Sešlé Javorníky X/25

 

Tradičně první říjnový víkend

13+pes, vlak Lidečko, předtím dilema pro ranní výraznější indispozici, zda tělo pokoušet, ale Pansepostaral...

Krásné babí léto, Pulčiny, hraniční hřebenovka, Makyta, část nedává kopce, tak traverzuje, ostatní čelí výzvě Krkostěny, pak kýžené valašské výhledy, Lysá Smrk. Na Kohútce již nějaké kapky, ale za chvíli po suchu na Portáši i před méněhřebenovou skupinou. Nějakých 23km . 

Dáme portášské pochutiny a sérii portášských piv, též nové výsledky voleb s otočením kormidla, tož uvidím, nic dramatického, spíše radost, že opět neuspěla značně bojovně nastavená komunistická garnitura. Někteří ještě najdem i síly na stolní tenis...a pak sice menší, ale též sdílené pokoje s úskalím chrápáče. 

Bohatá snídaně, noční vypršení, tak můžeme po suchu dále po hřebeni. Na Malém Javorníku jedna dvojička spustí nečekaně větší rozloučení, další a další se nechají nakazit, že by též již dolů. Ve sqadře 7+pes pokračujem na památný Stratenec, kde na příhodném místě i nedělní chvilka, dále na Velký Javorník, kde zhodnoceno, že i s ohledem na zvíře lepší se vrátit než sestupovat částečně cestou. Zkratky nenacházejíc dále dolů po zelené, vyrojí se i nějaká ta babka, bedel na závěr i klouzek, tak je o večeři též postaráno a akorát vlak v 15...

   

Ortler - feráty 2025

 Poslední červencový víkend  je tu opět možnost se přidat k modifikované rodinné partě starých dobrých horských souputníků. Žel bez dítek, navíc narážejíc na dovolenkové limity, z čehož vyvstane nakonec hybridní akce absolvovat alespoň hlavní výstup. K našemu páru nabídneme místo v autě, čehož se chytne Vl.k, avšak nikoliv jeho žena. Nezabere ani lest zaplacené zálohy ani možnost spojit s návštěvou jejich synka na horské chatě, kde vykonává intenzivní brigádu. Tak razíme ve 3. Nejistot je mnoho: stále dozvuky přetíženého a raději nedomýšlet jak zraněného kolena z běhu pořádaného dotyčným hochem, vlekoucí se tenisový loket, trochu limitující možnost posilování na náročnější výstupy, počasí aj  

Plán je velkolepý, nijak neambiciozní: v pátek po práci dojet a dojít na chatu Dümlerhütte, pobesedovat s čerstvými maturanty, někde se ještě projít, sejít, v sobotu se otestovat na Attersee ferátě, večer zakempovat někde u Suldenu, v neděli se potkat s hlavní skupinou, vylézt nejtěžší italskou ferátu, ubytovat se na Payerhütte a v pondělí výstupový den na Ortler, pak rozdělení cest, my směr k domovu s nějakými ferátovými zastávkami, zbytek k Marmoládě...

Hlavně však počasí chtělo jinak, leč nedali jsme se. Trochu neplánovaně se ocitáme na parkovišti u jezera Gleinkersee ,  dále skoro 2 hodinový strmější mokrý výstup, nemládnoucí dámě dává zabrat, ale pak kravičky, modřínky, chata na louce přeci jen dodá kuráže. Na chatu docházíme, sice s deštníkem, hoši i personál nás vřele vítají leč nikterak vip velkorysostmi. Naučíme se hrát kostky s tím, že kdo nemá štěstí ve hře nemá ho vůbec, jak praví jistá dcérka. Ráno po velkolepé snídani chcanec...a čekáme a čekáme, tak další kostky s lepšími výsledky. V 11 ustává, tak čas k sestupu, nabírajíc časové manko. Hoši nám jej ještě zpestří dováděním na 4kolce, dále pěkný vodopádek vyvěrající z jeskyně, starodávný mlýn zpříjemňují cestu do Rossleithen a k jezeru. Střídavě lijavec, tak na nějaké testovací polezení nezbývá než rezignovat, stejně až večer dojíždíme do kempu v Trafoi , kde v dešti zastanujeme, s povděkem využívaje zázemí společenské místnosti. 

Ráno nelije, tak prolezem místní ferátku otestujíc výzbroj a přesouváme se do Soldy, vzpomínaje na zimní cestu zpřed 2 let. Chvíli počkáme na zpožděné kumpány a frakcionovaně se začínáme trousit nahoru, zataženo leč nedeštivo. Sraz na první chatě- Tabarettahütte a ukáže se. Vracejíc se pro jistotu pro pláštěnu pak doháním naši posádku, serpentiny lesem, pak traverzík, vcelku nenáročné 2 hodonové stoupání. V hlavě se rodí odhodlání, že to s tím počasím není tak zlé, což tak to přeci jen zkusit nahoru údajně nejnáročnější ferátou. Na chatě chvíli počkáme na dotrousící se zbytek a Rádík odzbrojí svým křenícím se stylem : B. asi nám nezbude než se vydat na ferátu, co? Část váhá, přidávají se další, přebalování, zbytek, co půjde normálkou si rozebere přebytečný ledovcový matroš a razíme. Odzbrojující značka zamezující vstup babičkám s pejsky a za chvíli stojíme pod stěnou, ryze kolmou stěnou...s nataženými svislými lany. Nalézáme, uvidíme. Rodinka sic s nabušenými mladíky to po pár délkách vzdává a nakonec pokračujeme ve 4. Fuška, někdy hraniční, čistokrevné D úseky, ale nějak to jde...Spíše děsí pomyšlení, že ústup v tomto terénu je již nemožný...a co ještě přijde...A přišlo. D/E, E. První D/E ještě ok, ale přichází Gele Knott...a knockaut. Šikmý, hladký traverz, žádné stupy, jen vyhlazená skála. První kamarád válčí na každé délce, oddechuje s odsedkou, což psychicky nepodpoří, čekáme...odhodlaně nalézám. První tři délky jakžtakž, též pro jistotu odsedka. Trojí přecvakávání však ubere sil...a na čtvrtém. cvakání- ruka povolí! Poprvé sjíždím, naštěstí v odsedce...Do háje. Druhý pokus, bohužel regulérně padám, málem i ztrácím mobil. Do ještě většího háje...a to již začíná lehce kropit. Sil ubývá, zpět to nepůjde...Musím nahoru. Naštěstí se tělo i duše nějak vzchopí a nakonec i přes E úsek ani nevím jak. Tak to bylo něco, druhý do sbírky děsivých ferátových zažítků, které již opravdu nemusím. (Vedle prověšeného mostíku na Jägihornu). To ještě není, vše, ještě pár výživných kousků, jedno hladší Dko, ale již nějak zdárně. Schvácení dorazíme na chatu Payerhütte cca s hodinovým zpožděním proti předpokladům (nakonec necelé 3 hod), kde nás vyhlíží s neskrývanou úlevou zbytek. Pak již uvolněné pobesedování na chatě i vedle, pohledy na serpentící se Stelvio, na malou chvíli se i vrchol ukáže. Se skepsí stran zítřka uléháme na palandy v podkroví.  Ráno se ukáže...  a ukázalo. Nic. Mléko, sněhový poprašek. Tak bohužel. Cíl pro příště a  ústup.

Na parkovišti rozlučka, větší část míří k Marmoladě, naše auto zpět do Rakous. Zastávka  v malebném městečku Glorenza, ještě jakžtakž jen zataženo. Pak se ale již spustí a nepustí. Intenzivně monitorujeme meteoradar, kde by se tak dalo nejlépe zakotvit a ještě povýletit , spíše se však přání stávají otci myšlenky. Dojíždíme k jezeru Achensee u Insbrucku, zakempujeme v notně předraženém kempu, tentokrát bez možnosti se ukrýt v nějaké kulturní mistnůstce...a očekáváme, že večer lijavec ustane, recepční vyvede z omylu, až zítra, dnes smůla. Posečkám v infocentru v aquaparku, vyrazíme alespoň na menší obchůzku k vodopádu. Ráno bude líp, dopoledne přestane. tak chvíli se opláštěnkujeme a pak to půjde. Nepřestalo.  2 hodiny dešťového nijak nenáročného výstupu  na plošinu  Mauritzalm, sušení a oběd na Erfurter hütte a čekání, rokování, zda jít zprava či zleva. Kolem 13 se konečně vyjasňuje. Vyrazím plni odhodláni vstříc 5 vrcholkům. Krajina malebná, louky, kravičky, čnící skalnaté pyramidky. Hned na první však zásek. po zajištěné cestě na  Roßkopf (2259m) valí voda, zkusíme nalézt, ani náhodou, jedna velká klouzačka. S chlapcem se nedáme a vrchol zdoláme alespoň oklikou, jsou možnosti kopce obcházet, tak různě hybridně prolezeme další  Seekarlspitze (2261m), Spieljoch (236m), chvíli slunko, chvíli zataženo a pár kapek. Těšíme se na závěrečné polezení, že se plnohodnotně zapojí i dámička, pod Hochissem (2299m) se navlékáme...a zase lijavec. Opět není přáno,  ale opět si objedeme, nahoře místo odpočinkové plošiny ovčinec, tak rychlá spádíme již dolů, slunko již vítězí nad mraky, tak krásnou krajinku dále s vyhlídkou na jezero, kytičky, protěže aj. To nemohlo být hned? Kolega ještě marně loudí šálek mléka na Dalfazalmu a pak již náročnější serpentící dlouhý sestup, zastávka u vodopádu s plány zdolat zítra a též nepoleví odhodlání jezerního koupání. Krásno, fryšno. 

Chtějíc vytěžit z destinace, tak ještě ráno rychle zpět k vodopádu Dalfazer na zdejší vlhou ferátu-. Vlhkost se ukáže nad síly jindy nezdolné křehčí části, tak si polezeme s kolegou a pak přesun k Salzburgu. Dosti časové manko, ale odhodlání se konečně dostat na Attersee Klettersteig vítězí. Trochu se pomotáme kolem sesuvových plotů, teprve 14:30 u dolní cedule, pak nález, tentokrát hned na úvod testovací D/E, což též nad síly dámičky, leč postaví se velkoryse, chlapci běžte, já se zrelaxuji u jezera. Polezení parádní, lidi skoro žádní, výhled na jezero a další dálavy, k tomu okořeněné duchaplnými citáty. V 17 hod. jsme na vrcholku a pak okružní sestup. Setkáváme se v 18:30 hod. v rybí hospůdce u grilovaného pstruha a ještě neodoláme koupeli, toť blahodárný závěr, konec dobrý, tak vše...       

                                                 FOTO   😎                                                      

Destruktivní vliv ideologií

 Jistě je správné bojovat za nápravu světa, věci veřejných. 

Na začátku bývá správná idea, o které není potřeba diskutovat. Že je třeba chránit planetu, nechovat se k ní hovadsky, že člověku v nouzi je třeba pomoci, že člověk jinaký by neměl být perzekvován atd.  

Z ideí se však vytvoří ideologie, kde se potlačí nejen zdravý rozum, staletími vytvářená věda, přírodní zákony. A začne se měnit svět, násilně, po lidsku, v duchu správné " ideologie". Když to nejde přirozeně, tak to půjde po našem. Vyráží do boje pachatelé dobra, My vás toho Správného postoje naučíme.  

Že si na Zemi přikládáme pod kotel není potřeba diskutovat, ale že to změní Evropa podivnými regulacemi, poručí větru dešti nesmyslnými povolenkami, které povedou ke zchudnutí obyvatelstva, tímto k dalším a dalším regulacím, přerozdělování a stejně k povšechné naštvanosti z čehož vytěží jen populistické partaje  s dalšími nedozírnými následky? A že pokrytecky vytlačí velký průmysl do třetích zemí neb betonovat a stavět mosty z oceli se opravdu bude nadále, ale " my budeme čistí"?

Že člověk jinaký, třeba s jinou orientací, je též člověk a nezaslouží si posměch natož jakoukoliv perzekuci snad ve 21. století též není potřeba polemiky. Ale že tímto uděláme z každé odchylky akceptovatelnou normu, což začneme vštěpovat dětem od mateřské školky a uděláme jim v hlavě naprostý maglajs, že již neví, k čemu se vztahovat a jak se identifikovat, neb když je vše v pořádku, tak v důsledku neplatí nic?  Vytvořili jsme dobro nebo podivného zmateného novočlověka? 

Kolikrát to již tady bylo. 

Cit: 

V historii společnosti lze nalézt řadu příkladů, kdy vládnoucí ideologie vycházela z chybných závěrů a společnost místo k prosperitě dovedla k úpadku. Pouze proto, že vládnoucí třída odmítala racionální kritiku a nebyla schopna sebereflexe.

Typicky éra socialismu, založená na dogmatickém předpokladu o nutnosti společenského vlastnictví výrobních prostředků a nadřazenosti dělnické třídy.

Stejným omylem je green deal  kdy společnost přijala dogma o revoluční náhradě fosilních paliv obnovitelnými zdroji a tzv. zelené transformaci společnosti, s předpokladem, že zbytku světa poskytne vzor , který bude následován. Vše pro zajištění vyššího cíle, záchraně společnosti před dopady změny klimatu .

Tohle už tady jednou taky bylo. Výzva bolševického Ruska ke světově revoluci, která jednou provždy odstraní vykořisťování člověka a přinese blahobyt světu.

Dekarbonizace společnosti je správná volba, ale "zelená norma" je duševní slátanina, která nerespektuje společenské a přírodní zákony a EU vede k úpadku ekonomickému i společenskému.

Sovinec V/25

 

Tradičně ozdravně relaxační pobyt, tentokrát po druhém květnovém svátku

Tradiční cyklodojezd s výzvou paseckého kopce, tentokrát znovu v tandému s americkým brachem

Pankové betonování

Dobrodružné zachraňování oken, resp. rámů z chátrající historické hospody, nakonec i ...s tanečkem

Večerní štrajtování

 Bohoslužebné zamýšlení o duši v chrámu těla a osazení cedru libanonského.

A cykloodjezd oklikou bohem zapomenutým i obdařeným krajem- Jiříkov, Kněžpole, Hůzová Mutkov...  

Schladming 25

 

Pololetní volno, když tentokrát nemohu počítat s jarními prázdninami, tak aspoň teď něco alpského. Plán něčeho bližšího, Kreischberg - Lachtal, ale přidají se tradiční souputníci, s návrhem Schladmingu, který mnou též ještě nepolíben, tak proč ne. Trochu láká i běžkování v Ramsau, ale do 3 dnů nevměstnáme.   

Zvyklé zmatky stran shánění ubytování na poslední chvíli, zíráme, jak vylétly ceny, též potíž skloubit požadavky dvou rodin, druzí potřebují posunout o den dříve kvůli lyžáku dcérky apod. takže x mailů, nakonec kývnem na paní Karin s minimem informací. 

Kamarádi dorazí ve středu, posílají dobré reference, my ve čtvrtek po práci, narazíme na ucpanou Vídeň, pak již bez potíží, trochu mlžené semmeringské serpentiny, dojezd necelých 6 hodin. Ubytko příjemné, vměstnají se akorát 2 partaje, 2 pokoje a do kuchyňky se též nějak vměstnáme.

    Ubytování u Reiteralmu, ráno se vypravíme odděleně, trochu nedomyslíc parking  na kraji Schladmingu. Ceny skipasů závratné, byť pořešíme online, ještě že, aspoň akceptují poměrně odrostlé děti - s juniorskými i dětskými sazbami.  Sice zataženo, ale viditelno. Při pátku není moc lidí, tak intenzivně zbrázdíme Planai . Sledujeme, jak vrtulník dva dny likviduje tribuny po světovém poháru. Lyžování parádní, sjezdovky široké, upravené i dostatečně dlouhé, drží až do odpoledne. Většinou však technický, protilehlé úbočí Dachsteinu však již holé.  Takové jsou zimy. ( A dcérku prudí tatíkovo nadšení výhledu na slezlou stěnu Johana). Sjedeme se aspoň na oběd, kde poměrně dlouho bojujeme o přízeň kelnerky. V malém světě hoch potkává skautského souputníka. 

A pak trochu poblbnutí na měřených slalomech skicrossech apod. Večer se oddáme příjemným a intenzivním herním aktivitám, vědomostní Desítce i nezvykle vyrovnaným Osadníkům.

   Ráno se chvilku potkáme u snídaně, pak zas ale každý svou cestou neb s denním posunem se trochu míjíme v preferencích. Domluva srazu na oběd tentokrát trochu uvázne. Krásně se vyčasuje, inverze, ráno pojezdíme nad mračnama, tentokrát Hauser Kaibling, Zprvu krásné prázdné sjezdy do údolí, ale v 10-11 přichází "vydrb", zrovna nájezd autobusů a 1/2 hodinová fronta, takže pak úprk do horních částí, kde při sobotě též u lanovek husto, ale nějak snesitelně. Na širokých svazích problémy nejsou. Občerstvíme se tentokrát sami, aspoň využijeme fajn tip i s rychlou obsluhou. Potkáme se na fajrunt na svěťákovím dojezdu a pak ve Sparu.  Večer necháme mládež svým hrátkám a pánsky pobesedujem...

  

V neděli ráno již loučení, kamarádi mizí a my se vydáme na zbývající kopce- nejbližší Reiteralm-Hochwurzen. Plány zkráceného lyžování a návratu vezmou za své, když nás pohltí vcelku prázdnější areál, parádní pisty, paralelní slalom a ještě i potřeba rekognoskace Hochwurzenu, kde již podmínky trochu horší, občerstvení, přesun...a blíží se 16 hodina.  

Fajn, že již mám střídajícího řidiče...