Děti odjely na jarní prázdniny s někým jiným, tak se naskýtá možnost udělat něco pro svou bytost. Víkend to je nakonec komplexně bio-psycho-sociálně spirituální.
Vcelku pohodová cesta s nejen horským pobratimem, setkání s přáteli v Jižních Čechách, sauna a ráno Šumava, konkrétně Kvilda. Tak toto je ono pověstné místo známé z referencí rosniček...Krásná stopa, krásné počasí, jen mírné zvlnění. Pramen Vltavy, Černá hora, česko-německá družba, polozamrzlý potok...Jen s blížícím se polednem a obědem dochází síly. Posilnění na Korýtku na Filipové huti, směr Horská Kvilda a za chvíli 30 km okruh završen. S frustrací, jak mě kolega šusem ve sjezdech předjíždí. Asi výzva k nové výbavě. Po fyzickém zápřahu akorát stíháme duchovní občerstvení na Lomečku, o kterémžto poutním místě jsem neměl tušení. Rozjímání o cestě, která může být cílem, a nezáleží odkud a kam, ale s kým. Po kostelním promrznutí bodrá řeholnice zahřívá slivovicí...Následuje večírek s přáteli a svérázným hospodským, nocleh na faře nejen horského bracha. Tomu se říká celostní péče o tělo, ducha i duši.
Ve trojce, leč jen s dvěma páry lyží se další den vypravíme tentokrát na lyže sjezdové a to na rakouskou stranu, cestami necestami na Hochficht. S kumpánem se soukáme do lyžáků, kolega nazouvá sněžnice a kráčí na Plechý. Dělá se krásněji až krásně, poprvé letos vidím i na nějaký ten protější svah. Tak postupně oddalujeme čas odjezdu. Na vlecích sice zprvu trochu frontičky, ale využíváme einzelpruhů, nemusíme se až tak bratřit, na pistách žádné zástupy, sníh drží kvalitu...no pěkné to bylo. Chodec rovněž spokojen. Cestou do Budějek nutná dlouhá objížďka Lipna...zprvu neoblomný řidič však u převozu, vidouc nějaké vozy na ledě před námi, impulzivně strhne volant, jedem!, bruslaři bacha...Po adrenalinovém přejezdu se dozvídáme o nějakém potopení na Orlíku...No ale úspora velká. Občerstvení...rozšíření posádky, načež velmi příjemná cesta na východ...
Žádné komentáře:
Okomentovat