Tak zase ty domluvy. Jarní prázdniny, přelom únor/březen. Společně stará parta? Rádi bychom.
Podzim 22: My něco menšího a levnějšího...my zas větší areál...pak každý po své linii. Booknuta Madonna, na což zpráva - Máme Sölden, nepřidáte se?Ale je již plno... Aha, něco menšího a levnějšího...Mlčení. Předvánoční punč. Jeden, druhý...jak to, že nejedem všichni společně? Euforka. Pojeďte s námi do Madonny. My již zaplacená záloha Sölden. Ustupujeme. Ruší se Itálie, hledá poblíž individualistických sou-druhů. Kde nic, tu nic. Povánoční uzená whiska. Tady je ještě volno a levněji, sice 20km dojíždění, ale co už...k přátelům to máme 6 km, tak se sjedeme. Takže po letech zase 3 rodinky.
A kombinace skipasů, 4 dny?,my chceme aspoň 5, nerozdělíme, pauza? Pak zas neplatí v jiných střediscích, to aspoň 3 denní. A online sleva, ale zase řádí virozy. Počítáme, kombinujeme až překombinujeme. Odkrývá se rakušácká vykutálenost. Et tu Brute? Tu quoque? Máte možnost až 20%slevy online, týden před však není ani 10, s rizikem nemocí moc nestojí zato , ale máte možnost pojištění storna...které dorovná slevovou cenu. Co to je!! Máte možnost několika středisek. Když pak napočítáme jednodenní skipasy v jednotlivých, tak vyjde levněji než 5denní!! Co to jako je?! Tož postesky úvodem.
Vytěžme max, kolem i několik běžkařských stop včetně noční osvětlených. Jasně, berem. Pohled na webkamery však přináší vystřízlivění, Längefeld je bez sněhu, ještě ta noční, ale těsně před odjezdem se i zde zelený puntík mění na červený. Stejně balíme, do rakve se vejdou a někam třeba dojedeme...
Odjezd v neděli, od Linze sněžení, v Salzburku asi 20 cm nového, sice na jízdu blbý, ale naděje, že bude i na běžky. Rakouské otravné 100ky, zejména nekonečné do Innsbrucku, zde však opět sníh žádný.
Ubytko v Umhausenu, maximální spokojenost, patro pro sebe, akorát pro 7 lidí. Vše potřebné k dispozici, jen prostatici ruší vrzající podlahou lehčí spáče. Vyrazíme alespoň na večerní obhlídku městečka, vyzdobená stavení, kostelík, přiblížíme k Ötziho vesničce, i když nalezen na italské straně hor. Odoláme pokušení večerního objevování vodopádu. A opět na přetřesu Kilimandžáro. Večer rodinné hrátky, kdy tentokrát se skrytými jmény odcházíme těsně poraženi. Nepodaří se spojit pomeranč se sedmikráskou, jim naopak mouku s kartou trefným kokainem...
V pondělí první cesta, 20 km nějak ujde, parkujeme v garážích, ok. Ranní nápor snesitelný, parádní červené rozjezdy, první jízda u jednoho hocha prekérka, tlačí nová bota. Tatík se mu pověnuje, sjíždí pro náhradní, ostatní se spojujeme s první rodinkou. Paráda, nadšení, Přesouváme se na ledovec, odstojíme jedinou sedačkovou spojku. Sjedeme černou FISku, kde se zahajuje svěťák, pak ale narážíme na rychlostní nesoulad takto početnější grupy. Chvíli čekání, prodlužuje se, houstne netrpělivost, čímž i informační šumy, několik svědků pochopí pokyn pomalejší matky jeďte, že nemáme čekat a jde hledat muže se synkem. Tak se ostatní odpojujeme. Opuštěná dcérka sice statně drží tempo, ale trápí se výčitkami, že opustila nebohou matku. Pojezdíme skoro vše možné, první hospůdka a Kaiserschmarrn a zjištění pro tatíka, že neudrží úspornou linii : pití máte v termosce, dáte si polívku a najíte se doma... Znovushledáním to trochu zajiskří, naštěstí se nerozhoří. Večerní návštěvní udobření u vínka a jede se dál.
Další den a ranní prekérka s mobilem, mrtvý. Snaha přehodit simky, chybný pin. Do háje. Nervozita stoupá, ale nakonec jaksi klapne, ale trocha zděšení ze ztráty dat. Měníme středisko, přidáme pár serpentin na Obergurgl. Dobrá volba. Prázdné parkoviště, azurové počasí, podstatně méně lidstva. Zprvu jsme rozkouskovaní, ranní ptáčata se tradičně vrhají na první lano, další zase řeší, nyní úspěšně, botu novou vložku za pomocí moderních technologií. Lyžařské orgie, dokonalost, vrcholová vyhlídka, funparkové zazávodění s remízou, postupně se dopoledne sjedeme a po vytěžení první části delší kabinkovou spojkou přesouváme na Hochgurgl. Chata na vrcholku, terasa, sice dost lidí, ale rychlá obsluha. Spousta zbytků, tak si na své přijde i šetřivější část. Odpoledne však místy již trocha ledovatě, na jedné černotě nebojácná dcérka letí asi 50m, chvíli tatíkovo vyděšení, ale nakonec úsměv. A večer pánská sauna domluvena v hotýlku poblíž první rodinkyv Au. Sice vystrnadíme nejprve dámičku, pak litevskou grupu, asi za trest nám třetí kolo vypnou heizung. Ale příjemný relax. Chceme recipročně navštívit kolegy, ale jaksi rozpačitě nedopřáno. Přemíra možností a voleb taky přináší jakési napětí dalšího programu. Jedni volí návrat na nejvzdálenější středisko, další by raději zkusili další - Kuhtai. Rozpaky, nedohoda, rozdělení.
Nakonec 2 rodinky vyrazíme opět na Sölden. Další si trvají na svém. Chvíli samostatně neb spolubydlící trocha pomalejší ve výpravě, sjezdíme leccos kolem 007, pak přilákají atrakce na opačné straně. Výzva paralelního slalomu, teens se proměřují s tatíky. Jednomu se nepodařilo, to jistě horší dráhou, tak výměna. Přemotivovaní synci oba končí na zemi. DNF. Sbírají rozutíkané lyže! V rychlosti taky nic. Tak hoch má aspoň 0,5 s satisfakci ve skicrossu. Ne že bychom nebyli znaveni, ale je poslední den možnosti osvětleného běžkování v ne až tak vzdáleném Niederthai. Přes úvodní silácké řeči většina rezignuje. Ale se synkem se hecnem, vyrazíme do serpentin, tma, chvíli hledáme...je to tu! Zakroužíme pár okruhů, tatík klasikou synek fotra ubruslí a pak útrpně čeká. Jiný typ pohybu tělo nezničí, nadchne. No den vytěžen na max.
A co tedy čtvrtek? Máme poslední možnost navštívit Bondovské muzeum a taky si zazávodit, hoch prahne po odvetě. Kolegové se socializují a ustupují od Gurglu. Tak se opět všichni sjedeme na Söldenu. Závodní odveta se však nekoná, v oblasti Giggijochu je přehusto, tak je zvolen předčasný úprk. Doplníme si některé černé, nesjetou část ledovce a bondovský 15 km sjezd, který ale tentokrát rovněž velmi hustý. Akorát stihneme 007 Elements muzeum, no ale s úskalím zavíračky, staff nás popohání a jestli chcete dolů na lyžích, tak 16:15 vypadněte. Některé rekvizity a atrakce letem světem, chtíc ještě vytěžit z nějakých těch Q vychytávek, jsem rázněji vykázán a již zvoní telefon, kde jsi?...Ven výstup do jiného světa. Najednou klid hor, slunečno, zjevují se se i Bonda neúčastní druzi. Moc velká paráda osamělé jízdy z 3-tisícovky. Tak to byl tedy cool závěr! Podnítíme večírek, s nejistým očekáváním. Přijdou, nepřijdou? Spíš ne, známe paní domu. V 19 hod. tlf. stojíme u dveří. Překvapení. Stylové zakončení, s nějakým planým mudrováním i plánováním, za očekáváného ženského bojkotu. Svět se točí stejně. Do toho probíhá jakési astro měření s 12 min. intervaly, aby nakonec bylo znehodnoceno mráčky.
Kumpáni dalšího dne vstávají za další matčiny nelibosti na východ slunce a menší výšlap a pak odjezd. Naše část má den navíc a vydává se prozkoumat menší Kühtai. Naše auto se vyburcuje tentokrát na ranní manšestr. Serpentinami do Ochsengarten nejprve na Hochoetz, což menší, komornější středisko. Jedeme první, ale delší sjezdy cestami a zmrzlejšími vroubky příliš neuspokojí. Pár svižných vrcholových jízd a první větší prekérka. Cérka cosi švitoří, na přejezdové cestě se otáčím, ona též- švitoří nikoliv ke mně nýbrž k další cérce, nedívajíc se před sebe, nepředpokládám takovou nepozornost, následuje srážka. Co se nestalo na lidnatých sjezdovkách, se přihodí na poloprázdné cestě a ještě mezi vlastními. No nic, končetiny celé, nic se neděje. Ale děje...kouknu na hůlku- ze které je krásné písmeno J. Ještě tedy, že nedošlo ke kontaktu končetin. Nabídne se naštěstí řešení, na kopci je shop, upustím 25E a svážím torza. Nahoře trocha lepší kopce, škoda, že jsme nedali hned na začátku, přichází smska- ve 12 jede skibus na Kuhtai. Tož to máme co dělat. Ale udělali. 7 km nahoru. Počasí se trochu horší, ale užíváme si pátečních prázdných, většinou svižných sjezdovek, spíše kratších středních délek do 2 km, zajímavého sklonu, jen pár lidí, tak se blížíme rychlostním rekordům. Odpoledne jih již dole dost měkne. Mírným zklamáním řada zavřených černých pro nedostatek sněhu. No bylo to pěkné, intenzivní, ale bylo toho dost. Skibusem zpět k autu a serpentíme do jara.
