Rok 2014

To byl ten rok bez zimy, kdy někde nespadla ani vločka sněhu a někde horko těžko uměle zasněžili...

Vypukla Ukrajinská krize, ve které čert se vyznej, máslo na hlavě mají všichni. Nejprve Dav za podpory "demokratického" Západu svrhne řádně zvolenou vládu a prezidenta (byť darebáka), jen proto, že nechce EU zobat z ruky a chce být pochopitelně zadobře i s východním sousedem. K moci, opět za podporujícího přihlížení západních mocností, se dostanou nacionalističtí řvouni, dle řádných demokratických voleb okrajoví. Podivné zachraňování demokracie Západem. Pokrytectví kvete...

Ukrajinská se postupně modifikuje na Krizi Krymskou. Východní Velký Medvěd je tak dlouho tahán za ocas, až se v něm probudí dřímající imperialistické choutky a touha po návratu Velkého Sojuzu.

Krym chce k Rusku, "Demokratický Svět" se bouří, ale proč se nebouřil v Jugoslávii, Kosovu atd.? Kosovští Albánci mají právo na sebeurčení, ale Krymští Rusové nikoliv.

Vojenské zásahy jinde jsou obhájitelné, neb jsou v zájmu "demokratických hodnot", ale zde jsou sprostou agresí.

Čest hypokrizi ... Na druhou stranu Rusko vysílá na teritorium svébytného státu jakási neoznačená vojska s formální směšnou distancí: "my nic, to jen naší vojáci si s tanky vyjeli na dovolenou..."

Všechno je jinak, říkával jeden učitel...i některými prezentována válka západního Dobra s východním Zlem...

Pravda je asi někde mezi. Ukrajinská vláda dosazena "davem z ulice" bude mít těžko respektovatelnou, z voleb vzešlou legitimitu. Na druhou stranu, to co dělá Rusko má do demokratických procesů přibližně stejně daleko.

Svět se více či méně militantně islamizuje a západní tolerantní bezbřehost bezmocně přihlíží, či se stejně bezzubě pokouší zachraňovat cizí světy s pokusy o vštěpování západních hodnot, kde o ně až tak nikdo nestojí, což spirálu dále roztáčí...

A u nás?

Reprezentuje nás vulgární prezident, který ve svém egocentrismu, buranství a opojením mocí již ztratil veškeré zábrany a sebereflexi. Jak je jeho zvykem, dříve mluví, než myslí, jeho bonmoty již dávno nejsou vtipné. Na druhou stranu nejen prostému lidu často mluví z duše, tam kde jiní uvíznou v poutech pokrytecké politické korektnosti...

Přes všechno pohoršení, je třeba přiznat, že i tato persona vystihuje povahu lidu českého. Můžeme se dohadovat, že potřebujeme v čele jakousi mravní autoritu...ale v tuto chvíli nutno připustit, že i kontakt s vlastním stínem může vést k jakési obrodě, katarzi a novému vzedmutí.("tak tohle již ne, takovými býti nechceme").

Máme, co jsme, co si zasloužíme...Jsou půlkulatiny 17. listopadu, tak se trochu bilancuje a v LM proběhl zajímavý projekt- výzva k personifikaci ČR.

Docela ji vystihuje nesvatá trojice prezidentů: pravdoláskařský Havel, pragmatický ochránce lumpů Klaus a buranský Zeman. To vše je ČR, převaha prostých konzumentů, s lahváčem u TV halasících "Jágr je bůh", úspěšní zbohatlíci, ovšem pochybnými prostředky a intelektuálská část humanistů, místy však poněkud mimo realitu všedního dne...

To vše je český národ, navíc bez jednotící idey, s bytostným odporem a neochotou se vůbec zabývat něčím, co zavání tradičnějším transcendentnem a hodnotami (které pak někdy nahrazuje podivná instantní esoterika, ale to je již jiná úvaha).

Tomu odpovídá volební úspěch stran zcela oproštěných od jakékoliv jednotící idey či ideologie. Jejich podstatou je kritika dosavadních pořádků a drive toto změnit. Ale jak?? Kterým směrem?

Nová vláda vcelku v poklidu vládne, bez větších skandálů, "politicky korektně", premiér vše uhlazuje, ale za nitky tahá pan velkopodnikatel Andrej. Pro jaké, čí blaho? (Ne)zištně? Kdo ví...