Svatováclavský svátek nabízí možnost si dopřát jakési to volno, což pojímáme i jako náhradní rodinnou dovolenou. Krásný čas v době vinobraní vybízí na úkor jiné každoroční akce navštívit opět kraj lednicko-valtický, tentokrát v cyklo podobě. Na poslední chvíli se přidruží po pár dnech na vodě spřízněná těšínsko-bílovická rodinka s holčičkami o level staršími,co Adama "otravují v Gutech, na loďkách i na chatkách".
Je krásně, tak se spokojíme i se skromnějšími podmínkami kempu, ale jejda, z internetu se nedá moc vyčíst, že objednaná chatka u Lednice za pouhých 400kč (když tolik chtějí jinde za osobu) skýtá krom paland komfort asi 2 m2. Lepší pak za cenu téměř dvojnásobnou. Obhlídneme vedlejší, s ironickou poznámkou pana recepčního- ať teda zkusíme, evidentně neočekává nenávrat. Tam se nás příčinlivě ujme domorodý 70-tník, chaloupky nepoměrně větší s verandou, omluví nepořádek sběrem hroznů zaneprázdněné paničky, ale vše se napraví, tak jo...
A hned další prekérka - jsme vybeveni cyklovozíkem, s vlaječkou a dalšími proprietami, ale...bez kol. Naštěstí je v záloze náhradní řešení, že máme i sedačku i cyklotyč, na které se hochovi vcelku zalíbí.
Den prvý: Bradla
Rajzujem po okolí mezi vinohrady, meandry Dyje, Lichtejnštejnským panstvím kolem těch všech romantických či empírových stavbiček...U Janova hradu pvní úraz, Adam padá na hlavu z bradel, naštěstí bez nutnosti zásadnější intervence, aby jej v křiku vystřídalo druhé dítko jakýmisi vyměšovacími kaprysy. (Uklidňující procházka do lesíku znamená kontakt s českou realitou, v Kanadě poněkud odvyknuvši, zde překračujem výměšky a bohatou bílou úrodu dámských i unisex hygienických potřeb.)
Konsolidace hygienických podmínek se příliš nekoná neb paní se vrací pozdě strhaná z vinohradu, alespoň peřiny čisté a nějaká ta sleva navíc. Pofidérní podmínky jsou vykompezovány dalšího dne, již s dorazivšími sou-druhy, se kterými zažíváme nejprve romantický západ slunce na chrámě Apollonově, pomlsáme výborné sýrové fondue a pak od pána domácího snažíc se vymoci trochu burčáku, v pár kolech koštujem kompletní sbírku vína zatím dosti mladého...Vinař znalý i kraje našeho, projevuje k nám patřičnou afinitu, na úkor své paničky kladenské( " Já chci spát"), ale další víno i zpěv tuto mírnou dysharmonii patřičně sladí. Ráno však ojky jejky...spřízněný pár je notně indisponován (" mě je..."), nakonec výletu schopna jen jedna 1/2...Břeclav, Pohansko...tentokrát s vozíkem neb kola se všelijak popůjčiti podaří, byť ne vždy kompatibilní velikosti a ne zrovna k Adochově libosti, kterému se zalíbila kombinace velkáčského rozhledu a alibistické bezpečné lenosti na tyči. A večír již všici u ohýnku a buřtíků, Valérii asi jako kompenzaci je dopřáno snad 10 padajících hvězd,nebo toť ještě dozvuk večera předchozího?
Završíme dalším úrazovým dnem (" já chci na tyči!"), ponejprv strastiplné tahání třísky a pak k osudnému Janohradu dojíždí dítko opět s řevem a tentokrát rozbitým kolenem neb jej rodičové jistě chtěli zmrzačit usoudivše, že jest čas i samostatného kola šlapání. Najednou se zjeví i početné příbuzenstvo, dokonce i babička odkudsi z Vídňa se vracivši. Dítka nakonec šťastně se prošlapou přes Lednický park, posilněni i kolem jezer, s nějakým tím pádem, naštěsti pod andělskou ochranou...aby tečku učinil souboj s domorodou drobotinou, jejíž bojový hafan se v obraně před přesilou zakousne našemu hošanovi do zadnice, a tím jsou dovolenkové úrazy dokompletovány...
