Další z tradic, byť kostrbatě, tak pokračuje. Z druhdy velmi početné databáze se leckdo odhojuje, jiní mají rodinné povinnosti, u mě též pochybnosti, zda by neměly mít přednost budovatelské činnosti. Nakonec se ale dá dohromady čtverka, do posledka s nejasným cílem, chtíc již více šetřit opotřebovávající se tělesné schránky. Požadavek je jasný - tentokrát 25kg na zádech a stanování někde na hřebeni již opravdu ne... Malá Fatra? Choč? Nakonec spásná myšlenka otce zakladatele- východ Nízkých Tater. Různými šumy však nabouráme tradici postvíkendu, tak si párkrát vyslechneme brblání, že o víkendu se na hory na chaty nejezdí. Jeho oblíbená ubytovna ve Štrbě hlásí plno, mapy, booking a jedeme v pátek po práci přímo do Telgártu. Objednávka též ubytovny, před dojezdem však přichází smska- choďtě na inú chatu, tam to budete mít lepšie... Apartmánově zařízena chalupa, stejná cena. K tomu bonus zaparkovaného auta do neděle. 1. vaw. Nadšený večírek, pokoštování, utopence od Davídka, divná to jeho žena se v noci bůhvíproč stěhuje.
Ráno vyrážíme do medvědího teritoria. Klasika v tomto období. Dole šafrány, stoupáním jarní sníh, ale sněžnic netřeba. Pikantní pracovní historky, jak to, že se někomu ve stejné profesi takto svěřují a jinému ne? Jakási elektráreň, pod Prameňom Zubrovice poslední voda, věž Kraľovej hoľe na dohled...který se však horizontálně stále nepřibližuje. Každý si šlape vrcholové stoupání po svém, přeci jen 1 km převýšení je znát. Pod vrchem mlha a hlavně fičák. Nikterak studený, ale úporný. Mohutná budova neskýtá žádné zázemí, vše zamčeno, tak dáme zavděk aspoň závětří poněkud chátrající stavby. Objeví se osamělý skialpinista, který někomu dá brouká do hlavy- pred vámi na Andejcovu míří 15 Čechov. Tak tam já nespím! Občas se i Tatry vysoké vynoří, další hřeben fučí stále řádně. Naštěstí spíše z boku, neprší, nesněží a teplota přijatelná, tak pokračujeme bez větší újmy: Stredná hoľa jen s opravdu vyčnívajícím ukazatelem, Orlová, Bártková. Vítr se trochu tiší, občas i pokochání, oblé vrcholky hřebene s občasnými skalkami, křížem u Orlové, bílá horní partie vysokých sourozenců...Scházíme do zátiší jakéhosi sedýlka (Ždiarské) v domnění, že jsme opustili sněžnou krajinu, přebalení, nač špinit návleky, chyba lávky, po mírném nastoupání následuje sice téměř rovina, ale nekonečných asi 2km brodivým sněhem. Kdopak to zavelel se odzbrojit? Taky pohled na protilehlou Vápenici hlodá pochybnosti stran zítřejšího vrcholu. Dorazíme na zdánlivě útulnou útulňu Andrejcovu, kde se varování potvrzuje, sice nikoliv 15 leč 12 chlapíkov okupuje celý spodek. Našemu hochovi nepomůže ujištění, že sa dobrých ludí vmestí a nahoře je místa dost. Nejezdím na vandry, aby se někde mačkal jak sardinka. Nabízí se alternativa nejisté útulně Budnárka. Hodinové venkovní rokování, děvčata znavená, děsí je představa dalšího byť sestupu a zítra znovu stoupání. Nakonec umanutí se prosazuje, ještě batohy na záda a podle gps map cestou necestou, trocha kaňoningu a pak trocha krátkého krpálku a vítá nás se západem slunce ... pohádková chaloupka, prý Búda nárekov. 2. vaw! Děvčátka se omlouvají za své pochybnosti, hoch se čepýří, že měl zase pravdu...Palandy, kamínky záhy roztápíme ze 4 na 28 st., klobásky, rajčátka, až dodatečně nacházíme ve vybavení i...hořčici...No pozdě bycha. A ještě hromadný žurek- to abyste věděli, co si příště nosit, dopity zásoby za venkovního burácení, zimní bouřky. Uléháme, teplota postupně padá a ráno- pohádková krajina:
Žádné komentáře:
Okomentovat