Zprvu se zdají elementálové nakloněni, panujíce v rodinných grupách povšechná touha po vodě, domnělě se rýsující možnost soboty s dětmi a nečekaně se objevící informace o pouštění řeky po zrušeném termínu v koronadobě.
No ale spoléhat se na vyšší synchronicity jest ošemetné, zkrátka nakonec vše jinak, asi abychom zůstali bdělí.
Místo dávat dohromady několik lodí, vystačí jedna baraka, kde se vměstnáme ve třech dospělácích.
Azurové ráno, cyklorozcvička a pod jezem čeká již nafouknutá loď a nažhavený pobratim. Má se jednat o neoficiální akci, s nepříliš skvělou předpovědí, očekáváme komorní splutí, místo toho intenzivní hemžení á la Vltava na vrcholu sezony!
S jistým vypětím se podaří převézt, zaparkovat vozy a ahoj na vodu! Modré nebe zakryjí mraky, teplota klesne, i k dešti se schyluje. Chvíli přečkáme s první družbou pod stromy, kochajíce se pohledem na štrúdly lodí.
Po pár kapkách se vyčasí, vyteplí, teče to příjemně, takže klient je ušetřen nadměrné ruční námahy a může se spíše kochat. A kormidelník je i háčkem brzděn v uplatňování přílišného sportovního ducha. Takže tu zastávka, tam zastávka, molo, oheň, košt toho a onoho, sjedem si jez Weisshuhnův i Žimrovický, pravda jeden ne úplně standartně, ale přesto po suchu, patřičným občerstvením vypomůžeme místnímu fotbalovému klubu.
Znovu se zatahuje, blíží nějaká černota, již v lijavci vyskotačíme na hradecký zámek, občerstvíme v hospůdce a pak již opět po suchu uzavíráme řeku svižným splutím po parádních stupínkách do Branky. Již nikde nikdo, ty tam jsou masy aut...Parádička, jen chvíli zatrne hledáním klíčů...úleva a po několikáte do vítkovských serpentin pro druhé auto do již zcela osiřelého Podhradí s najednou jen mírně bublající říčkou...
P.S. a za pár dní vychází zpráva, že díky zájmovému lobingu Moravice možná naposled??!
