Letošní ročník posunut z různých důvodů o 14 dní dříve- tj. na poslední květnový víkend. Sjíždí se opět jihočeská a moravská sekce, nakonec 9 lidí a 4 lodě s tím, že Klárka se s ohledem na kolenní indispozici dobrovolně ujme zabezpečovací role.
Odjezd tentokrát bezstresový, proběhne i pozoruhodná radiologická exkurze ve firmě dvou souputníků.
Stresový ovšem příjezd do oblíbeného kempu v Palfau, kde zjišťujeme, že stejný nápad mělo několik zejména českých a polských autobusů! Narváno, přehusto. (Loni v červnu jsme v pátek večer byli téměř jediní).
Prozkoumáme kemp duchů dále po proudu, kde asi došly dotace EU ( snad i díky jeho zavření pak v dalším zvýšená hustota), další mezitím najdou volný plácek v rovněž ve švech praskajícím kempu ve Wildalpenu. Jak se posléze ukáže, místo údajně rezervované pro jakési Honzy. V době příjezdu kolem 20:30 hod však již místa nikdo zásadněji nemanažuje. Někdy před půlnocí se přířítí 30-ti čenná skupina teenagerů, snažíc se nějak vytěžit zbylé místo. Od 41%-tně slevněné krkovičky je to komický pohled, kterak nezkušeně přes hodinu zápolí se stavbou stanů. Ráno se dočkáme jisté výčitky od jejich šéfa, naštěstí v korektní a nijak inzultující podobě- s tím, že se nakonec všichni vešli, vyspali, tak o nic nejde...
Na což literát Igor složí popěvek: Kde by, kde by, kde by byli bydleli Honzy, kdyby by, kdyby by tam nebydleli my...
Ráno čekáme ucpanou řeku, ale ačkoliv nijak nechvátáme, tak jsem téměř první a potkáváme se jen s partičkou kajakářů. Vodočet hlásí příjemných 170cm, žádná divočina a zároveň kameny většinou přelité. Je nádherně, teplo. Tentokrát se poprvé povede proplout všem posádkám bez ztráty kytičky. Proběhne tradiční seskok, druhá jízda kratší - z Petruse, soutěsku a tentokrát o stanoviště níže, po nepříliš pohodlném strmém výnosu čekáme na malém ostrůvku u cesty na odvoz s hrozbou blížící se bouřky. Ta nakonec dorazí večer a přesune grilovačku do stanové předsíně.
Noční liják zvedne hladinu o nějakých 20 cm, ale to již balíme a přejíždíme na ferátu Beisteinmauer u Tembergu na jih od Steyeru. Což je jakýsi ferátový zábavný park, kde si každý může vybrat dle libosti. Je parno, tak si připadáme jak v amazonském pralese, překonáme lanovou lávku, naštěstí pevně ukotvenou, takže nehrozí loňské vrávorání (zde). Pak se rozdělíme, 1/3 zůstává již dole, šetříc kolena, 1/3 se vydá jednodušší C-kovou cestou a čeká 1/3 náročnější D/E. Na místy převislou E-kovou trasu si nikdo netroufá, zůstává výzvou. Nic lehkého to není,ale nějak zvládáme, pokocháme se na lavičkové vyhlídce a nahoře všichni střetnem u vrcholového kříže vrcholíc dalším popěvkem: wunderbar, máme tady nový pár... reflektující nevyřčené otazníky, že... Obloukem slezem, další kolo si odpustíme, nikoliv již povinný weizen a vcelku pohodový návrat...
