Již tradiční akce v půli června, s cílem nasytit vodácké i lezecké choutky. Spojí se tentokrát moravská a jihočeská sekce, sraz pátek podvečer v Palfau.
Setkání v Brně poněkud zkomplikuje doprava. Cestáři si nás evidentně vychutnávají, opravujíc zároveň dálnici a možné objízdné trasy, takže u Rousínova se opravují hned 3 navazující vesnice! Přichází zpráva o havárce na D1, následuje chybné rozhodnutí zkusit objížďku a pak místo na D1, trčím v nepopojíždějících kolonách vedle, oprášeje potlačenou zásobu vulgarismů. S novými, naštěstí velkorysými sou-druhy, se setkávám s hodinovým zpožděním. Pak již za 3,5 hod v Palfau.
Pátek večer je kemp Saggraben prázdný, vyčkáme příjezdu budějické grupy. Stanovačka, grilovačka a dopoledne první sjezd. Sličná slečna v půjčovně nabídla krom lodí a potřebné výbavy i výkonný kompresor, tak jsme ušetřeni rozehřívací pumpovačky. Stav vodočtu ve Wildalpen 150 cm a pohled na řeku vzbuzuje jisté rozpaky, které se ukáži býti lichými. Plují 4 posádky a Markéta se ujme role lichého člena a tímto funkce fotografky. Dopoledne je řeka poměrně prázdná, přes nízký stav příjemná, obejde se bez větších kolizí s kameny, tradiční skokánek je bez fronty. Háček- Radkova sestra Hanka, dávná horská souputnice, šikovný, soutěska párádní, jen na obvyklém sešupu trocha doplatíme na menší rozestupy, pak šikmější nájezd a už se nedobrovolně koupeme. Po obědní pauze jízda č. 2, díky kompresoru vcelku rychlé vyfouknutí, nafouknutí. Tentokrát z nástupu Petrus, kde se řeka již dosti zahušťuje a navíc se spouští menší liják...Nakonec jen jedna posádka vyvázne bez ztráty kytičky...Podvečerní plány maximálnéího využití času zhatí pořádnější bouřka. Někteří se však nevzdávají a po konzumací nápojů amerických, plzeňských a pivním stejku, zjistíc, že jedna účastnice v konzumaci zaostávala a tudíž schopna řízení, nepříliš soudně, ale o to více nadšeně vyrazí v již pokročilejším večeru s touhou zdolat Salza Klettersteig. Prozřetelnost však bdí, zastavíc nás cedulí K. gesperrt a slídící osobou z blízkého stavení... Pokračuje dogrilování s upoutávkami na jakostní brakovou literaturu jako Asfalt a Cesta krve, použití dronů a koukajíce na bujaré Maďary, co si to v tom kotli vlastně míchají...
Neděle je již zasvěcena, přes jistý platonický odpor, plně lezení. Od Leopoldsteiner See jdeme na pěknou "ferátku" Kaiser - Franz - Joseph Klettersteig, s nějakých 850m převýšení. Klára volí raději relax s brakovou literaturou, úvodní D-čková pasáž notně prověří síly, ale odpadne jen méně zkušený Jirka, ostatní se rvou statečně, i za cenu rozedraných prstů. Trasa vede přímo nahoru, s výhledem na jezero, trochu připomíná Seewand. Počasí je akorát, ani nepraží, ani neprší, sdružíme se s poraněnými polskými pobratimy a za nějaké 3,5 hod je první část nahoře na rádobyzatraktivňujícím zakončení lanovým mostíkem. Místo čekání na zbylou čtverku se jedna dvojička rozhodne ještě zdolat atraktivní jeskynní Rosslochhöhlen Klettersteig s D/E úsekem. To se již zvedá vítr a mračna černí. Následuje úprk před stejně dostihující bouřkou, aby po pár stech sestupných metrech narazíc na zbytek skupiny choulící se pod smrkem. Vůdci se tímto uleví, odpouštějíc jistou svévoli.Po vypršání pokračuje nepříliš pohodový sestup strmým leč kluzkým terénem. Dle domluvy v 16 hod jsme již očekávání zbylou dvojkou u jezera. Znova se rozprší, což však nebrání osvěžující koupeli.
Žádné komentáře:
Okomentovat