Ve snaze utéci před počínající kosou, uchylujeme se na ostrov Kos, bez kosů, zato plný koz...
toť rádobyvtipný úvod...
lépe k věci
Na skutečnou poslední chvíli, místo plánovaného týdne nakonec 12 dní, což v práci "na krev".
Z OV cestovkou Aquila, 16.-27.9.2010, za slušně slevněnou cenu bratru 11 000,- s PP s ročním dítkem zadara...
Letovisko Kefalos na západě ostrova, hotýlek Sacalis Inn.
Tolik nezbytné formální údaje.
Místečko je vcelku sympatické, ani rušné, ani "chcípl pes", tak akorát, vše potřebné dostupné, obchůdky, půjčovny a žádní do rána řádíci výrostci.
Pohled do moře velmi příjemný, dominantní fotogenický ostrůvek Kastri s možnostmi prolejzat nad i pod vodou, naproti zřícenina baziliky z 6. stol., na druhou stranu hory, zátoka.
Ten opačný do vnitrozemí již oku lahodí méně, vyprahlá zem s četnými polorozbořenými či polorozestavěnými budovami vytváří trochu dojem staveniště, ale na to jsme v krajích řeckých již poměrně zvyklí, že...
Hotýlek poměrně příjemný a čistý, kupodivu na grécké poměry i vcelku licující futra s obklady a dveřmi. Pokojíky však poměrně malé a nezbývá než celou dobu překračovat bagáž. Nepoštěstí se nám mít přímý výhled na moře, ale jen boční skrze trsy keře zvaného bugenvilie, jak se snažím celou dobu zapamatovat. K tomu neustále vrčící jakýsi ventilátor a ještě nutno zmíniti komáry, kterých jsem jedné noci bez raidu vybil 12... což jen drobnější vady na kráse, které vyvažují bezprostřední exkluzivní blízkost pláže, bazének, večeře s výhledem na ostrov atd.
Snídaně jsou trapně čím dál stejné, večeřky se střídají asi 6 jídel. Bazének je sice plus, ale pan majitel je evidentně velmi ekonomicky orientován, nevlídně se tvářic, pokud si nic nedáváte v jeho baru, který ve srovnání s okolními tavernami poněkud předražený.
První tři dny se seznamujeme s přílehlým okolím, jedna strana, druhá, podrobná rekognoskace ostrůvku Kastri.
A pak je již čas zvednout kotvy. Nejprv půjčujeme kola, což stojí jisté úsilí, než se podaří sehnat i s dětskou sedačkou. Půjčovné je příznivé- 3,5 E, což ale odpovídá kvalitě. Všadě vystupující rez, řetěz drahně času nepoznal mazivo a ženě je vnuceno kolo 3/4-ční, což záhy odmítá s poukazem, že na oslu se na stará kolena učit nehodlá, tudíž mě nezbývá než se obětovat. Absolvujeme asi 3-4km výšlap přes městečko Kefalos a stejně dlouhý sjezd k místečku zvaném Ag.Theologos, což je důstojná odměna za vynaložené úsilí, divoké pláže, jedna tavernička, cestou kozí farmičky s občasnou předností v jízdě procházejícímu stádku. Úchvatné.
Dále trocha té městské turistiky, busem za 4 E s příjemnou společnicí, se kterou žena najde profesní souzení, se přesouváme do hlavního města. Pokoukání na zejména pozůstatky časů pradávných je hodně, času s ohledem na poslední bus v 16:30 málo, propelášíme od náměstička s mešitou, přes starověké tržiště Agora, Hippokratův platan k pevnosti Johanitů, kde si coby stavebním materiálem posloužili i zbytky původního antického města. Platí se sice symbolické 3E, ale stojí za to, výhled na město, přístav i Turecko. (Jinak je na Kosu sympatické, že k většině antických památek je vstup volný). Občerstvíme sebe i neklidné dítko, v přístavu zjistíme, jak moc nás obírají CK při přehršli mnohem levnějších lodních výletů, trochu svlažení na docela přehuštěné pláži, pak ještě přes západní vykopávky k Odeonu, antickém to divadle. Za zmínku jistě ještě stojí opodál stojící antická vila v rekonstrukci Casa Romana, s četnými zachovalými mozaikami, ke které se ale dostanem za pár dní.
Pak již zapůjčíme autíčko Kia Picanto za nějakých 25 E a vydáváme se na, jak to někdo nazval, divoký západ Kosu. Sjíždíme prašnou kamenitou cestou měsíční krajinou nemyslíc na návrat...Člověk zírá, co všechno je schopen jednolitrový vůz zvládnout...zvládl i cestu zpět. A před námi vskutku divoká, půvabná pláž Cavo Paradiso. Fičí zde parádně, písek se dostává všude, vlny sváději k dovádění, takže žádné lehárko. Trocha božského klidu cestou u zbytků kláštera Ag.Ioannis s komunikativním Řekem drobné občerstvení poskytujícím, a poté přes občasné kozí stádka směrem k severnímu pobřeží. Na chvíli zakotvíme na opuštěné plážičce někde mezi Antimachií a Marmari. Opuštěnost záhy chápeme, zírajíc a již na hraně bezpečnosti dovádějíc v megavlnách. Poté frapéčko v Marmari, kde moře již klidnější, no ale projíždějíc i dál k Tigaki, ze severních letovisek žádné nadšení, pláže čím dál fádnější. Před Tigaki ještě solné jezero, no dobrá, velká blátivá louže, a na závěr dne božská oáza- piniový lesík zvoucí se Plaka s volnými pávy a všudepřítomnými kočkami... jedna i česky mluvící, s chlapcem řeckým se loučící a za rok shledání si slibující...
Další den cesta východ. V plánu nejprve termály, ale...ty zkratky. Ve snaze vyhnout se rušnějšími hlavnímu městu vydáváme se domnělým traverzem přes kopec, cesta nekonečná, stále podezřele stoupá, po snad 10-15 km náhle cedule Area prohibita, Military dogs in action...Tož to kucí řecký nemohli upozornit již někde dole?...Nevěřícně zírajíc, nechtěje z boje předčasně utíkat to zkusím dál...až najednou skutečně ostnatý drát a vojenská stavení, tož to už je důvod kvapem obrátit než budem čelit namířenému samopalu či rozzubenému pejskovi...Notně času ztrácejíc nakonec termály nacházíme, mezi obtloustlými Němci a Holanďany se trocha porochníme a pak - raději bez zkratek- přes město Kos, navštívíme starobylý špitál Aesklepion. Nad vstupným 4E chvíli váhajíc, ale když tady i bájný Hippokrat působiti měl, tak nakonec vstupujíc v odpoledním vedru ruinami se pokocháme, občas i nějakého gekonka spatříme...
Dále luxusní cestou k vesnici Zia. Z jiných článků již víme, že nemůžeme čekat půvabnou vesničku, ale jsme připraveni na klasické tržiště, takže nejsme nijak vyvedeni z míry. Ženuška se realizuje, další češka leccos ochutnat dá, velmi přesvědčivě vylíčí blahodárné účinky skořice, jak i inzulínu na diabetes nepotřeba, půvabná...nějaká E-ka utráceny, ale dále lítost, že čas již na nad vesničkou se vznášející horu Dikeos nepustí. Chuť si spravíme přejezdem k další vesničce Pyli, ale zejména výstupem k její starší části Paleo Pyli s ruinami vesničky a zříceninou hradu. Pokocháme se výhledy, božským klidem i příjemným povětřím na protilehlém kopečku s půvabnou hospůdkou. Poté již následuje zoufalá honba za sunarem pro nezbedné dítko. Nakonec seženem v Kardameně, poměrně to rušném letovisku. A návrat již za tmy.
Ráno kvapíme do přístavu na loď. Byť předpověď nejistá, tak se ještě se spřízněným mladým párem z hotelu vydáme na vulkanický ostrůvek Nissyros. Hned v přístavu jsou poměrně hekticky organizovány busy ke kráteru, vytěžíme ze společníkovy znalosti angličtiny a usmlouváme dřívější výjezd. Kráter jistě stojí za to, doutnající i lehce síru sršící otvůrky, bublající šedá tekutina, otvory do pekla...Opodál ještě vyběhnem na kopec k dalšími kráteru a pak uřícení k autobusu. Cestou trnem, aby naše milé malé stvoření nespustilo vuvuzelu neb průvodce provádí německé osazenstvo, něco málo pochytíme o tom, že poslední výbuch někdy koncem předminulého století, že ostrov bez vody, kterou vozí tankery, tož klobouk dolů před domorodci.
Pak ještě trocha času pochodit po malebném městečku Mandraki, s úzkými uličkami, turistům se podbízející jen velmi přiměřeně, dopřejeme si i koupáníčko, předtím zpracovávaje exkrementy dítka neb jaksi došly příslušné propriety... A zpět lodí to již teda pěkně houpe. Za námi moc pěkný den, jen pro příště vědíc - rozhodně pokud možno se vyhnout organizovaným výletům, to k sopce si raději zapůjčit auto či skútra a nenechat se nikým honit neb jinak výlet ke kráterům je jaksi po japonsku.Taky to někdo řeší usmlouváním přestupu na jiný bus...
A to se již blížíme k závěru, z avizovaného deštíku nakonec sešlo, ale zůstal trocha větřík, nebývale vzdouvající zdejší jinak poklidnou hladinu. Že i nevinné vlny mají svou sílu poznám na ostrůvku, jsa parádně smeten a odvážeje si pak jako suvenýr pár ježčích bodlin i sešmirglovanou sedací část. Pěšmo ještě projdem nejužší krk ostrova na severní pobřeží, kde naopak hladina jako stůl. Pobyt uzavřeme u šizených koktejlů se spřízněným párem Návrcových, kterýžto se jako stavitel našeho domu okáže(to jsou náhodičky), a o četné své cestovatelské i životní odysey podělí. Při fotéčce s půvabnou bulharskou servírkou s retrívrem Aragonem, je tento jen pohotovostí a pejskařskou zkušeností páně Navrce od tragického pozření rozbitého kalicha zachráněn.
Poslední noc nám dítko nezbedné dá co proto. Že každé ráno mezi 6-7 hod trávím s ním na pláži jsem si již zvykl, ale od 1 hod do 5, již trocha příliš. Tak poznávám nepříliš rušný noční život městečka a i ke vzpouře vůči vydřidušskému panu majiteli se přichomejtnu.
Návrat pak jako z partesu: Vuvuzela v letadle 2x spustí, v Brně táhnoucí se mezipřistání a v cíli jsme vyklopeni do studeného 9.st. lijavce, což 20-ti číselný rozdíl, svěřený vůz je odevzdán poznamenaný pádem žebříku ... a v noci dítko se odhodlá přelézt střemhlav postýlku, což se mu bohužel povede a pak několikahodinový monitoring vitálních funkcí, trnouc a váhajíc, jestli ještě postačí domácí péče. Nakonec se obejde bez akutních následků, ale ty pozdější? Toť vystřízlivění do reality zpoza hranic všedních dnů...
Ještě dovětek stran spolupráce s CK: Delegátka sice milá, ale stejně se jako vždy vyplatí více spoléhat na sebe, informace o busech nepřesné, výlety si lze zařídit min. o 1/3 levnější, stačí zajít do přístavu, např. Nissyros přes CK 35 E, my za 22, auta nabízí zprostředkovat za 40 E (s dovětkem, že sice seženeme levněji, ale "pod jinou půjčovnu by se nepodepsala), obstaráme si s plnohodnotným pojištěním za 25...
CENY:
moto 12E
auto 25E
bus Kef-Kos 4E
loď Nissyros 17 E
Jídlo v rest.:
salát 4-5E
pizza 7E
mussaka 6E
souvlaki 8E
jehněčí 8-9E
pivo 2-3E
Retsina 1l 4-5 E
pivo 2-3 E
supermarket:
voda 6x1,5l 1,5E
vína 2-...E
