Monte Rosa 2017 - Breithorn, Pollux

Zatímco loňský alpský výstup je dopředu podněcován, s narůstající nervozitou hecován, nynější výlet přichází jaksi nenápadně. S Pepou v Římě ustálíme jediný volný termín, tak změna z obvyklého září na konec července, Radek souhlasí s Blanckem, i když již na vrchu stál. Neděje se nic, 2 dny před odjezdem přichází jakýsi plán, který se pak co pár hodin mění: aklimatizace Allalinhorn, lanovka na Augille du Midi, Cosmique atd., počasí ruší Allalin, aklimatizace na chatě, předpověď jde dále do kytek...vemte si raději ferátové sety.

Sestava obvyklá s jednou obměnou, místo nově se zabydlujícího tatíka, hošan fyzicky zdatný, leč ještě před pár dny asociující mačky či Rysy jen s kočkovitými šelmami. Neznaje ni tatranských kopců aspiruje na zdolávání 4-tisícovek.

Neděle večer sraz v ČB, Radek od dveří hlásá další změnu. Blanck kvůli počasí padá, Pepovi se na feráty nechce, jedem na Monte Rosu, kde přepověď příznivější. Porada: ?? Tam jsme již byli! (Dodatečně zjišťuji 10-ti leté výročí). No ale ne na Dufour či Breithornu. No dobrá, ze Švýcarska by to šlo...Nee. Švýcary nemáme rádi, jsou to strozí vydřiduši...z italské, vzpomínaje na pohled od Zummsteinsp., odmítám. Tak dáme Pollux, Breithorn a máme doplněnou M.Rosu. Souhlas. Kde je Pepa?, má domluvit chatu. Špatné zprávy, ta hořejší Horských vůdců (Rif.Guide d'Ayas) plná, zbývá zkusit spodní Mezzalamu. Již zvažujeme další alternativy. Po napjatém čekání přichází rozzářený hoch - na Mezzalamě nás čeká milá, krásná chatárka. Jak víš, že krásná? To se přece pozná po hlase! Tak jedem...22:30

Většinu cesty odřídí páter, tentokrát bez delší spací pauzy, krom odstavení v neprůhledné bouřce. Kolem Milána nekonečné karavany kamiónů. Ráno prorazíme zákaz vjezdu a dostáváme se někde na konečnou v Saint Jacques. Doplňujeme si již třetí údolí v oblasti, mezi Gressoney la Trinite a loňskou Cervinií. Chvíle přebalování, rozhodneme se pro vlastní stravu. Nováček je pečlivě sbalený...v cestovní tašce. Zjišťuje, že do 30 l batohu leccos nevleze, obětuje to i ono, zbytek řeší igelitky a izolepa a co s 2 kg banánů? ...Pak svižně nahoru, kolem komunikativní grupy seleziánské mládeže a jejich tábora, proběhne občerstvovací zastávka u Lago Blu. Dále již láká vidina půvabné chatárky. Jeden druh pro spánkový deficit kráčí stále více náměsíčně a zaostávajíc učí jakousi italskou větu mající zvýšit jeho kredit na náš úkor...Na chatě Mezzalama jsme za necelé 4 h. Není úplně vlídno, tak se hned uchylíme dovnitř. Nevítá nás chatárka, leč chatár...který sám vytasí plachovky s pivem a čipsy...jistě máte žízeň, ne? Po čase se zjevuje i dámička a... Pepovy fantazie nelhaly! Poměry nebývalé, v malé chatičce máme k dispozici separátní jídelní místnost, nikdo nenapadá, natož brání vlastní stravě. Kšeft uděláme alespoň nějakou to vinnou karafou. V komorní atmosféře je přítomno nečekaně i pár půvabných dívek s neskromnými ambicemi přechodu Lyskammu apod. Pak se notuje Jarkova Husitská kolik to krásných holek chodí po světě a ...no nic. S přítomným guidem proberem další možnosti, doporučí dle podmínek přejít hřeben Breithornu od východu. Ale s průchodností zůstává spousta otazníků. A nový druh trochu šokuje, trochu budí rozpaky svou afinitou k růžovým pilulkám a mobilu.

Ráno v 5:30 nástup, za necelou hoďku jsme na hořejší chatě Rifugio Guide d'Ayas, nazouváme mačky a další ledovcovou výzbroj, po nenáročném ledovci jsme za další 1,5 u bivaku Rossi, kde proběhne krátká družba s vypravujícími se nocležníky. Při občerstvení klepeme kosu, halíme se do dek, ale co zde naležíme. Je čas vzhůru, vstříc bílé pláni na poslední z pěti vrcholků Breithornu - Roccia Nera. Viditelnost mizerná, kopec se stále více vztyčuje, postupně již nutno na čtyři, stopy žádné, razím cestu jaksi odhadujíc směr, nakonec kolmicí, již nekonečně odpočítavajíc kroky. Vidouc již jen přévěj hlásím vrchol Roccia Nera (4075m), což neveřícímu Radkovi stvrdí až gps důkaz. Viditelnost na pár kroků, pro někoho první 4-tisícovka vzbuzuje jisté rozpaky...kde jsou ty výhledy?! Navzdory relativně přívětivé předpovědi se mraky příliš netrhají, na vrchu fičák řádný. Pokračujeme traverzem na Gemelli (Breithorn Zwillinge), což je takový skalnatý pahorek na sněžném hřebeni. Kráčíme pár metrů od převěje, pak mixové lezení, což 10-20cm nového sněhu dosti ztěžuje, mačky, i cepín v permanenci. Vrcholku (4106m) sice dosáhneme, ale co dál. Trochu napjatá porada. Sice stejnou cestou se vracet nechce, ale sestup z hřebene z dostupných zdrojů nám není znám, celý traverz v tomto nečase, neúplnou zbrojí a nezkušeným nováčkem není reálný, slaňovat do neznáma a pak stejnou cestou zápolit zpět rovněž blbost, tak padne jistě moudré rozhodnutí k obratu, ošperkované výroky: pokud někdo chce pokračovat, tak na onu olemovanou A4 jistě zbytek přijede...Klouzavý kuloár pro jistotu slaníme, za cenu seklého lana, tak si Radek zkusí ledové slézání o dvou cepínech. A zas sešup k bivaku, chvíli bokem, chvíli paty...Obhlídneme výstup na Pollux a směr chaty. Na Guide d'Ayas málem dojde k dalšímu, nám již známému přepadu přes zábradlí, Radek taktak ve větru zachrání mou helmu, nikoliv již láhev s pitím. Co to je proti foťáku...Času je dost, tak pozevlujem na chatě, domluvíme další ubytování, ponecháme část věci v pytli a ještě sešup dolů k nám.

Další den je předpověď nejistá, má se vyčasit až odpoledne, tak není co chvátat. Ráno skutečně dosti nevlídné, sníh s deštěm, na kamenech poprašek. Naštěstí nikoho nepřepadají rezignační nálady. Tak znovu 400m nahoru a na horní chatě čekáme na slíbené odpolední částečné vyjasnění. Čas uteče zjištěním, že chata vládne výdobytky civilizace jakou je nyní wi-fi, což alespoň umožní doplnit informace stran výstupu a okolních hor. V nehorolezecký čas 11:30 nazouváme mačky a znovu nahoru ledovcem pod Pollux. Počasí skutečně stále vlídnější. Nacházíme si jakousi trochu vlastní cestu jedním sněhovým kuloárem, kde šplháme na mačkách a cepínech, dále již trochu drolivým mixem, na hřebeni od možného nejistého tápaní osvobodí zprava se vynořivší guide, tak snadno nacházíme řetězy, po nich krásné polezeníčko a jsme u Madonny. Paráda. Pak již pohodově hřebínkem na vrchol Polluxu (4092 m), od horní chaty necelé 2,5 hod. Fučí tedy řádně, mraky se nějaké honí, ale občas nádherné pokoukání na Castora, Lyskamm, Breithorny...jen ten Matterhorn zůstává jaksi skryt. Dolů opatrně na pohodu a přichází relaxační euforie u chaty. Mraky jsou pryč, vítr se utišil, slunko plnohodnotně hřeje a suší věci, k tomu čepované! Znovu zbývá zvolat Pán se stará! Tentokrát již nocleh zde. Vaříme venku, další piva na schodech, trocha poležení a večer jedna, druhá karafa u společenských her, konkrétně 7-my. Někdo si vcelku jednoduchá pravidla připomene, někdo naučí, jednomu však ne a ne...není dáno. Tak po x-tém kole: přebíjí a bere stejné hodnota nebo 7-ka...a zabavuje se mobil! Nakonec litý, vyrovnaný boj dvojic končí finální 90-tkou Radka s Pepou...

Ráno presíčko, nijak unáhlené balení a sestup.Dělá se krásně, kocháme se i faunou, tu souboj kozorožců, tu piští svišti. Níže již cinkání kravích zvonců. Řešíme, kde dáme očistnou koupel. Zda Garda či říčka u auta? Nakonec parádně zapiknikujeme na louce u bystřiny někde pod Lago Blu. Toto řeže! Nádhera...K tomu krásné výhledy na kopce, od Castora po Breithorny...U auta občerstvení, jak jinak než s milou a půvabnou obsluhou, kafe, palačinka, potkáváme ambiciozní českou trojičku, chtějící se aklimatizovat a pak vstříc Blanku, kde se postupně vyčasuje. Pepa má však sobotní oddávací povinnosti, tak nám nezbývá než vstříc milánské zácpě. Nakonec nikterak hrozná, z Gardy se rovněž rezignuje a škodolibí hošani formulují něčích 5 "zklamání" z jistě opět velmi zdařilé výpravy: nepřešli jsme celý traverz Breithornu, sešli stejnou cestou z Polluxu, nepřešli okruh přes Quintino Sella, při lepšícím se počasí se nevypravili na Mt.Blanc a neokoupali cestou domů v Gardě...:-). Cestou se ještě prolamují McDonaldovská tabu a "zklamání" se vykompenzovávají nočním kontěním! Raději bez dalších glos...Radek odřídí sólo, někdy v 1 hod. v ČB a v dvojičce pak ještě noční cesta na Moravu...

FOTODOKUMENTACE

Slovenský Ráj 17

Obohacená bratrská akce má být tentokráte více horská. Ale ta domluva...Bude přechod Nízkých Tater, nebude, pojedeme všichni, nepojedeme, pojedeme...Nakonec volím Slovenský Ráj a nechávám volný průběh. Všude již plno, tak kemp Podlesok. Balím kempovací propriety a vybaluji, v Mlýnkách na jihu aktivní čerstvá trojnásobná matka zajišťuje volnou chalupu...

Neděle ráno se probíjíme slovenskými silnicemi, kde na nás zírá jeden radar za druhým, do Popradu asi 5 policejních hlídek, to je snad policejní stát či nějaká razie? 2 rodinky, třetí se přidá...V Podlesku odtrháváme dítka od suvenýrů a kráčíme do první soutěsky - Suchá Belá. Nádhera, ratolesti radostně skáčou přes kamínky, užívají si žebřů...ale někdy taky čekání v dosti mezinárnodní pospolitosti. Někdo píše, že zde brzdí rodiny s dětmi...nás brzdí bojácné pade-šedesátnice. Přichází, naštětí přechází černava, při svačince nám k povyku dětí dělají společnost nebojácní hlodavci. Projdem různá malebná zákoutí Kláštoriska, občerstvíme, naříkajíc na slovenské poměry, kdy ceny chtějí mít evropské, ale slušnou toaletu by pohledal, chátrající budovy, rozbité dveře, nefungující elektrika. Balkán. Čas dobrý, přeci nebudeme chvátat dolů nudnou lesní cestou. Tak tentokrát spíše za podpory dámy dáme 2 výlety v jednom. Starší část si ještě vyběhne na kopec za výhledem a keškou, holčičky značí cestu podél Kláštorské rokliny až sejdem k Hornádu a jeho Prielomu. No pěkné to je, řetězy, nahoru dolu, viklající se rošty vysoko nad vodou, že i otrlý tatík trne, vidouc ne vždy plně soustředěná dítka oddávající se paralelně svým vtípkům a slovním hrátkám, vzpomene na jiné pobratimy a představuje si ten křik MM.....!! Jaksi to ale nebere konce a docházíme již s jistým reptáním.

Navečer poněkud rallye k ubytování na jih, nad malebnou Palcmanskou Mašou do Mlýnek. Čeká nás chalupa a třetí rodinka s miminem. Barák akorát pro tři rodinky, bratranci a sestřenice se různě podruží.

Navzdory relativně příznivé předpovědi občasných přeháněk- celou noc a dopoledne lije. Tak úprava programu. Dobrá zalezem do jeskyně, do tej ľadovej...No jo, je ale pondelok, zatvorené...tak plavky a přesun na sever do Termal parku Vrbov, kde se ocitám asi po 25 letech. Cestou exotika cigánských vesnic, stěrače nestíhají, ale na ulicích živo.

Drahoušci zprvu trochu rozpačití, že se koupou v minerálce, ale záhy se otrkají, deštivé skotačení však přeruší povel plavčíka hodnotící hromy blesky za životu nebezpečné a vyženou do restaurace. Což krom občerstvení přinese i kompenzaci v podobě prodloužení vstupného, což využíváme na toboganění, bitvy a úspěšné hledání ztraceného čipu v kalné vodě. Cestou zpět předjíždí nenápadný golfík, mává z něj dámička, ojky, to není slovenský flirt, ta palubní deska je nějaká bohatší. Ale auto mizí. Vzápětí však stejná dámička mává na cestě již s plácačkou a odvádí do polí i druhý bratrův vůz, který se mi snaží dorovnat. Vcelku vřelým způsobem dvojička vysvětlí, že máme veľa nehod a v obci 65 km/h je priveľa. Tak 20E, uff. Navečer se vyčasí, u chaloupky proběhne petanque mač, kde sourozenci a bratranci nejsou schopni se dohodnout na vhodných týmech, tak podělíme generačně, nechcete malé holčičky, tak ony vám ukážou... a ukázaly, nejmenší porážejí frajery!

Přichází další soutěska, tentokrát ta nejmenší - Zejmarská. Rodina s miminem zjišťuje, že toto fakt ne a odpojí se, ponechajíc nám starší dítka. Roklina divočejší, opět trochu čekání na žebříkách, na konci chytne liják, že se i pláštěny upotřebí, dosušíme při občerstvení na Geravách, holčičky nadšené z farmičky. Pak pohodová cesta za nadšeného pro změnu Stupido soutěžení.Na Zajfách se potkáme s kolegy, ale opět po chvíli musí rezignovat, když cesta k Havraní skále začne stoupat lesem. Doplníme tekutiny u sice Občasného, ale nyní funkčního pramene a čeká nás závěrečný kolmý výstup. To se již v týmu objevují více či méně hlasité protesty a nožičky a kopec a tak...nakonec však všichni svorně dolezou s odměnou fotogenické vyhlídky na Havraní skále. Sestup do Stratenej, odkud posváží kolega.Badminton, bratranecké koaliční půtky a při více či méně zdařilém grilování proběhne složité vyjednávání, zda a kdo se vydá na plánovanou ferátu.Nakonec konsensus tatínků se syny a jednou dcerou.

Počasí příznivé, vy....braťom platíme 5E parkovné, 5E vstup, nováčci nemající vlastní výbavu dalších 10E za ferátový sed a pak Prielomom Hornádu a podél Bieleho potoka kráčíme svižně k nástupu nové feraty Kyseĺ, v do loňského roku zavřené soutěsce kvůli následkům požáru. Cestou již legrácky i rozklad některých soutěživců, kteří neunášejí hru jako obohacení slovní zásoby o slova jako suspenzor či akné a jistý tatík zjišťuje, že bude pohřben v díře, nikoliv hrobě.Kráčí se korytem potoka, občas po kládách nanesených jak rozsypané sirky, pak již kramle, lana, zprvu spíše na efekt, 1 m nad potokem, postupně již exponovaněji soutěskou. C-kovou hodnotu dává asi občas nutný záklon. Hoši i dívka zvládají bravůrně. Na závěr přichází ještě svislý úsek kramlí podél Obrovského vodopádu, v závěrečné pasáži chvilka nepozornosti a málem úraz, končí naštěstí jen modřinami. Při svačince opět asistují všudypřítomné myšky. Pivo, nanuk opět na Kláštorisku a svižně kráčíme přes Čertovu sihoť. Okruh na nějakých 5-6 hodin. Vracíme se za holčičkami, které si mezitím poskotačily v přehradě a okolí a naše rodinka pádí k domovu, snad již bez pokút. Ostatní si ještě jeden den prodlužují, což využijí k návštěvě Dobšinskej ľadovej jaskyňe a Bešeňovej.