Adventní Jeseníky

 

Xtý, již nepočitatelný ročník, padl tentokrát  půlku prosince a 3. adventní víkend. A po roce opět modifikace 10 malých černoušků: Je nás hodně, v listopadu nahlášeno cca 11 hlav, to se do dříve zamýšlené chatky někdy u Červené hory nevměstnáme, tak loňská jistota s tím, že část bude ve stanu. Komplikace stran klíčů, předávání jak štafetový kolík přes různé kurýry, hasiče. 

Na nádraží je nás 6, jedna dříve nadšenkyně již odpadla pro kašlík, mrznoucí déšť zastaví vlak někdy u Rudy, kde přistoupí dvojak, to jsme v 8mi,  přes hodinu ztráty, odtah zpět do Bohdíkova, v Branné čeká kamarád z opačných končin, který si mezitím málem způsobí na ledovici úraz, který naštěstí jen přenese na zlomenou hůlku a (ne)konečný počet 9. Záhy nazouváme sněžnice, zatím nepříliš příznivo, zvykle cestou necestou, Alojzov, Josefová, vyšplháme na další tisícovku - Polom, s následným krkolomným sestupem, proč by to mělo jít pohodově hřebínkem, když se dá zeslízt na cestu přímo srázem přes asi 10 m skalní stěnku...Odpojuje se kolega, bylo s vámi fajn, ale stačilo, dojdu si do Kout...Zůstává 8. Vozka Keprník již konvenční trasa leč se též stmívá a někomu docházejí síly. Pod Vozkou se již tradičně odpojuje páreček - my raději bez noclehu. Je nás 6.   Držíme se však plánu, byť chatka je pod Keprníkem, to je přeci ze Šeráku kousek, tak pivo na Šeráku a pak jen seskočíme. Beseda s občerstvením i půvabnou samoběžkyní, načež se ozve další: bylo s vámi fajn, ale dál již to nedám, ubytovávám se zde, když mají místo. Jsme na 5tce   Další pár svírají pochybnosti, neb v neděli ráno nějak spěchají, sejít tam, či onam, nakonec ještě ukecáme...Nacházíme odbočku, dle loňského výkonu pana Lišáka to je jen kousek po vrstevnici. Chvíli normální cesta, neodradí omezující štěrková halda varující návštěvníky, tudy ne...po 200m však končí, na mapě sic jakési čárky, které ale realitě vzdálené.  Pionýrsky si klestíme cestu přes padlé stromy, větve, potoční kaňonek, sněžnice trpí, až leckdy vypoví službu. Hodinku zápasíme, zjišťujíc, že máme za sebou sotva 500m, před námi hůře proniknutelné smrkoví, načež úderník zavelí ke zvratu...To je malér neb alternativní trasa  znamená přes 4 km okliku nudnou cestou, po celodenním pochodu.  Tak tomu se říká nadoraz. Plán, jak budem ve 20 hodin si užívat romantiky lesní chaloupky tímto vezme za své. V 10 hodin se doplahočíme do vymrzlé boudy, v kachlových kamnech sice zatopíme, leč rozehřátí velmi pozvolné, tak se zahříváme dalšími vrstvami, někdo hned ve spacáku a vnitřně.                                                                                                                 Brzy ráno se odpojí další páreček a zůstává skalní 3ka. To již bez větších akcí a dobrodružství sestoupíme do Bělé předat klíče do hájenky a budem předpolední návrat.  

  

   

Sešlý Králičák X/24

 

Již tradiční říjnový přechod Sešlé grupy, milion chat obsazeno, proto padají Beskydy a touha dokončit pohraničí, tak návrat do Jeseníků a nocleh na polské straně hor. 

Složitá domluva se svérázným chatařem, otazníky dopravy bo pes, bo 3 týdny po dalších brutálních povodních. Nakonec OK , jen počasí příliš nevychází 

Sychravo, ale bez většího lijáku, loudání, rozhledna na Štvanici se samočepem, naopak zklamání na vrcholu Snežníku - rozhlednou větrnou a vlhkou, podvečer chata a 20ti místný bejvák jen pro nás...škarohlídi stejně remcají. Ještě  večerní výběh na tisícový Średniak a zajímavá 5sekundovka - vědomostní hra, s překladem.

Sice soukromí, ale ti vlastní chrápáči!... Před snídaní s milou ještě rychloprocházka na další 1000kopec- Zmijowiec, pak hezká leč bezvýhledová hřebenovka, další rozhledna-Klepáč, resp. Trójmorski wierch a  na sestupu nepřeberná úroda bedel! 

Cíl  v Prostřední Lipce a Leo

Rumunsko 24

 

17.-26.8

 Tak letos pro změnu zase na jih resp. JV a trochu jiný Balkán. Sice se modifikují cíle zase přidat 3 topy, holt vrcholky Moldavska-Rumunska-Srbska, potažmo Bulharska jsou dosti  vzdálené. 

Sestava 3.rokem jen mírně modifikovaná, tentokrát již 2x4. Na poslední poradě trochu rozpaky; nepojedem raději někam na sever, když je takové vedro? Ale rozpuštěny, do map vloženy body zájmu a v so ráno na JV.Tomu se říká rychlopříprava. Cestou občas fest zabouří, na jedné zastávce málem úraz od slunečníku, po kufrování Budapeští se vede tradiční spor mapy.cz vs google, ve prospěch toho druhého. Takže definitivně: mapy jsou sice přehlednější, ale méně zohledňují, resp. v zahraničí prakticky vůbec, dopravní situaci. Shodnem se na zastávce v Debrecíně, kde však žádná šunka ani klobásky, zato se ocitáme v protestantské katedrále na svatbě, ve městě výzdoba makrokvětin a hmyzu, zmrzka, taky po stopách F.Liszta a pak úprk než přijde další liják. Podvečer dosahujeme Ferrata and rafting kempu ve Vadu Crisului, což má být startovacím a poradním bodem pro další plány. Trochu obavy ze zaplněnosti se ukáží jako liché, naopak nás vřele vítá majitel a nabízí velmi příznivou cenu (5E/os). Ujíždíme bouřce, ale zdá se nás každou chvíli dostihnout, tak rychlostanování, ale nakonec po suchu. Využijeme bohatou kuchyňku i možnost posezení s potupnou prohrou v ne tak dávno objevené vědomostní hře 10-tka, která nás pak nestereotypně provází večery. 

Naše část grupy je odhodlána pro zdejší blízké feráty, další váhá, ale nechá se zlákat, meteoradar však skýtá nepříliš příznivý pohled, tak se pomalu a nejistě vypravujeme, padá pár kapek, ale nakonec nic.  Pro jistotu začneme raději na B-ku, přesto část  vystresovanější, trasu zdolá, ale na další rezignuje. Nahoře se potkáme se zbylým členem a pokračujeme vrchem připomínajícím NP Podyjí. Další vyhlídka a sestup k již nefunkční trati, rekognoskace tunelu a za přítomností a nakonec i jedním inzultem dotěrných vos dáme zavděk občerstvení v bývalé drážní budově. Pokračujeme k jeskyni, kde  se srocují nějací návštěvníci, na vstup rezignujeme a pokračujeme k půvabnému vodopádku s ledovou tůňkou. S hochem neodoláme příjemnému osvěženi, ten i se skokem a podplavbou, pokračujeme podél říčky, na které se občas někdo snaží poměrně marně vytěžit nějaký vodácký zážitek. Část pokračujeme na slušnou C-kovou ferátu, kde však již začíná poměrně žhnout a lano pálit. Završeno atraktivním mostkem. V kempu při jídle porada, zda zůstat, nezůstat, nakonec balíme a pokračujeme směrem Hunedoara, dle času modifikujíc plány bližšího kempu.

 Zprvu se trochu nekonečně motáme skrz obce, po chvíli dálničního poklidu se rozsvítí kontrolka pneumatiky. Zprvu neznepokojuje, dofoukáme a pojedem dále, to již známe, že je občas pokles. Když však za chvíli svítí znova, tak znepokojí více, zvláště, když je slyšet zlověstné syčení. Dofoukávajíce, do cíle 20-30 km nějak dáme, vyšplháme do podhradního rockového kempu v Devě , kde přívětivý majitel pomůže s výměnou kola, na které je po sundání děsivý pohled- asi 10 cm rýha na vnitřním plášti. Ještě, že zcela nebouchla. Tak na ráno program daný. Grupa se vydá na blízký hrad  a s milou hledáme pneuservis. Průběh pánsestará- tyto pneu nemáme...ale zrovna chlapík přezouvá, tak své staré na dojetí poskytne, tak se domluvte... Usmlouváme nějakou spíše pro chlapíka výhodnou cenu, vyměníme přední dvě a ještě jednu vezmeme rezervně. Zbytek si mezitím prošel udržovanou a opuštěnou zříceninu, můžeme zabalit a posunout dál, na Korvinův hrad v Hunedoaře, nesprávně též spojován s Dráculou, údajně jeden z největších v Evropě. Počasí notně žhnoucí, prolezeme bezpočet věží, neuspokojíme se suvenýry a uvízneme v lepší občerstvovně s nestíhajícím personálem, pletoucí se  chicken a bůček. Při odchodu pak přichází panika kvůli objevu v.s. boreliového erythema migrans. Máme vytyčený cíl, tentokrát penzionu, cestou však každá posádka najde jiný market, dojíždíme s předstihem s legračním úvodem, když gps a mapy zavedou k nějaké ruině. Načež hoch hlásí vítězoslavně 2:0 pro google. 

V opuštěné vesnici luxusní podmínky, sál s kulečníkem, venkovním bazénkem apod. V tu chvíli však zažíváme zcela opačné pocity, zatímco naše posádka si užívá relaxu, tak přichází znepokojivá zpráva od druhé : my se zdržíme...tušíme podlehnutí boreliové panice, což bohužel nemá býti koncem zkušenosti s rumunským zdravotnictvím. Po čase přijíždí jen část posádky, žena ponechána v nemocnici, čekající na kýžená antibiotika, navíc dcérka jeví známky břišního dyskomfortu, který zprvu , bohužel chybně, přičítáme serpentinám. Ale částečné herní veselí, ještě i kulečníková partie...Ráno však marně čekáme na druhy u snídaně. Další znepokojivá zpráva: Noční zásah ZZS, dcera na kapačkách, zbytek dospává a dalším též není moc dobře. To není dobré pro další vývoj. Rychloporada, navíc faktor horší předpovědi v horách dále modifikuje plány. Rezignujeme tímto na zde plánované ponory, pobereme hocha z druhé posádky, vyhlížejícího zdravě a zamíříme na Transfagaraš v 5ti. Cesta zpěvná,  rozverná, s ne vždy plánovanými zastávkami, tu doplnění zásob, tu toaleta...a vjíždíme do serpentin...V jedné podivná skrumáž...a ejhle krásná medvědí rodinka! Gps hlásí najednou prodloužený dojezd. Na sedle se to štosuje. Dojíždíme do zácpy, vyhodnotíme než zde 1/2 hodiny popojíždění s nejistým parkováním, tak bereme zavděk místu u krajnice a ten 1km dojdeme. Nejprve první patálie, zalomí se klíček v rakvi! nemůžeme vyrazit bez spacáků. Naštěstí zoufalé cloumání nakonec víko otevře, což v této perspektivě záchrana, dále pak odkázání na popruhy. Během přebalování přichází liják, za chvíli znova, ztrácíme hodinu, jdeme se ukrýt k jezeru do restaurace,  posuneme auto...déšť se umoudřuje tak je čas vyrazit...17:15...Dyť to je jen 8 km, tam jsme do 20. Cedule, do... Podragu 6 hodin.! Zadělává se na nemalý malér. Když to dobře půjde s děvčaty, tak jsme tam v 11. Zabalit, stavět zde stan? Někdo zahlásí, že jsou pod trasou bivaky, tak záloha...děj se vůle a jdem...První strmý výstup, krásné jezero Capra, traverz, nahoru, dolů, po necelých 2 hodinách ukazatel 4...co znamená že jdeme podle jejich času, jen mírně rychleji. To není dobré. Horem dolem unavuje, pěkné skalní okno a zase dolů a na protější kopec raději nehledět. To není šance rozumně stihnout, tak vysíláme chlapecký předvoj. Děvčata již začínají pomalu stávkovat, začíná se šeřit, na posledním sedle již vytahujeme čelovky, ale taky pohled na hodiny a chaty pod námi naplňuje jistou úlevou. Je 21 hod, kde vznikla ta časová trhlina?  Optimismus trochu schladí naproti běžící hoch připravující nás na řádně nevrlou babu chatařku. A skutečně. Bachařka se nás ujme jak v lágru, je skoro půl 10, tady se již spí, zde máte postele a rychle na kutě...My ale taky chceme jíst. Ach jo, tak si sundejte židle u jednoho stolu. Dojídáme vlastní klobásy. Mezitím se však ozřejmuje jistá nevolnost kooptovaného hocha. Snad jen únava při přepáleném tempu...

Ale noc na toaletě, obtížné usínání s chrápači, sice slunné ráno, ale výraz chlapce nevěstí nic dobrého. Zjevně viróza zasáhla celou rodinku. Časové zhodnocení, pohled na kilometráž a rychlé rozhodnutí: vyjdeme na sedlo a pak se rozdělíme, děvčata vzdávají i tak pro ně náročný vrcholový útok a pokusí se o doprovod do základního tábora. Tatík se synkem vyrážejí vstříc nejvyššímu kopci a pokusí se skupinku dohánět.  Pelaší svižně po hřebeni na východ. Po dalších traverzech pohled na masív Moldoveanu trochu děsí, ale nakonec se zvládne i závěrečný výšvih, mezitím s družbou s rodáky dokonce stejného města, tak chvíli spolu pobudem na dvojčeti Vistea Mare, hoši pokračují v hřebenovce, s chlapcem pak ve 12 hod opojné chvíle na hlavním vrcholu (2544 m), uděláme radost českým pivem a pádíme zpět, přes další nekonečné hory, doly. Je jasné, že svůj předvoj nedoženeme. Navíc se začíná zlověstně zatahovat, přidává se hromské burácení. Schovat se není kam. Pádíme, co se dá, rychle vrchol Mircii (2470m) odkud první skupinka posílá kochací fotky, další hřeben a již to přichází. Zrovna cesta sestupuje z hřebene, tak aspoň blesky nepřitahujeme na vršku, choulíme se v pláštěnkách i s další dvojičkou v jakémsi údolíčku, bouchají do nás kroupy, po asi 10 min usoudíme, že takto přečkávat nemá cenu a pokračujeme. Naštěstí bouře po dalších 15 min. ustává a na dalším hřebínku již slunečno. Přejdeme řetězová pole, s různými strašicími názvy, ale nic na nich dramatického, to již jsme na včerejší odbočce, dále to již známe.  Vlevo se vinou serpentiny Transfagaraše, pokušení sestoupit, ale pokračujeme hřebenem, již je toho tedy dost, chvíli relax u Capry,  kde pár stanů a božský klid. Milá běží v ústrety, je již po 16 hod, skupinka relativně fit v restauraci, kde jak u snědeného krámu, zbylá místní specialita jakési smetanové dršťkovky příliš nadšení nepřinese. Přebalíme přičinlivě přemístěný vůz a probijeme se mumrajem na hlavní transtah, serpentíme s občasnou kochačkou, s mírným zklamáním, že kolem žádná zvířena. Tu vjíždíme do pásma lesa a ...začíná neskutečné safari, tu rodinka, nezbedné mládě zápolící s patníkem, panáčkující matka, již padá tma,  svítící oči kolem cesty! Trochu nekonečné objíždění přehrady Vidraru, souputníci mezitím posílají relax apartmánová fota a již vyjadřují starost. Nacházíme je v luxusním domečku se sportovním zázemím ve vesnici Bucsenesti. Někteří zotavení částečně, někteří méně. 

Ráno krásně, trocha stolního tenisu, doznívající viróza na jednu stranu modifikují plány, na straně druhé naše medvědí story vyláká indisponovanou část ke zpětné jízdě. Naše posádka vymyslí alternativu, mírně zpět, shlédnuti pravého Vladova hradu, který však zavřen, tak jen zdola a pak procházka parádní soutěskou Valea lui Stan, s patřičným varováním před brtníky a též vybaveni storkami o obtížné prostupnosti, ale v jiné ročním období. Připomíná Slovenský Ráj, lávky, žebříky, kaskádky, vodopádky. Pěkné. A pak sestup lesem k přehradě. Docházíme k lesní cestě, kde nás posádka rodinného vozu varuje před méďou kousek před námi. Jéje, to již není safari z bezpečí auta a únikových cest málo, sráz nad námi i pod námi.  Píšťalky, trocha povyku, asi zvíře odradilo. Jsme v bezpečí u velkolepé hráze, kde se občerstvíme místními preclíky. Chvíli cestou k autu, s oddychem, že nás bezbranné zvířata minula - a co je to za hemžení u auta? Mátinka s přerostlým dítkem očuchuje kufr! To je mazec. Naštěstí klaksony kolemjedoucích odeženou 100m dále, takže pak můžeme opět sledovat rozmlsané šelmy s krajíci chleba. Druhá posádka ze severu, my objedem Fagaraš z jihu a sraz v Brašově. Cestou sice četné opravy, serpentiny únavné, ale též krajinná kochačka, z jedné strany Piatra Craiului, z druhé skalnatý masiv Bucegi. Též něco z toho v tajných plánech, ale ne na vše časoprostor. Druzi mezitím bookují Brašov, složitá navigace i krkolomné parkování, přivodí trocha napětí v týmu, kterak se řidič nemůže spolehnout na navigátora. 

S hochy si dáme ranní jogging k Hollywoodu, resp. písmenkám města na kopci Tampa,s patřičným varováním matky, že u Brašova měla být nedávno  šelmou roztrhána nebohá dívka. Šelmy nepotkáváme, zato úchvatný výhled a ranní klid. K tomu vyzvednem stromovou kešku a spádíme zpět ke snídaňovému týmu, který ještě mírně indisponován, ale podezření u naší části se naštěstí nepotvrzují. Pochodíme sympatický Brašov, katedrálu místního reformátora Hontera, Černá, Bílá věž a scházíme se v hranolkárně. Další zastávka je ve vesničce Vicri, což se ukáží jako takové méně uhlazené jihočeské Hodslavice, s cílem jednoho z fortifikovaných německých kostelů. Místečko půvabné, klid, pár švestek, farmáři, tvrz s místy před zhroucením, u nás by jistě dávno zavřeno pro životanebezpečí, ale taky spousta informací o rumunských Sasech, kterak byli přizváni chránit místní kraj, výrobě kachlí apod. Večer zakotvíme v Sighisoaře, malebné středověké transylvánské perle, Vladově rodišti. Historické městečko milé, komorní,  scházíme se na zahradě hotýlku k občerstvení. Poté, co jsme využili vlastních zásob, to chce něco malého. Zrak padne na lákavý název mixlepixle, to bude nějaký zdravý fermentovaný zeleninový pokrm, domnívám se. Místo toho pár značně kyselých paprik a okurek. No trapné poučení. 

Společnou kuchyňku okupují a omezují neustále volající Indky, ale na pokoji pro změnu luxusní koupelna. Bohužel zotavování nemocné části nepostupuje příliš zdárně a nepohoda se různě přelévá. Tak se po snídani dělíme, projdeme tajuplným neudržovaným hřbitovem, sejdeme po schodech, u suvenýrování se potkáme s druhy, Dracula sem i tam, nakonec hoch zláká do jakéhosi interaktivního muzea, část o místních legendách a významných persónach, německém astrofyzikovi H. Oberthovi, no a pak hlavně Vladovi Tepešim-  Draculovi...a vše v angličtině.  Dítka čerpají, tatík na tureckém kázání, které mělo přispět k posouzení, zda byl padouch či hrdina. Asi jinak vnímá současný našinec - i skrze odporné napichovací praktiky nejen nepřátelských Turků, jinak patriotický místňák.  Přichází chvíle rozuzlení dalšího směřování výpravy. Pro trvající zažívací nepohodu se spřátelená osádka rozhoduje pro návrat, cestou nějakých tvrzí. My modifikujeme seznam zájmových bodů. Objevujeme ne tak vzdálený bombastický solný důl Salina Turda. Tak po Halstadtu a Wieliczce do sbírky. Ten pro změnu neuzpůsoben ani umělecky(W) ani tolik naučně (H), ale vyloženě zábavně. Tak v obrovské díře se nachází jezírko s lodičkami, ruské kolo, herna stolního tenisu a dalších menších sportů. Podléháme atrakcím, dcerka se učí pádlovat na lodičce, časoměřič na nás zapomíná u kulečníku. Samozřejmě masovka, ale přijatelná. výtahové frontě unikáme schody, projdeme dlouhatánský tunel, abychom zjistili, že východ ústí na zcela jiném konci vesnice, tak občerstvení a zpět, což jistě prospěje dýchacím cestám. Nahoře ještě solanková jezírka, kde však smočíme jen nožky a googlime nějaký ten campground cestou na sever - chtějíc aspoň trocha ochutnat Maramureš. Zklame jeden, zavřený, další, již neprovozován, napotřetí to vyšlo - u milých postarších farmářů na zahradě ve vesničce Nires u Dej (Zwaluwnest). Chybí jen zázemí kuchyňky. 

Večerní pohrání a ranní družba s koštem domácího nápoje, pozoruhodnými historkami o pana domácího o založení kempu, záchraně bohatého Němce, který se patřičně odvděčil,  tentokrát v němčině, tak výjimečně lepší porozumění než dítka. Dále pak na sever, Navštívíme úchvatný novodobý klášterní komplex Borsana, dále ve vesnici opodál starobylý dřevěný kostel s hustými biblickými malůvkami místo kázání, prostě neděle, jak má být. V touze po autentické vesnici se poněkud zaklikatíme do vesnice Breb, kde ale též již proniká turistická komerce. Tož si dáme na závěr v pravém hostinci něco pravého typical zdejšího. Ale kolem pěkné dřevené chaloupky s vyřezávanými bránami, kostel, všude též krojované panenky. Cesta občas štěrková, ale též EU cedule o dotačních renovacích. Se zpožděním dojedeme do Sighetu  v touze navštívit muzeum komunismu  v dřívější vesnici. Máme asi tak 3/4 hodiny, ukecáme přes nerudnou recepční vstup  a pak jen s hochem letem světem přes cely s expozicemi včetně našeho Havla či Palacha. Děvčata mezitím si projdou nějakým fesťákem žijící městečko, též pak chvíli poslechnem jakousi místí Evu Farnou ( Adda) a na závěr dne ještě místní raritka-. Veselý hřbitov v Sapantě.  Jakýsi lidový umělec se rozhodl ztvárnit to dobré, ale i ze života nebožtíků v art brutových malůvkách i s veršovankami na křížích. Malebné, ale překládač vázne, tak dojem jen částečný. Nacházíme levný kempík s poměrně čistým  až luxusním toaletním zázemím, kde v noci ještě dorazí bohémská česká partička  jakéhosi sranda závodu (Gumbalkán) v autech do 20 tis.  

Pak již skoroukrajinským pohraničím vstříc opět hranice nepochopitelně obstruujícím Maďarům s frustračními nekorektními úvahami, zda tento národ má patřit do Evropy...  

FOTO         

  

               

Nízké Tatry III/24

 

Další z tradic, byť kostrbatě, tak pokračuje. Z druhdy velmi početné databáze se leckdo odhojuje, jiní mají rodinné povinnosti, u mě též pochybnosti, zda by neměly mít přednost budovatelské činnosti. Nakonec se ale dá dohromady čtverka, do posledka s nejasným cílem, chtíc již více šetřit opotřebovávající se tělesné schránky. Požadavek je jasný - tentokrát 25kg na zádech a stanování někde na hřebeni již opravdu ne... Malá Fatra? Choč? Nakonec spásná myšlenka otce zakladatele- východ Nízkých Tater. Různými šumy však nabouráme tradici postvíkendu, tak si párkrát vyslechneme brblání, že o víkendu se na hory na chaty nejezdí. Jeho oblíbená ubytovna ve Štrbě hlásí plno, mapy, booking a jedeme v pátek po práci  přímo do Telgártu. Objednávka též ubytovny, před dojezdem však přichází smska- choďtě na inú chatu, tam to budete mít lepšie... Apartmánově zařízena chalupa, stejná cena. K tomu bonus  zaparkovaného auta do neděle. 1. vaw. Nadšený večírek, pokoštování, utopence od Davídka, divná to jeho žena se v noci bůhvíproč stěhuje. 

Ráno vyrážíme do medvědího teritoria. Klasika v tomto období. Dole šafrány, stoupáním jarní sníh, ale sněžnic netřeba. Pikantní pracovní historky, jak to, že se někomu ve stejné profesi takto svěřují a jinému ne?  Jakási elektráreň, pod Prameňom Zubrovice poslední voda, věž Kraľovej hoľe na dohled...který se však horizontálně stále nepřibližuje. Každý si šlape vrcholové stoupání po svém, přeci jen 1 km převýšení je znát. Pod vrchem mlha a hlavně fičák. Nikterak studený, ale úporný. Mohutná budova neskýtá žádné zázemí, vše zamčeno, tak dáme zavděk aspoň závětří poněkud chátrající stavby. Objeví se osamělý skialpinista, který někomu dá brouká do hlavy- pred vámi na Andejcovu míří 15 Čechov. Tak tam já nespím! Občas se i Tatry vysoké vynoří, další hřeben fučí stále řádně. Naštěstí spíše z boku, neprší, nesněží a teplota přijatelná, tak pokračujeme bez větší újmy: Stredná hoľa jen s opravdu vyčnívajícím ukazatelem, Orlová, Bártková. Vítr se trochu tiší, občas i pokochání,  oblé vrcholky hřebene s občasnými skalkami, křížem u Orlové, bílá horní partie vysokých sourozenců...Scházíme do zátiší jakéhosi sedýlka (Ždiarské) v domnění, že jsme opustili sněžnou krajinu, přebalení, nač špinit návleky, chyba lávky, po mírném nastoupání následuje sice téměř rovina, ale nekonečných asi 2km brodivým sněhem. Kdopak to zavelel se odzbrojit? Taky pohled na protilehlou Vápenici hlodá pochybnosti stran zítřejšího vrcholu.  Dorazíme na zdánlivě útulnou útulňu Andrejcovu, kde se varování potvrzuje, sice nikoliv 15 leč 12 chlapíkov okupuje celý spodek. Našemu hochovi nepomůže ujištění, že sa dobrých ludí vmestí a nahoře je místa dost. Nejezdím na vandry, aby se někde mačkal jak sardinka. Nabízí se alternativa nejisté útulně Budnárka. Hodinové venkovní rokování, děvčata znavená, děsí je představa dalšího byť sestupu a zítra znovu stoupání. Nakonec umanutí se prosazuje, ještě batohy na záda a podle gps map cestou necestou, trocha kaňoningu a pak trocha krátkého krpálku a vítá nás se západem slunce ... pohádková chaloupka, prý Búda nárekov. 2. vaw! Děvčátka se omlouvají za své pochybnosti, hoch se čepýří, že měl zase pravdu...Palandy, kamínky záhy roztápíme ze 4 na 28 st., klobásky, rajčátka, až dodatečně nacházíme ve vybavení i...hořčici...No pozdě bycha. A ještě hromadný žurek- to abyste věděli, co si příště nosit, dopity zásoby za venkovního burácení, zimní bouřky. Uléháme, teplota postupně padá a ráno- pohádková krajina: 

Další vaw. Místo sestupu nacházíme elegantnejší řešení výstupu na vedlejší hřeben, panenským novým 10-15 cm sněhem, po pár propadech přijdou ke slovu i sněžnice. Zimní krása, sluníčko, tentokrát bezvětří...K nelibosti dam znovu dodá odvahy i odhodlání přeci jen se pokochat i vrcholem Velké Vápenice. V sedle Priehyba trochu brblání, holky, dyť je to jen necelá půlhoďka, ne, zůstaneme dole...ne, tak si běžte a my svým tempem...No krpálek to byl, ale chvilka a na vrcholu všichni. Moc velká paráda. Pohled na západ, sever a pak již dolů po modré. Ozývá se koleno, záda. Rovněž úmorné omílání, jak s kýmsi být či nebýt a ano, ale...Horkotěžko odkláníme téma.V dosavadním bezstarostném bezčasí již i racionální časové a logistické uvažování, zdalipak nám výstup stál či nestál za možná ujetý bus. Někdo se chce a někdo nechce honit a spíše kochat, vzpomínky na jesenický úprk...Nakonec i s kocháním bychom i stihli, kdyby...domnělý bus jel slíbených 11:50. (Dodatečně - jak je lepší pečlivější příprava- on to měl být vlak). No ale Pánsestará! Druhé mávnutí a místní farmář staví- no máte štiastie, moc ludí do Telgárta nechodí, ale já idem...Navíc s chlapíka sálá rozumnost, střízlivé sebekritické hodnocení podivné slovenské politiky, roztrpčení z nepoučitelného podlézání Rusovi. Popereme se se zámkem, autíčko v bezpečí a zpět pro namrzlé druhy. To již nemá cenu se vracet zpět přes Poprad, pokračujeme spodem s chutí na halušky, random zastavíme v údolí Jaraba, s bodrým hostinským bývalým sportovcem, pak vzpomínková jízda přes Čertovicu. Aby výprava byla vytěžená na max, tak ještě někdo přiživí myšlenku termálního jezírka, zbytek neprotestuje -  tak se smočíme v Kalamenoch. No dokonalé...  

          

       

 

Sulden 24

 

Loni Sölden, tak letos Sulden aby se to nepletlo...Trochu narychlo změnou střídavé konstelace se přidáme k jiné grupě, kde shodou okolností "malého města" navazujeme na různé nezávislé vazby. Tím ale vzniknou i svízele s dovolenou, nicméně vybojováno a výsledkem je lyžařská výprava bandy 5 rodin neb se přidají i staří souputníci místo původního matterhornského snu. Proč zrovna tam a ta dálka budí trochu rozpaky, ale přednost má skupinová soudržnost...a nakonec paráda. 

Dítka se vzorně zapojí do příprav a možno v neděli po 5 hodině vyrazit na 9 hodinovou jízdu. S prvním autem se potkáváme u Chiemsee, již tradičně nakrmíme racky i labutě, nějakých 12 st. nenasvědčuje, že bychom se ubírali na lyžařskou dovolenou, odtrpíme 100ky až po Innsbruck a pak malebným jabloňovým údolím a serpentinami jsme dopoledne v cíli. Vítá nás ryzí zimní krajina, na střechách 0,5m čepice apod.  Cesta suchá, volná, ale v ledovici by nebylo o co stát... Každý ubytován jinde, ale městečko malé a zjišťujeme. že shodou náhod bydlíme 3 rodiny v těsném sousedství a další dvě taktéž téměř pospolu. 

Rychlá adaptace a hurá ještě na běžky, perfektně upravený asi 5km klikatící se okruh v údolí. Postupně se sjíždějí další.

Ráno trochu vydrb se skibusem, kterého se na otevíračku dočkáme s velkým zpožděním, tak další dny raději vozem, ale pak již paráda, ještě i potěší italské slevy na děti. Poprvé letos prašan, ideál na freeridění, zejména teenageři se s chutí vrhnou do nových výzev. Nakonec i někteří tatíci neodolají, k tomu výhledy na majestáty Ortleru, Zebru...Holčičky zase vytvoří soudržnou nejprve 4-řici, pak 3-ku. Pojezdíme Kanzel-Pulpito, Madritsch. Další den protilehlý Langenstein s trochu pomalejšími lanovkami, ale krásnými volnými sjezdy i pohledem na odhalený ledovec. Při přesunu pak koňským zápřahem . Na seznamovací" večírek se vydáme pěšo ke vzdálenějším sousedům, byť někteří s VKH ambicemi moc nedají pár sněžných serpentinek, proběhne úspěšný lošovský a rovenský košt, banánovníkové aj. storky, dítka  jsou schopny i neelektronických hrátek a veselo ryzí zimní, téměř vánoční vesničkou dom. 

Uprostřed týdne vychází horší, sněžná předpověď, čímž polovina zvolí běžkařský a muzejní program, skalňáci vyrazí do freeridu. 1/2 m nového sněhu je zprvu legrace, hledá se hůlka a různě se vyhrabává, ale taky nové výzvy. Občas se i nadějně projasní, ale odpoledne je již nahoře zase bílo. Přesouváme se níže, kde sice slušná viditelnost, ale terén náročnější, dcerku tlačí holeň, nepomohou tělocvikářovy knížecí rady, že koho při lyžování netlačí holeň lyžuje pod své možnosti, přijde trocha skřípotu, odpojení, ale zase spojení. Zkrácený lyžařský program si nejodhodlanější ještě dokompenzujeme běžeckým okruhem a navečer se ještě využijeme saunovací pozvání se sněžným vyválením, nočním pohledem do údolí s cinkajícím povozem a den využit, prožit na max.

A 4. den ráj na sněhu. Další menší příděl, někde s ranní manšestrovou úpravou, jinde 10cm prašanu na upraveném podkladě. Kreslíme si své vlnky. Škoda, že v 10 je již po nich. V poledne sraz na Madritschi, obídek, lákavé pisty zvítězí nad terasovým sluněním, navíc je poprvé otevřen sjezd  až do údolí, což zvrchu činí nějakých 8km, takže čas uletí závratně rychle. Uzavíráme se v dolním baru, rozproudí se wiliamsová kolečka za doprovodu tanečních skipopěvků a návrat pak výzvou. Někteří skibusem, někteří si pobruslí samospádem. Závěrečná večírek pak doladíme koštem tentokrát karibským. Mladí hecíři si ještě chtějí dát noční běžkařskou výzvu, ale výsledkem je jen obranný závod s rolbou, takže se vrací ke společenským hrám.   

Jiní se pak vyburcujeme do panenské ranní stopy připravené oním zuřivým rolbařem.  A ranní svit, osamělé kroužení, skřípaní hůlek. Jen proč mě tak zebou kolena v chabých legínkách. Ono je -11. st. Balení, loučení, zklamání že p. Messner otevírá své muzeum až odpoledne, tak smůla a hurá do serpentin, rakouských zpomalovaček. Za Innsbruckem předjedou dva bratrské vozy, rozpačitě zastavíme u nejluxusnějšího rasthausu Landzeit, sotva kávička a pak již o sobě nevěda...Večer jen skupinové zprávy o zdárných dojezdech.      

Mt.Jedová 24

 

Další memoriál LŠ, jehož nejstarší syn se ujme role majordoma. Dřívější apalucha pokračuje v setkání tatíků s přeskočením generace a nejmladší zastupuje pár vnuček. Různé překážky však zapříčiní rozdělení účastníků na část celopobytovou a část denní. Takže večer v komornější sestavě, filmík o ruském Svérazu, intenzivní diskuze na dobová ožehavá témata, čemuž to ještě přiřknout normalitu. 

Ranní výstup konvenční trasou, sníh již odtál, blátivé obavy rozehnal noční mrazík. Posečkáme na dojezd nejmladší skupinky kroužíc pod horou a následně společný vrcholový útok s náležitými rituály: Mohylu tentokrát netřeba odhrabávat, přibylo pár kamínků ze vzdálených končin, ohýnek brzy rozhořen, klobásky opečeny, zapité tentokrát bezinkovým destilátem a na sestupu dáme zavděk druhé hospůdce neb Bouda tentokrát plna. 

Pouštíme se do venkovní brigádky, úkol zněl jasně: maximálně vyklidit terasu...leccos pojme kontejner, leccos plamen, tak nevíme, zda zapadlo do představ paní domácí. Kapusnicová odměna, Ovečka Shaun a je čas pozdní,  trocha  neuváženě spouštíme neprověřeného Irčana...to se pan Scorsese s 3 hod stopáží pomátl...tak leckdo odpadá, někdo rozpačitě vydrží do 2 hod. Což mrňata nám příliš nedarují, v nějakých 6:30 velíc k probouzení. 

Shlédneme tentokrát on-linové kázaníčko, poklízení a část ještě vyrazíme nakonec úspěšně hledat sníh i místo na zaparkování - na trase Skřítek - Alfrédka

     

 

2023

   Z kraje roku nás potkala prezidentská volba s napjatým i nadějným očekáváním, kdože místo prezidenta burana. Přes jisté kontroverze projde vcelku hladce prezident generál.  Byť se tu a tam vznáší stín mladické komoušské minulosti, ale ať hodí kamenem, kdož svatý.  Sice druhé kolo nenabídne souboj dvou důstojných kandidátů, prostý lid ještě protlačí pana oligarchu, ale tento prezidentem by již bylo skutečně notně absurdní drama. S ostudným odcházením očekáváme snad návrat alespoň důstojnosti.  

5koalice očekávaně naráží na úskalí společného vládnutí, zjišťuje, že vymezit se vůči předchůdci sice pomůže k semknutí, porážce soupeře, ale co dál? V praxi se potvrzují obavy mnohých z úskalí domluvy na nutných reformách až ideologicky protichůdných partají. Ekonomové bijí na poplach, dluh narůstá, deficity ohromné, inflace katastrofální, z nejvyšších v Evropě (jednu dobu přes 20%) a ...nic. Vypouští se balónky, co by se asi tak dalo a hned zpátečka neb vždy někde narazí a řítíme se do...Sice vznikne jakýsi konsolidační balíček v podobě podivného paskvilu, směšné dohady, zda víno je více ušlechtilý nápoj než jiný alkohol a tudíž vyňat z daně atd. Takovou slabotu a nekompetentnost čekal málokdo a   odpůrci výskají. Pan premiér jistě oplývá slušnosti a uhlazený vystupováním...ale co tam máme dále? Nic.  

Ukazuje se, že již dávno nežijeme v tržním hospodářství, dříve opěvovaném kapitalismu, ale v podivně udotované ekonomice, která naopak tržní mechanismy zdravé soutěže popírá. Nevyhrává schopnější, s lepším produktem, dobrým poměrem cena/výkon, ale ten, kdo si umí zajistit dotace, pod zástěrkou toho či onoho dobra (většinou zeleného, genderového či jinak progresivně líbivého). Etablují se nové profese jako sháněči dotací (pod různými sofistikovanými názvy, dotační specialisté, správci strukturálních fondů, ..)  Ne vytvářeči hodnot, ale přiživovatelé na podivném systému.  Dobrý a žádaný není ten, co něco vytvoří, něco společnosti přinese, ale ten, kdo "umí čerpat dotace" z Evropských (bezedných?) fondů aj.  

Jak trefně ZDE

 Glosa: Zrušte dotace a je po problémech - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

S rozběhem školního roku roste napětí ve školství završené 27.11.učitelskou stávkou. Zapojily se tři čtvrtiny škol a přidali se i nějaké odbory. Opravdu platy nepedagogických pracovníků jsou žalostné a ostudné a jistě si zaslouží podporu, ale ostatní? Nutno je ale též dodat, že tahle vláda posílá na školství doposud nejvíc peněz v dějinách a veřejným rozpočtům se nedaří obecně... 

Za pár týdnů nato ale uspějí nemocniční doktoři, kteří se svezou na vlně protestů mladých kolegů, kteří již neberou za samozřejmost předchůdců, že jejich povolání je posláním a služby souvisí s jakousi profesní obětí. Krom jistě pádných argumentů zazní spousta manipulací až neférovostí (jakože lékař má právo více odpočívat -což stejně většina využije na své boční úvazky), nicméně účel posvětil prostředky a přišel příslib slušného navýšení. 

No a pak zprvu pokojný adventní čas naruší 21.12. osamělý pomatenec, který vyrazí s puškami na svou fakultu (FF UK) a postřílí 14 lidí, poté, co si předtím někde v lese vyhlédl tatíka s dítkem. Otřes, děs běs. S následnou tu více, tu ale i méně pochopitelnou hysterií.  

 Toť u nás. A jinde?

Stále zoufaleji pokračuje válčení na Ukrajině. Jejich heroický zápas o svobodu s bezskrupulózním agresorem však naráží na ochabování podpory, vcelku očekávanou únavu, když již málo zabírají místy hysterické výkřiky prezidenta Zelenského. Unavené národy si volí různé křiklouny, rádobymírotvorce, kteří hájí vlastní budžet. Sice se stále většinově proklamuje nutnost porážky agresora, ale již častěji lze zaslechnout střízlivější, že to možná nemusí dopadnout. 

Z únavy ukrajinskou válku je svět najednou vytržen 7.10.  bezprededentním útokem Hamásu na Izrael, který s nevídanou brutalitou povraždil na izraelském území mj. ženy, děti a neochvějné tajné služby se zachvěly. Následuje prudká odveta a svět se znovu štěpí a pouští do pochybných  pokryteckých veletočů. O čem se v případě Ukrajiny nepochybuje, kdo je a kdo není agresor, zde západní levičáci vypouští nevídané úvahy, kterak si za to Izraelci vlastně sami mohou a za přihlížení elit znovu leckde ožívá děsící antisemitismus! Nepřekvapivě se přidávají stále stejná jména, podepisující se pod různorodou progresivistickou agendu. Proč různí Halíkové, Šabatové odmítají polemiku o komplexních příčinách války na Ukrajině, ale  volají po ní v případě Palestiny a Izraele? Jaksi prostá hlava moc nebere.  

KOMENTÁŘ: Útok Hamásu omluvit nelze. To musí pochopit i zastánci Palestinců - Novinky

KOMENTÁŘ: Útok na Izrael osnovali Putin a ajatolláhové – Alexander Tomský - Novinky

 Zbabělosti evropských politiků bylo dost. Izraeli pomůže česká polní nemocnice, míní expert - Novinky

 Evropa je pod útokem lidí, kteří ji chtějí zničit, a nezmůže se na víc než na vyděšené kvokání - Novinky

 https://www.novinky.cz/clanek/komentare-komentar-izrael-v-pasti-islamisticke-propagandy-alexander-tomsky-40450566

 

  A na západě "liberální demokraté" narážejí na své limity, limity realitou...

Ukazuje se, že cíle nových ideologů pro směřování EU nebyly jaksi zasazeny do reálného rámce, ať už jde o multikulti integraci či vytvoření zeleného světa. 

(Ne)překvapivě sílí populistické hlasy, dříve okrajové partaje či paňáci vzbuzující spíše posměch získávají stále větší podporu. (kolikrát to již zde bylo?)

EU sice dále jede na vlně "wir schaffen das", ale uvnitř států bobtná napětí, nespokojenost, i v liberálních zemích jako Nizozemsko, Skandinávi e(okrajové populistické skupiny přes 20%, rozvracejí zavedený systém pravého či levého bloku), nepokoje ve Francii, v Německu Afd vyskočila z 10 na 20%! o Střední Evropě nemluvě.

Na Slovensku bylo jasné, že volby dopadnou buď špatně neb ješte hůře- zvítězí proruská až rudá rétorika Ficovců nebo  rudozelení progresivisté? Nakonec za a) 

Bratři Slováci znovu k moci povolali zdálo by se v ostudném kabátě již nadobro oblečeného Fica, který se vrací o to silnější, o to bezskrupulóznější. Asi ale moc nepomůže si povýšeně zanaříkat na něčí hloupost. Nepřehnali to třeba pokrokáři s pokusy o revoluční změny společenských zvyklostí a řádu. Je pokrokem evoluce či revoluce?   

Dopředu bylo jasné, že volby dopadnou buď špatně neb ješte hůře- Proruská až rudá rétorika Ficovců vs. rudozelení progresivisté.

 Další příklady otoček ZDE

 

Z pokrokové a otevřené Skandinávie se ozývají hlasy, že edokáží integrovat desítky tisíc migrantů z islamských zemí odmítajících jejich kulturu.

Sice stále hlasy, jak to dokážeme a snaha o vnucené kvóty s podivnou logikou: 

Budu mít skromný domeček vedle vily bohatého lidumilného souseda, který se rozhodne o své bohatství rozdělit, otevřít své dveře, poskytnout různým okrajovým sociálním skupinám, najednou se diví, že jeho majetek je demolován, lednička vybílená, doma je stále těsněji...a inu řekne sousedovi, hele, teď je řada na tobě. Já jsem ti taky pomohl, tak nyní buď povinně solidární... Sakra politika. A divíme se tzv. populismu!  

 Politici po celé Evropě otáčejí. V touze po úspěchu přebírají trumf populistů - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

 

Západní společnost se už dlouho nachází v sevření dvou revolučních ideologií, ta první bojuje za multikulturní společnost a přestavbu společenské hierarchie, za inkluzi rasových i sexuálních menšin a za rovnostářskou spravedlnost (equity). Její anglická zkratka z počátečních písmen DIE kouzlem nechtěného hlásí – zemři. Ta druhá vize nese název nulové emise (net zero) a vyhlašuje ochranu klimatu před zánikem světa z přehřátí skleníkových plynů z dnešní průmyslové činnosti a lidového automobilismu.

Obě jsou aktivistické a kladou si za cíl vybudovat nový, spravedlivý a čistý svět. Vedle fanatických bojůvek, které se lepí na dálnice nebo protestují proti tzv. strukturálnímu rasismu, tyto dvě ideologie ovládly v Británii v různé míře všechny politické strany hlavního proudu, univerzity i školy. Ovlivnily nejen státní správu, která pořádá kurzy na přeškolení z podvědomého rasismu a prosadila rasové a genderové kvóty na výběr kandidátů, ale kupodivu i velké obchodní společnosti a finanční instituce, které se z obavy před kritikou plně zapojily do kulturní války za „zrušení civilizace“ a možná i svého podnikání  (Tomský)

 

Naše elity se musí zbavit iluze tzv. "mírumilovného islámu". Ten existuje jedině jako taktický zastírací manévr pravého islámu, jenž má za cíl světovou dominanci. Ne být někde v Evropě trpěnou menšinou, ale ovládnout Evropu. Dokud se elity nepodívají této pravdě do očí a nezačnou věci pojmenovávat svým pravým jménem, nebudeme ani na začátku řešení tohoto problému.

Toto náležité zhodnocení islámu a jeho ideologie ovšem půjde současné Evropě velmi těžko, protože je sama v zajetí klamu svých sekulárních dogmat. Sem patří idea multikulturalismu, morálního relativismu, odmítání absolutních pravd apod. které brání problém na plno pojmenovat, ze strachu, že se staneme tím, co odsuzujeme a stigmatizujeme jako zlo - pravicovými, islamofobními extrémisty.

Muslimům musí být vysvětleny lživé kořeny islámu,, aby mohli tuto ideologii opustit (mnoho tak činí) a Evropanům se musí říct, že opuštěním Krista na sebe přivolali toto zlo.

 Evropa si naordinovala humanismus, toleranci a (náboženskou) svobodu. A to jí svázalo ruce. Teď je bita těmi, co si nic takového nenaordinovali a ani to nemají v plánu a ona se jim neumí bránit, protože si zakázala použít účinné metody.

 

Další  CIT :  

Národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. V demokracii odpovědnost voliče je v tom, že když si někoho zvolí, doplatí na hloupost těch, které si zvolil. Máme smůlu, že doplácíme i na hloupost těch, jež volit nemůžeme. Mocnosti zasahují do životů sousedů, přitom jejich vlády jsou voleny jen vlastními občany a ne těmi, kteří také doplátí v jiných státech na jejich chybná rozhodnutí.

Energetika
Ve střední Evropě je dominantní mocností Německo a my jsme odsouzeni být jeho sousedi. Německá vláda do našich osudů zasáhla v rámci energetiky i migrace. Značná část energetické krize vzešla z německého rozhodnutí vypnout jaderné elektrárny a zároveň Německo stvořilo ve spolupráci s Bruselem pochybný princip lipské energetické burzy, který spojil cenu energie s plynem a s tím, že cena vychází z nejdražšího zdroje. Díky tomuto propojení jsme platili ohromné částky za elektřinu, byť její výrobní cena v našich jaderných a uhelných elektrárnách je velmi nízká. Výrobní cena jedné kWh elektřiny v našich atomových elektrárnách je asi 30 haléřů, v uhelných asi 80 haléřů, ale lidem se prodávala až za 11 korun.
Ať si německý volič volí, koho chce, ale je neštěstím, že volba hloupých politických rozhodnutí v Německu se přenáší na nás. My jsme nezavřeli jaderné elektrárny, vyrábíme elektřinu velmi levně, ale díky vazbě na lipskou burzu nám to je houby platné.

Migrace
Pro nás nevýhodná změna migrační politiky Evropské unie je důsledkem špatného německého rozhodnutí. Německá kancléřka Angela Merkelová furiantsky řekla: „Jste vítáni.“ a „Zvládneme to.“. Porušila platná migrační pravidla, kdy má o azylové žádosti rozhodovat první stát EU, kam migrant vstoupí, a zároveň byly státy povinny hlídat vnější hranici. Kdyby každý stát hlídal své vnější hranice jako od počátku Maďarsko či dnes Polsko a zároveň Německo důsledně vracelo migranty, kteří nepožádali o azyl v první bezpečné zemi, migrační krize by nevedla k současným důsledkům.
Německo však svou vítačskou politikou a sponzorováním organizací podporující masovou migraci, vytvořilo obrovskou poptávku migrantů po cestě do Německa. A když Němci zjistili, že to nezvládají, místo toho, aby volali po odpovědnosti Merkelové a dalších politiků, prosadili povinné přerozdělování v rámci Evropské unie. Ale proč máme být solidární s německou chybnou politikou my nebo Maďarsko? Proč máme doplácet na hloupost německých politiků?
Bohužel vláda Petra Fialy na německou snahu výsledky své politiky přenést na jiné kývla. Buď přijmeme migranty, nebo se budeme muset vykoupit půl milionem korun za každého nepřijatého. Ale proč přistupovat na tuto filozofii? Pokud Německo neuzná, že vítačství je chyba a nestopne peníze na podporu organizace nelegální migrace, tedy na politiku zločinu, nic se nezmění. Migrantů bude přibývat a my budeme platit jak mourovatí. Dočasné neplacení z důvodu ukrajinské migrace bude opravdu jen dočasné.

Odšvejkovat kvóty
Bohužel důsledky rozhodnutí vlády Petra Fialy ponesou i následující vlády. Pak bude legitimní úvaha mezi volbou, zda se vyplácet a tak vlastně přispívat na mezinárodní politiku organizované migrace a německou hloupost, nebo kvóty odšvejkovat. Zkušenost chudších zemí, které již přijaly migranty je, že tito migranti chtějí do Německa či bohatých skandinávských zemí. Takže z chudších zemí odchází. Mezi tyto chudší a tedy necílové státy řadí migranti i nás. Přitom azylová střediska nejsou žádné věznice a migranti nejsou vězni. Pokud bude Německo mocné, ale přitom nemoudré ve své politice, je z hlediska malé země přípustné bránit se Goliášovi i pro nás typickým švejkováním. Možná bude levnější zřídit migrační středisko u Aše, co nejblíže německým hranicím, tam převést nám přidělené migranty a nechat jim volnost pohybu.

Poučení
Německo porušilo původní migrační pravidla Evropské unie a Evropská komise ani necekla. Kdyby něco takového udělalo Polsko, Maďarsko či my, už máme na krku žalobu komise u Soudního dvora Evropské unie. Evropská komise má dvojí metr, jiný na malé státy ve střední a východní Evropě a jiný na Německo. Je to pokrytectví. Je také správné říci, kolik nás německá chybná energetická i migrační politika stála. Jako Brusel chce, aby jakákoli evropská dotace byla propagována cedulemi u staveb, že tu a onu rozhlednu či cyklostezku zaplatila Evropská unie, přičemž však už neuvádí, že tyto peníze získala z členských států, je také dobré u faktur za elektřinu uvádět, že toto obrovské zdražení je důsledkem rozhodnutí evropských orgánů, za kterým jsou německé zájmy. Ať si občané porovnají přínosy a náklady. Za posledních 150 let Německo přesvědčilo svět, že nedělá malé chyby.
Čechy, Morava a Slezsko jsou naše země a ne každý má právo zde žít. Stejně jako není povinen nikdo vpustit cizího do svého bytu, nejsme povinni někoho pouštět do našeho státu. Nechceme-li, aby u nás vznikla ghetta jako ve Francii či ve Švédsku, je nutné zvolit politiky, kteří se nebudou bát říci v Bruselu i v Berlíně NE. Jde o podstatu a charakter našeho státu.

"Civilizovaný" svět si stále více uvědomuje sílu informací, probíhající hybridní válku nutnost se jí postavit, bojovat porti dezinformacím, ale co to ony dezinformace vlastně jsou? 

Soudobí liberální pseudodemokraté se rozhodli bojovat za jakousi "pravdu", přičemž to, co je pravda a co ne budou určovat oni. Je zajímavé , že snaha bojovat proti lžím je vlastní naprosto všem totalitám - nacisty počínaje (viz jejich program NSDAP, kde je boj proti lžím přímo zakotven) a konče komunisty (kteří neustále mleli něco o historické pravdě, přičemž jejich počínání před únorem 1948 bylo obdobné tomu, co vidíme dnes - snaha o monopol na určování pravdy a snaha zdůrazňovat, že bojují proti lžím za pravdu. Viz dobový tisk např. Rudé právo).

Je zajímavé, že v podání soudobého liberálního totalitáře je dezinformace nejen tzv. lež (kterou určí), ale v podstatě taky jakákoli pravdivá informace, kterou liberální totalitář vyhodnotí jako "znepokojivou". A tak zejména na VŠ bují cancel culture, pokrytecká hyperkorektnost a pak již ve společnosti znovu nejen  náznaky  "double-thinku".

 A jak překvapivé - výsledkem "boje proti rasismu a sexismu" je více "rasismu a sexismu". Tenhle vzorec se pravidelně opakuje u všech "bojů proti ...". Nikdy totiž nebylo v plánu problémy řešit. Naopak - rozvířit, udržovat a živit spousty "bojovníků" (darmošlapů)...rozuměj neziskových lidskoprávních organizací, pachatelů dobra, ale ve výrobní sféře nejsou lidi a válcuje nás Asie...

 (Příkl...)

A co je to vlastně ten pokrok?

 Suma sumárum: 

 Vládnutí, a dokonce samotné sestavení funkčních vlád je v zemích Evropské unie stále obtížnější. Promítá se do toho jak čím dál větší sociální, názorová a politické fragmentace voličů

Touha po prosperitě je u stále většího počtu lidí spojena s odporem vůči Green Dealu a unijnímu centralismu, protože právě Brusel zelenou, tedy bezuhlíkovou, politiku vehementně prosazuje. To je spolu s odporem k uprchlíkům voda na mlýn krajní pravice, a to nejen v Itálii, ale čím dál víc i sousedním Německu. Začíná na tom stavět také konzervativní levice, což ukázaly nedávné volby na Slovensku.

Výjimkou potvrzující pravidlo je zatím Polsko, kde se na výsluní vracejí proevropští liberálové. Pestrá je tedy nejen politická mapa Evropy, ale i politická situace v jednotlivých zemích včetně těch velkých. Nesourodý slepenec nyní vládne v největší unijní zemi, Německu. Jde o koalici, která spojuje tamní sociální demokraty, zelené a liberální svobodné demokraty. Mnohačlenné koalice, i když posunuté doprava, se dělí o moc v Belgii a Nizozemsku nebo Rumunsku, kde naopak míří doleva. Nesnadné je vládnutí v Rakousku, kde spolupracují konzervativní lidovci s progresivistickými Zelenými.

No a závěrem shrnující slova českého katolického prymase: 

https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20240109/281694029617928