Další ročník již ne zcela pravidelné tradice se konal v půlce prosince, nyní i za účasti druhé generace. Sněžnicovou iniciaci si zažívá jistý 15-ti letý synek. Jiný tatík si naopak odskočil od dítka šestinedělního...
Tradice zůstává tradicí. Dojezd busem do Vrbna, ne zcela jednomyslně jest odhlasována trasa náročnější, delší, leč pěknější.
Nahoru na Zámeckou horu, sněhu zatím po kotníky, dále cestou necestou (ještě, že jsou ty gps přístroje) na Žárový vrch s pěknými skalkami, leč výhledy trochu zamračenými. Přichází příjěmně překvapivá zaastávka na Sedlové boudě, kde nás vítá partička lehce bujarých Jihomoravanů se soudkem...domácího, svrchně kvašeného potentnějšího moku. Občerstvení více jak příjemné, které způsobí i chvilkovou dezorientaci a místo na hřeben se vydáme dále po cestě. Někteří se však nedáme odradit a štelujeme zpět na původní plán, s přibývajícím sněhem brodíme lesem kolmějíc na Lyru. Otec a syn zvolí pošetření sil na cílový výstup. Opět krásné skalky, pak sestup na Sedlo pod Lyrou, kumpáni někde 1 km před námi, docházíme po nepříliš záživné cestě a pak podél Videlského potoka vzhůru. To již nazouváme sněžnice a začíná stále větší nekonečná útrapa. Postupně již čelovky, lesem necestou rovnou za nosem vzhůru. Ani ten vysíláč nám jaksi nesvítí...Nakonec se nějak k němu doplahočíme, syn statečnější otce, na rozdíl od něj neremcá, sněhu tak 0,5m, pod vrcholem více zmrzlá krusta.
Pak ještě sešup na Švýcarnu, kde jsme již očekávání kolegyňkou zvanou Messner v sukni, která si dala 40 km běžkový přechod a zatímco pánové skomírají, jeden se tváří dokonce nemocinkaně, tak ta se prolévajíc tuzemským, ujme jakési zábavy. Skalní trvají na venkovním spaní, kelnerka nabídne kůlnu, aby si ve 2 hod vše rozmyslela, že by se to panu provoznímu nemuselo líbit, tak ještě rozbalují stan. Ostatní s výmluvou tu na bolavá záda, tu snad i objektivizovaný febrilní stav se uloží v pokojíčku a dopřejí ranní luxus snídaně, kafíčka.
Sestup parádní Česnekovým dolem, prostě od chaty kolmo dolů, divočina jak za starých traperských časů, přes potoky, klády, krimi kolega statně razí cestu. Otec zakladatel ulomí přesku, tak odkázan na brodění, mně se zas při závěrečném sestupu k dolní Dlouhé stráni podaří pod, nikoliv nad sebou zlomit hůl. Cesta pak dlouhá, značně klouzává, ale proberouc to i ono uteče, polední vlak však těsně nestíháme, nevadí, za hodinu jede další alespoň občerstvení v retrohospodě, kde ještě mají smažák za 80Kč...
A dozvuky - pozvání na zajíce a zatímco syn se zdárně zvetí, otec hlásí řádnou nemoc a atb kůru...
Žádné komentáře:
Okomentovat