Oslavná víkendovka v polovině května 22, s ohledem na náročný dosavadní program až od soboty.
Jsme přizváni do jinak neznámé grupy. V pátek náročné shánění dárku na poslední chvíli, symbolický Ararat nijak běžně k dostání, ale detektivní výprava přináší ovoce. Radost!
Po dospání marně stíháme zbytek posádky, rozhodnuvši se pro soft výstup na Praděd- konvenční davovou cestou: kyvadlo Ovčárna- vrchol.
My, jsa ambicióznější, zaparkujeme u Klobouku a po modré do Velkého Kotle, 3 km nepříliš záživné cesty, ale pěkným údolím Moravice, pak již serpentiny lesem za stále větších protestů jindy statečné dcérky, úchvatné výhledy do Kotliny, na hřeben se zbytky sněhu, padající vodopádky, jakože pramen Moravice, skoro nikde nikdo. Na hřebeni zbytky sněhu, chvílemi potůčky, chvílemi kaluže, břečka, tak se synkem oceňujeme klasické pohorky. Zbytek grupy hlásí davy, všude plno, sejde, se u Horské služby na Ovčárně. Seznamka, nelevné občerstveníčko, koriguje se ambiciózní plán návratu přes hřeben a Alfrédku. Skupina se ukáže značně nesourodá, někteří volí návrat busem, někteří zápasí se sněžnými poli. Zdoláme další 1000ku- Temnou s marným hledáním keše.
Pak již delší žlutý sestup a oslavka s všehochutí dobrot na grilu. Pan oslavenec se ujme role pozorovatele a rozlévatele. Večer pak přesun dovnitř, tam zas exkurze odborníka přes nápoje míchané a u šlaftruňkového cognacu několikahodinová zpověď, že " teď už teda dost a začíná čas vlastní seberealizace"...jaké ale teda? No v prvním kroku realizace snu výstupu na Ararat. A dál? Čas nějak běží, i dítka se v 1hod rozhodnou zabalit napínavé dostihy, po 3 hodině již monologická diskuse již opravdu nikam neústí...
A ráno rána...9:40 rychle vstávat, dej děckám snídani, v 10 hod je check-out...Paní už je tu. Ojky, ještě, že jsem se neúčastnil šlaftruňků...Nedůstojné rychlobalení, a co s načatým dnem? Opět nesourodé rokování, Okruh nad Karlovem? Kopec, to ne. K. Studánka, to budou davy lidí, když je tak krásně, ale budiž, přizpůsobíme se. Samozřejmě náročné parkování. Alespoň se prosadí únik na Rolandův kámen, což jest fajn, i s náročným hledáním štěrbinového úkrytu keše. Občerstvení, co žena a Matouš to názor...Tam bude plno, tam je malý výběr, tam je draho, tam je divný vzduch a my vlastně chceme jen kafe... Tak loučení a rozdělení, zakotvení v Letních lázních, kde si snad všeci na nějaké to své přijdou...A pak ještě vyzvednutí zapomenutých bot...
