí k tomu sami dáváme podněty a občas se narodí dítko s prsty čtyřmi. Anomálie, ale dá se s ní žít. Človíček si na ni nějak zvykne, někdo si toho možná všimne, méně zralému jedinci občas vyklouzne pošklebek, který zralý 4-prstý jedinec s nadhledem unese.
Občas někde narazí, ty 5-prsté rukavice moc nesedí, něco tam zavazí...Dá se dohromady s dalšími čtyřprstními a spolu najdou firmu, která je ochotna jim šít rukavice na míru. Naprosto v pořádku. Některý nástroj se hůře uchopuje, jiná firma vyrobí doplněk. V pořádku. Na některé činnosti ale holt pevný úchop chybí. Žádná technologie zatím nebyla vymyšlená. Nastupuje možná někdy bolestný proces smíření.
Jak se ale takto začnou shlukovat, začnou vymýšlet a budovat si pocit jisté výlučnosti. Jinými slovy svůj dosud více či méně zadaptovaný handicap překompenzují do exkluzivity. Od trochy studu do "všimněte si mně za každou cenu". Již nestačí se domluvit s tím či oním výrobcem na kompenzační pomůcce. Je potřeba normalizovat, zglajchšaltovat. Je třeba apelovat na zákonodárce, je třeba lobovat na tvůrce školních metodik. V rámci povšechné korektnosti dosáhnou vymazání z učebnic biologie "dogmatu" o 5 prstech, je třeba vyretušovat všechny lidské modely neb přeci člověk není jen 5-prstý...Stále ještě v pořádku?
K tomu se najdou jedinci, kteří ve své neukotvené identitě a pro pocit potřebné originality si svůj pátý prst nechají amputovat. Ve svobodě a právům na vše přeci nelze bránit a je to nyní in. Jistě se nějaký ten chirug najde. I nadále v pořádku?
A zde jen konzervativní zpátečnická demagogie???
(Pan Váňa taky mohl bojovat za své právo býti basketbalistou, za změnu pravidel košíkové, snížení košů, povolené kompenzační pružinové chůdy anebo... se stát žokejem.)
