V rámci letní dovolené se nabízí další příspěvek do "Koruny Evropy". Předposlední srpnový týden se v Julských Alpách připojíme ke dvěma obdobně laděným rodinkám, které již aklimatizované náročnějším výstupem na Mangart, což tatík poněkud přepískl, že se začínají objevovat protestní hlasy, jakože již stačilo, a to hlavní cíl před námi...
Ubytujeme se v Begunje- Srednja vas, první integrační den podjedeme nekonečnými serpentinami a výlukami Julky od jihu, projdeme soutěsku Tolminska korita, kde jistý mladý muž vede jistě podnětnou polemiku o smyslu bytí, nač se pohybovat tam, když se za čas jde zas zpět. Prostředí skal, průzračné vody však vždy občerstvující.
Podvečerní raftování na Soče však již přijmou nadšeně všichni. Starší máme trochu rozpaky z nízkého stavu vody, které však lídr české agentury záhy rozptýlí. Vyplouváme 2 lodě, mužná síla vepředu za pokynů vpřed a stop, řeka se zužuje, vody přibývá, balvany, peřeje, žádná nuda, načež pán šéf, aby rozptýlil zbytky pochybností o fádném výletu, zavelí výstup do horské řeky, překlopí loď, za velkého nadšení vytvoří skluzavku a burcuje k akrobatickým kreacím. Níže ještě techničtější, zábavná část, občas je třeba zařadit i zpětný chod, načež výstup u 7m balvanu a synek se škrábe nahoru. On se snad pomátl, tak za ním, přidávají se a do tůně vrhají další hošani...nejvíce se klepou nohy tatíkům, mládenci pochopitelně nadšeni...
Takže úvodní adaptace zdárná, jen pomýšlení na další výstup u některých vede k akcentaci různých bolístek, že musí nastoupit otcovská direktiva. Dělíme se na úderný tým A : rodič-dítě a pohodové B-ko. Výstup rozdělen do dvou dní, tak zrána nijak nechvátáme. Parking u Aljaževa domu až po 10 hodině. Trochu změní plány kolega, který odradí od zamýšlené Tominškovy cesty, s tím, že tam před měsícem údajně obtížně průchodná ledová pole, tak se záhy vracíme na konvenčnější pražskou. Po pohodovějším nástupu vzhůru, přicházejí nabité tyče a kramle, stále více po čtyrech. Míjíme se s trojgenerační rodinkou - odhadem 70-5 let.Tu poměrně nečekaně přichází sílící sprška, naštěstí se zrovna nacházíme u jeskyňky, resp. skalního převisu, kde jak myšky v dírce přečkáme místy v kroupy přecházející liják.
Chvíli ještě na pláštěnkách, mraky se roztrhávají, větší pauza na začátku Kotle i s dalšími našinci. Očekávaná chata jaksi stále v nedohlednu, ještě nějaký přelez a ještě nějaký hrbol. Tímto rezignujeme na ambicioznější variantu ještě podvečer vystoupit na vrchol a užijeme si rozverné pohody na Chatě pod Kredaricou. Pivečka, palačinky, karetní souboj a včerejší mrzutosti jsou zcela rozehnány.
Ráno raději dříve, klasické ešusové kuchtění, vločky apod. 6:45 nastoupáme do nádherně oranžově nasvícené hory. Výstup důkladně zajištěn, B-kové lezení, na hřebínku se zdvihá mlha a pochybnosti, jak bude na vrchu. A cestou stejná rodinka, 5-ti leté dítko se zas zdárně škrábe, jen babičku nechali dole. V 8 jsme u rakety, mraky jsou fuč, jen nekonečná nádhera kolem! I pochybovači se rozzářují nelitují.
Sestoupíme nejprve stejně, posbíráme bágly a odkláníme nelibost mladé slečny z plánu jiné sestupové trasy. Na rozcestí rozhodnuto pro Tominškovu pot, zprvu zajímavá, žádní lidi, spíše mírně klesající ferátově zajištěné traverzy, pak již prudčeji dolů, kameny, kořeny a hoch začíná stál více stávkovat. Je pravdou, že se zdá nekonečno, na chatu stále vidíme, ale jaksi se nepřibližuje, což deprimující. Ještě nás stihne deštík s duhou v údolí. Po pár hodinách jsme dole u karabiny, pravda, někdo s mátožnými končetinami a trpitelským výrazem na tváři.
A naproti běží rozzářené růžové děvče, zdárně se asimilující.
Vyměníme zkušenosti, grupa B se mezitím smočila v Bledu, pokusila se o zajímavou německou družbu a pak rovněž vystoupala kus Pražské cesty.
Večer již všechna příkoří zapomenuta. i když pak ještě někdo tu a tam zmíní bolavá stehna.
Následuje přesun na jih, jeskyně, Plitvice a kýžená mořská odměna
Žádné komentáře:
Okomentovat