13.-24.7. 2010
Letošní dovolenkování je výsledkem snahy skloubit několik apriorních požadavků různých účastníků: být u moře, trocha akce a využití kol s vozíky pro mimina, blahodárné povětří zejména pro některá nemluvňata, trocha nostalgie navštívit spřízněnou zem a v neposlední řadě cenová i vzdálenostní dostupnost. I padne nostalgická volba na Polsko, Balt a proč to neskloubit ještě s jezery, navrhují neposednější. Splnění ale zejména posledních dvou požadavků se poněkud relativizuje neb 700km je k moři i na jih a i ceny zejména ubytování se místy jeví již dosti evropsky. Nakonec však není tak zle… Kolem narážíme na poněkud shovívavé pohledy. Balt??! Moře studené, vítr, to se jako chcete koupat?… Příprava do posledka svízelná, zejména dát dohromady definitivní počet účastných rodin je úkolem vpravdě sisyfovským… Nakonec zůstáváme dvě rodinky.
Cesta každý po své ose, s ohledem na temperament našich dvou dítek musíme volit cestu nocí. Nedaje na rady zkušenějšího cestovatele tímto krajem zvolit delší, ale rychlejší cestu přes Lódź, nechám si cestu vygooglit, což se tentokrát nevyplácí.Motáme se Wroclawiem a když již jsme venku tak nás čeká nekonečná cesta silničním staveništěm. Ale alespoň umožní udržet pozornost v nejchoulostivějším období 2-4 hod ráno. Pak již vše celkem fičí, další silnice 1.třídy jsou v pohodě, v noci a nad ránem prázdné. S přibližováním se moři provoz patřičně houstne, od Gdaňska již jakžtakž plynule pokračující kolona. Oproti google předpokladům jsme v cíli v
Jastrzębiej Górze místo za 10 hodin o 2 hodiny později.
Ubytování v penzioně
Klaudia není zcela bez závad, sice se nás ujímají milá děvčata, ale balkon nám "vytřela" naše Zuzka, jsa po chvilce kominíkem, k moři má být 900m, ale cykloměr ukazuje 1500, avizovaný balkon ke každému pokoji je asi myšlen zprůměrovaně, zatímco my máme obrovský, tak kolegové žádný, bez upozornění se platí za parkování atd.…ale nic, co by přespříliš kazilo náladu. Jen trochu konflikt s paní domácí, která se dožaduje doplacení nad původních 130 Zl za pokoj/noc s odůvodněním, že máme pokoj pro tři osoby, čemuž se i díky rázné aseritivitě bratránkovy ženy ubráníme…
U moře nejprve šok. Pláže u měst jsou teda fakt husté, zvláště polské specifické paravány prostor ještě více zahušťují, tak mám pocit, že vychází 10 lidí na 10m2. Třeba si zvyknout, že písek je úplně všude a při odchodu jej nespláchnu očekávanou sprchou. Ale na vše se dá adaptovat, děti jsou nadšené, písek jim vadí evidentně méně než dospělým, tak záhy již nepanikaříme s každým zrníčkem na tváři našeho ročního mimina. Další překvapení jsou již veskrze příjemná. Moře neočekávaně teplé, jen mírné slanosti, po těle nezůstávají žádné krystalky, takže i bez spršky se dá v pohodě přežít a taky žádný avízovaný svištící větr. A přehuštěné pláže řešíme využitím naších cyklopropriet. Mimo hlavní turistcentra jsou pláže prázdné a tak pomalu přicházíme stále více na chuť exotickému koloritu nekonečných pláží z jemného bílého písku, který dotváří nad nimi čnící borové lesy, skrze které vedou v několikasetmerových intervalech pravidelné vstupy k moři.
Z J.Góry podnikáme výpravy do dalšího či bližšího okolí.
Ukazuje se, že cyklistika (ale zvláště ta vozíková)nemá u Baltu (potažmo i dalším Polsku, jak vidno dále), nějak zvláště na růžích ustláno. Na mapě avízované cyklostezky jsou v terénu jen velmi řídce značené, cesta je buď slušná, ale pak dosti frekventní nebo teda fakt naplňující stereotyp o kiepských polských silnicích, děravé, kamenité nebo písčité, v čemž utáhnout dvojcroozer je místy parádní fuška, když kola vězí po ráfek.
Podél pobřeží, chvíli rušnou cestou, chvíli zmiňovaným borovým lesem se vypravíme k letovisku Dębki s velmi malebným místem soutoku moře s průhlednou řekou Piaśnicou. Na druhu stranu neodhadnem vzdálenost a pustíme se na Hel. Ve směru Wladyslawowo je poměrně rušná, nepohodlná cesta, mijíce maják Rozewie, za Wladyslawowem na poloostrově však již jediná skutečná cyklostezka, téměř podél celého pobřeží pohodová zámková dlažba. Dojíždíme do Jastarni, po zjištění, že máme za sebou přes 30 km a čeká nás cesta zpět, se otáčíme, rezignujeme na plánované fokarium (tuleni) a po vydatném smačném obědě se uvelebíme u moře.
Snaha uskutečnit doporučované výlety nás přivede k okruhu kolem Jeziora Żarnowieckiego, z čehož je nakonec 75km výlet a v týmu se začíná objevovat reptání…Cestou koupání v jezeře, kolem přečerpávací vodní a v budoucnu plánované jaderné elektrárny, návštěva skanzenu Nadole.
Je teda již čas spočnout od kol, takže autovýlet do Słowińskiego Parku Narodowego, parking v Rąbce (ty se všude platí, zde 4 Zl na hod, vstup rovněž asi 4-5 Zl), dále 5km lesem, betonovou cestou, kde by se kola nyní naopak hodila, kolem raketového muzea na ohromné písečné duny, konkrétně Wydma Łącka, kde nám za nějaké 2 Zl pohlídají kočárky, je lépe ponechat i obuv. Výstup na písečný kopec připomíná šplhání ve sněhu a Adam se do něj vrhá přes lanové zábrany s výkřiky, že je horolezec. Z dojmu Sahary nás vyvádí ze tří stran vzdáleně lemující lesy a moře. Z Jiříkova vidění dosud nepoznané exotiky nás vyruší bouřka, kdy pelášíme po rozmokávajícím se písku a dáváme za vděk cestou zpět vláčkem (15 Zl), jinak spousta lidí volí další cestu zpět bos pobřežím.
Dost přírody, počasí se trochu pokazilo, je čas navštívit trojměstí Gdynia-Sopot-Gdaňsk. Těžko říct, zda díky neděli, či změně počasí, ale záhy vězíme v zácpě. Cesta
"na skróty" se taky příliš neosvědčí, v Gdyni navíc trochu zahapruje navigace, takže nabíráme slušné zpoždění, ale kuzyn z plánu neúnavně neslevuje. V Gdyni někteří snují plány plavby lodí, které však vždy ujíždí, rezignujeme na oceanárium, kde min. ¾ hod fronta, dobře se nabaštíme, jinak za shlédnutí stojí jen plachetnice Dar Pomorza a torpédoborec, pak pádíme do festivalového Sopotu. Cesta ke známému molu přerušná, hodna leckteré evropské metropole, prodřeme se k moři, Lukasz zavelí do první kavárny, teprve dodatečně poznáváme malebnější místečka u pláže, Adam s Majem si užijí elektroautíček a žena neužije možnosti nákupu jantarových ozdob, naládujem se lodami świderkami a gofry a navečír poněkud již předimenzovaně Gdaňsk, který ale stál za to.Staré hansovní město jistě snese měřítka evropských standardů. Lidí již méně, atmosféra neopakovatelná, úzké domy s vysokými štíty, vzdáleně připomíná Amsterdam, přístav s historickými loděmi,největší cihlová gotická katedrála na světě atd. Dítka snad odpustí jisté přetažení…
Po ještě troše koupání při umoudřívším se počasí pak již přesun na východ, Lukášovci vyjíždějí dříve a cestou zápolí s 40-tkami horečkami snad po přetažených posledních dnech, dokonce zvažujíce obrat směr ČR. Naše cesta bez moderních přístrojů jen s mapou v ruce svízelná, a i díky dítky vynucenými přestávkami nekonečná, 157 x slyšíme "
kdy už tam budem a za dlouho? A ta chvilka bude dlouhá nebo malá?" .Domluvenou chaloupku někde v mazurských lesích v osadě
Dziewiszewo v oblasti
Giżycka nalézáme v hluboké tmě někde k 23 hod. Penzion osamocený, kdo touží po izolaci od civilizace ideální, u jezera, které však jen rybí, k nejbližšímu koupacímu
(Jez. Dobskie) 15 min. kolmo, což trochu škoda, již od Baltu bájíme o možnosti ráno vykuknout a hopsnout v vodu. Takže jsme opět odkázáni na kola a vozy. Cyklistika však naráží na ještě větší úskalí než u Baltu. Pan majitel sice vsugeroval několik skvělých cyklotras, taky si vybásníme pohodičku od jezera k jezeru, ale s vozíky naprosto nereálné, písek, kamení, kde z mapy usoudíme, že by mohla být pěkná II-třídka, tak jen uježděný hlínopísek či poukládané valouny, k tomu 35 st. vedra, takže nezbývá než obrat. Další vadou na kráse jsou přes den nálety hovad, večer komárů. Přes tato úskalí ale Mazury mají jistě svůj půvab, divočina, lesy, všudypřítomní čápi, rákosí, zřídkavá zátočina s malým přístavkem pro plachetnice, na kterých zdejší mládež, ale i rodiny s dětmi, korzují, díky vzájemnému propojení, z jezera na jezero. Češi jezdí sjíždět řeky, Poláci żaglować na Mazury.Nostalgicky pomnu dětské dobrodružné čtivo. A navečer si v rámci polopenze dopřáváme bohatou domácí kuchyni.
Jako náhradní program to vezmeme na kolech przez Gierloż, někteří rezignujem na Hitlerův bunkr Wilczy Szaniec, vzhledem k již dřívější návštěvě, ale malá zastávka 1 km odsud v parku miniatur, který alespoň touto formou umožní se seznámit s podstatnými dominantami zdejšího křižácko-pruského kraje.
Vedro se stává neúnosné, že Adam ani nemůže využít vybojovaný klouzavo-skákací hrad, jak je guma rozpálená.
Pak již raději auty Kętrzyn, který se trocha vymkne z rukou, nejprve pátrací akce po místě babiččiných nucených prací, maje jen německý název Pohiebels, nakonec nám pomůže průvodce na zámku starající se o folklorní výpravu z Čech. Vzájemně si vnucujeme já jemu polštinu, on nám češtinu, entuziasticky nás přesvědčuje o zhlédnutí nutných pozoruhodností, abychom si teda vybrali věž místního kostela a mimo plán zajížďka do poutního místa s bazilikou Święta Lipka, kde doporučeny věhlasné varhany s pohyblivými andělíčky. I když prezentace každou hodinu, tak zrovna trefujeme odpolední okno, nejbližší až za hodinu, tak rychlé koupání, poté působivá prezentace v podání 12-ti letého hocha, mezitím pátrání po dědince Pożarki a některým již jde hlava kolem…Dále k jezeru Mamry kolem pověstného Kanału Mazurskiego. Připomínkou nedokončené snahy spojit jezera s Baltem jsou nedokončená zdymadla. No, že by něco uchvacujícího…budiž, nejsme asi zrovna technickými nadšenci…a další koupačku bohužel zkazí bouřka.
Krátce Giżycko, nahlédnutí k tvrzi Boyen a zas na smacznou obiadokolacje.
Balení a ještě zážitková tečka, návštěva mazurského centra- městečka Mikołajki, kde se snažíme na poslední chvíli splnit Adamovi slibovanou loď, nakonec dostáváme k dispozici malou motorovou kocábku za nějakých 120 Zl, jen zástava kočárku a jeďte. Vyjížďka se ale zvrtne v pořádný adrenalin. Pohodově si pádíme naloženi všemi mrňaty k největšímu jezeru Śniardwy . Dosáhneme jeho rozlehlé pokojné hladiny s občas rejdícími plachetnicemi, kocháme se úchvatným výhledem, tu se obloha zatmí, vzduch zakalí, a spustí se pořádná smršť. Loďkou to hází, snažíme se z vrtule vydolovat, co to dá, ale nic naplat, čeká nás půlhodinové šourání se do přístavu, a když již jemu na dohled nám vyjíždí vstříc záchrana tak bratránek hrdě masochisticky zavelí, že to již dojedem...mokří do mrtě, naštěstí dítka zvládla statečně! Jak říká Lukasz - zážitek nemusí být pozitivní, ale hlavně intenzivní. Pak již rychlopřebalení a rychloúprk. Loučíme se v Uktě nad řekou Krutynia, kde vidno, že i Poláci znají vodáctví.
Pak již každý po své linii, spoludruzi pádí k domovu, my ve snaze ještě maximálně urvat nějakou koupačku zabloudíme na
Jezioro Nidzkie v lesích za dědinkou Karwica.
Ještě nás zdrží nepěkná nehoda motocyklisty a přes pečlivé dálkové navigování majitelů GPS nakonec se octnem ve Warszawie…na terminálu A…Cestou skrz metropoli se totiž sice dozvídáme, kde je ulice jakého válečného hrdiny a kde jaký pomník, ale tranzitní značení víc jak mizerné, cedule jen sporadicky, kruháč na významné 4-proudovce bez jakéhokoliv označení výjezdu, nakonec nás vyvede policista z letiště! Mezitím neustálý projev téměř 4-letého rozumbrady, se 101. otázkou a plooč?, tu rozebírá stravu jakýchsi dravců, tu nehodu, jakože
ploč jel rychle a ploč nezablzdil a ploč jej nezastavili policajti a ploč nedostal pokutu…směska roztomilosti a otravnosti... vytuhává až k 23 hod…Pohodovou cestu z Warszawy směr Katowice, B.Biala kazí jen neustálé semafory na 4-proudovce…Doma pak ve 2:30. Za sebou 2450km
Re:
Polska ładna, zvláště Balt se specifickými písečnými plážemi lemovanými borovými lesy má svůj půvab, jinak nekonečná rovina. A kupodivu koupatelný (štěstí?) Příjemně překvapil Gdańsk.
Mazury již pro nás exotické méně, větší kouzlo asi s rejsy na plachetnici či bez vozíku na horských kolech od jezera k jezeru. Specifická prusko-křižácká architektura.
Příjemný pocit, že člověk je v cizině, ale tak trochu doma, snadnost domluvy apod.
I když se leckdo snaží již vyvrátit stereotyp o polských cestách, tak stále platí, udržované 1-třídky, pak ale již bída. Značení rovněž notně pokulhává, na sjezd ze skorodálnice třeba upozorní jen jedna cedule, kde nutno hned reagovat a Warszawa katastrofa. Výzva k GPS!
Cyklistika ano, ale bez vozíků, kolo min. trekové, značení mizerné, na značené cyklostezky se spoléhat nedá, chabá cedulka se symbolem kola při odbočce z hlavní cesty, pak již k nenalezení, i když se cesta dále několikrát vidlí…A cyklostezkou je myšlena i dvojstopá neudržovaná písčitá polňačka.
- Ceny nakonec příznivé, odpovídající +- tuzemsku, takže bez nutnosti nadměrného uskromňování , při souč. kurzu 1Zl ~ 6,5 Kč
- 1.ubytování 130 Zl za pokoj se snídaní 2.ubytování dražší - asi 250 Zl /pokoj, ale bohatá PP.
(Kdo se spokojí s menším komfortem, např. že majitel má dole autodílnu, tak sežene ubytování i za 30 Zl na osobu, nabídek je všude dost, lze sehnat i na místě. Vzhledem k charakteru pobřeží však prakticky nejsou žádná ubytování bezprostředně u moře)
- Benzín levnější- 4,6 Zl/l
- Bohatý oběd za 25 Zl , pošmáknutí na všelijakých rybách (flądra= platejz, dorsz=treska, veškeré sladkovodní…), běžně 8-10Zl za 100g
- Typické pierogi- 10 Zl
- Pivo již dražší - 6 Zl, ale naprosto pitné (Tyskie, Zywiec, Okocim…) nepotvrzuji české pohrdání, ale třeba je to podmíněné letní žízní. No a polské specifikum "piwo ze soczkiem" (sirup) docela zaujalo naše dámy…je věcí vkusu
- Parkoviště všude placené 2-4 Zl/hod
- Všelijaké vstupné 5-15 Zl
