Na červencové svátky je příležitost vyrazit do hor, zima inspirovala k návratu na Hochkönig, tentokrát vrchol, z důvodů různých zůstane trojička, na poslední chvíli dobře klapne ubytování, ještě to počasí...
Prostřídáme se za LandCruiserem, načež odpočívající majitel začne brouzdat po netu a je zle...Jeho meteoblue háže nějaké nepěkné symboly a začne panika s ruminací katastrofických scénářů...Do toho zelená stolice, atopický ekzém a rozvod paniku umocňují. Pink, kolem Salzburgu nové načtení stránky...není tak zle, dopoledne sluníčko, tak si holt přivstanem a Pepin se přesmykuje do optimističtější polohy.
Dojezd ve 23 hod. do Hinterthalu, klíček má být pod konví...není. Jejda, jsme v jiném bloku, seběvědomě jdem k dalšímu, taky konvička.Klíč není. Správce nebere telefon. Schyluje se k nocování v autě. Naštěsti se ozývá, vyplyne nedorozumění v č.p., nakonec máme střechu nad hlavou.
Vstávání v 6, někdo zkrátí své očistné relaxační rituály a po 7 hodině jsme na parkovišti, kde již nějaká auta. Svižně vzhůru kolem Erichhütte, potkáváme dost lidí, to ale naštěstí si povyšli pod kopec účastnici českého autobusového zájezdu.
Po 9 hod.na lana, je parádně, výhledy, leze se horem, dolem, nastoupané metry se slézají a nalézají, lanový mostek, Flying fox, na rozdíl od lehkého kolegy poněkud vyměknu, objeví se úchvatný pohled na pyramidu Kummetsteinu, trochu družby s míjenou českou skupinkou, jinak naštěstí žádné zástupy s čekáním na lanech, před námi
docela kolmá stěna, zdoláním očekáváme vrchol. A ejhle ještě 2x dolů a znovu nahoru než se objeví konec feráty na kopci Hoher Kopf. Je parádně, ani zima ani horko, výhledy do údolí a na vrcholek s chatou, jen po po x-té, slyšíme, jak někdo není v kondici, bo zelenáé stolice, bo ekzém, bo rozvod. Cyp do něj. Po svačince se již těšíme na vrcholové napojení, s obavami, zda v této výši čepují. Ve 14:30 na Matrashausu naštěstí nás vítají soudky a zasloužená odměna s plakatovými výhledy. Moc lidí není, leckoho asi odradila odpolední předpověď. Dobrý čas, tak chvíli váháme stran sestupu. Ale přicházející bouřkové mraky s mrholením(ono jim to tentokrát vyšlo), zakáz sestupu klasickou cestou kvůli sněhu a nevratná záloha rozhodnou, tak jsme zas odkázání na příjemný večer a útratu na chatě s převážně českým (pro horňáka vnadným) osazenstvem a Izraelci, kteří se zkřehlé a promočení doplahočí až někdy k 21 hodině, když vyšli chvíli po nás. Není nám jasné, co dělali těch skoro 14 hodin na lanech.No a pak klasický boj s chrápáním.
Pátek se předpověď skutečně naplní, mlhavo, pršavo, tak po marmeládové snídani do pláštěnek a jediná schůdná cesta směrem k Arthurhausu, zprvu přes občasná sněhová pole, na chatu svižně dokráčíme za nějaké 3 hodiny, přetřásajíc strasti bytí a nebytí s různými typy bytostí. Řidiče nasadíme na bus a zbylí se občerstvujeme a dosušíme. Tento den již žádné velké ambice, výlet do termálů v Bad Gasteinu se neujme, ale vezmeme zavděk sauně a pak moc milé posezení s místními v příjemném šenku, nakonec skončí schlaftruňkem z borovicové prýskyřice.
Sobota se vyčasí, tak vymýšlíme dvojprogram. Nejprve v plánu Kitzklettersteig u Taxenbachu, který si však někdo na ranní toaletě důkladně prostuduje, takové ty recenze jak téměř E a přetěžká a není radno po dešti a někdo je po nemoci a zelená a a ekzém a...tak se dohodnem na klasické turistické procházce soutěskou Kitzklamm. Platíme 6E vstupné, pro jistotu si vezmeme úvazky, objevíc, že za poslední rok přibyly nějaké lehčí cesty, které ještě nebyly v průvodci. Vodopád, dřevěné schody a nad hlavami lanový most. Cvičně prolezeme FamilienKlettersteig a jakože stačí. Pak však uvidíme lezce, kteří se chystali nad námi a sotva se soukali do sedáků, někde vysoko nad hlavami. Jak se tam dostali? Trochu máme zmatek v mapách. Nicméně vyburcuje k další aktivitě. Já to zkusím nalézt a vyhecuji kolegu...další - zelená stolice a atopický ekzém a vyčerpání rozvodem, cyp do něj..bude pozorovat zdola. A ono to jde. Stěna kolmá, stupy úzké, ale jsou, občas náročnější traverz, poctivé D-ko, ale stále je se kde chytit a kde opřít haxnu. První lanový most, tunel, dechberoucí další lanový most, který bohužel nepochopíme jaká přístup na novou trasu a chybně vyhodnotím, že vede k nereálnému F-ku (nikoliv, ta začíná ještě před mostem), tak si projdem tam a zpět a pokračujeme klasickou cestou D, C/D k lanovce s kladkou (flying fox), další neúplně lehké traverzy a sestup k turistické stezce. Mooc pěkné.
Odpoledne dojedeme k Mondsee, konečně se dostáváme k Drachenwandu. Sobota, očekávané zástupy, tak nikde nechvátáme, v klidu oběd a na kopec se pustíme až po 17 hod, kdy již většina je dole. I rozvedený atopik se zelenou...chytne druhý dech, leze se krásně, úchvatný výhled na jezero a okolní kopce, nějaké výpravy, jak jinak- převážně české, potkáme, ale v pohodě se mineme, na visutém mostě si Pepin odbude expoziční premiéru, ale zvládne, frajeřinka na zavěšené lavičce a za necelé 2 hoďky jsme u vrcholového kříže. Krásný bombónek na závěr, žádná divočina, dalo by se i se zdatnějším dítkem příště. Sestup na okolo rovněž s občasnými lany, které by jinde označili jako A-feráta, ve 20 hod. jsme dole a pak si již odřídím automatem nach Hause.
Žádné komentáře:
Okomentovat