Po 2 letech se skýtá možnost vyrazit na plavbu, tentokrát ve větším uskupení i větší lodí. Týden před odjezdem někdo netrpělivě čeká na značkách, kde jste...ono to je až za týden? No tak to ahoj, čímž se ustálí 8 členů, 2 novicové. Posbíráme se po cestě, nabereme z firemního večírku prasečí zbytky a je na první dny vystaráno.
Sobotní ráno se vpakujeme do dodávky, vyslechneme historky z jiného světa, kterak se nejlépe dopravovat vlastním aerem, před slovinskou dálnicí včas neuhneme, vem to čert, i když s rakví na střeše již spadneme do nákladní kategorie, protáčejíc karty na mýtech poznadáváme na k...slovinské i k...chorvatské, bereme útokem Kaufland a brzkým odpolednem přebíráme loď v nervozní splitské marině. Všude těsno, lidnato, tak rychle pryč. Bravurně zvládneme úzký výjezd a hurá na širé moře. Krásně fouká, tak si hned nějakými 8knty zaplachtíme, oprašujíc nějaké ty dovednosti. Zakotvíme v pěkné zátočině na Šoltě a otestujeme přijatelnou mořskou teplotu, již trumfující vzduch.
Po ranní koupeli a s další euforií dále rozvíjíme plachty. Vítr sílí, leč nepříliš příznivým směrem, takže různě réčkujeme, průběžně upravujíc plán cíle. Objevuje se první závada, zjišťujeme, že mimoděk vysíláme s.o.s signál, na který však patřičné instituce i svěřený Goran nereagují. Kapitán se pokouší v podpalubí svépomocně vypnout, načež se jej jímá nemoc mořská, následně ve stále mohutnějších vlnách se přidává i zbytek posádky. Jen letec zůstává nad věcí a je schopen i obsluhy vařiče. Tímto trochu uzemníme plány a realizujeme návštěvu loňské dovolenkové zátoky na ostrově Ščedro. Krom koupele přicházejí rybářské pokusy, s očekávaným nevýsledkem. V noci sprchne, ráno moc teplé není, ale voda stále teplejší vzduchu. Kapitán básní o přeplavbě Jadranu a návštěvě Itálie. Fouká nadále fest, vlny 3 metrové, raději se většina premedikuje Kinedrylem. Poskakujíc někde k Visu se objeví podezřelá ploutev, odlišná od delfína, pozvolna plující hřbet, čímž posádka přesvědčivě identifikuje žraločí parybu. Vítr nás vane k Lastovskému souostroví, tak proč ne, zastávíme v Ugli, kde jinak chcípl pes, ale mají aspoň nanuky. Zrovna přistává trajekt. Čas je dobrý, akorát k zakotvení, v ponorkovém bunkru jsme ještě neparkovali , zatím v zátoce žádná loď. Idylka, žádné bóje a výběrčí, zdá se zdarma nocleh a ejhle, člun. Chorvatští chamtivci tentokrát umundurováni, natahují dlaně pro změnu v hávu ochrany přírody. Jako záminku si to zde nazvali národním parkem. Všichni se různě rochníme, nechávaje nebohého Radíka v předem prohraném zápase ještě i s nestydatým kurzem. S večerem se zjevují další lodě, první parádní grilovačka a z ne tak vzdáleného městečka nám k tomu hraje jakási diskotéka. To ještě netušíme, jak se s ním důvěrně seznámíme.
Ráno přichází první a poslední úlovek, do podběráku se podaří zachytit černou čudlu, skončí v akvárku, s vidinou další návnady či alespoň maskota. Výjezd z bunkru však nervoznější, trochu škrábneme, vzápětí odlétává podsedák, zpětný chod a loď bez reakce, přední, nic...Co je!? Motor zdá se v pořádku, pohled pod loď a je jasno, na hřídelce jaksi něco schází. Naučím se nové slovíčko, v následujících hodinách i dnech nejskloňovanější: propeller. Běží krizový scenář, SOS, zkusíme něco na plachty, ale na těch se nedá přistát, z přístavu slibují člun, jakýsi se zjevuje, na něm však nezkušený mladík, to není slíbená záchrana. Ale už nás vleče do městečka Passadur, nasměřuje příď k betonovému molu a odpojuje se. Do háje, co to s kapitánem vymysleli? Brzdíme očima, nohama, ale ledoborec se sice velmi pomalu, ale šine. "Naštěstí" se potkají kotevní výčnělek a elektrická kaplička. Loď zachráněna, za cenu obětování budky, nad čímž však navigující mariňák mávne rukou. Kapitán se hájí, že se s mladíkem nedalo domluvit, vázla komunikace člunu a lodi...No co už, stojíme. Podaří se dovolat šéfovi, vrtuli posílá trajektem, bude odpoledne. Volné vycházky využijeme jednak na neúspěšnou pátrací akci po podsedáku. Záhada, kde zmizel. Část se vydá na člunu, část si udělá pobřežní výlet. Intenzivně využijeme ploutve, prozkoumávajíc zátoku kolem ponorkové základny. Ani vrtule ani polštář. Aspoň slunko vydatně zahřívá, někdo se sluní pozorujíc domnělé cizokrajné krásky se 150 kg pasáčkem, patřičné komentáře a ejhle, on mluví nám příliš povědomou slovanskou řečí! Vydám se na vyhlídku na kopec chtíc se seznámit s taji NP. No stovky ještěrek, 1 had, pinie a toť vše. Pohled shůry však pěkný. Vidím připlouvající trajekt, záchrana se blíží, sbíhám dolů s očekáváním brzké montáže. Nic, x dalších telefonů, už to bude vyčkejte.
Tak si ještě užijeme místa, někdo ve vodě, s kumpánem na dingym prozkoumáme ostrůvek, opíráme se do pádel, jistě na nás již čekají před vyplutím. Leč na lodi rezignovaný klid. Příběh toho dne končí zřejmě vybájenou historkou jakože vrtule byla, ale zůstala nedopatřením na lodi a teda maňana. Radost. Odebereme se na občerstvení do zde jediného hotýlku se zábavou rpo starší a pokročilé. Ejhle u vedlejšího stolu onen pořízný Slovák s kráskou, on to tu zdá se vlastní! Za ty řeči můžeme očekávat inzultaci, ale zachová poker face.
Ráno se dočkáváme potápěče, vrtule sedí, vyplouváme! Nová euforie. V inkriminované zátoce ještě podráždíme Poseidóna, zaskotačíme ve vodě na lanech, je sice krásně, ale pro změnu bezvětří, takhle do té Itálie nedoplujem, kapitán již zestřízlivěl plán a vyladíme kurz Korčula. U té v zátoce proběhne soutěž kolik uzlů kdo vydrží na laně, pokus u surfing na prkně i neúspěšné rybaření a pak již návštěvka půvabného městečka. Chamtivci nepřekvapí, neumožníc přistát jinak než za celodenní taxu, tak se kapitán obětuje a krouží po okolí, zatímco ostatní ohodnotí zmrzky a zda se po 2 letech změnila kráska v krámku u Marca Pola. Na chvíli zakotvíme u Pelješacu, umožníc setkání kapitána s rodinkou. Hledáme vhodné noční kotviště, nakonec vítězí opuštěný konec poloostrova. Grilovací a jiné hodování, lekce novodobé češtiny s názvy fyzických proporcí, filmové reminiscence, rozverné kousky Bryana. Část odpadá. Tu kapitán zavelí k noční plavbě. No proč ne? Zvedáme kotvy. Následuje vzpoura na lodi Roxy, první větší roztržka, what shall we do with drunken sailor? Nakonec se žádné dobrodružství nekoná, opatrnost vítězí a neposedný kapitán zpracovává narušení autority. Noční akce však s jedním členem notně zatřese, až dokonce výrazně aktivujíc zejména spodní zažívací trakt .
Pro ostatní soudržnost v týmu navrátí nečekané safari. Plujeme si to k Visu, je čas na koupačku a zadní plošina tvrdě narazí, želví krunýř! Zamává ploutví a za chvíli je tu početné delfíní hejno. Předvádí akvabely kolem lodi, po několikerém představení neodoláme a přidáváme se k nim, ale v tu chvíli o hrátky ztrácejí zájem, možná naštěstí. Zakotvíme na Visu, projdeme moc pěkné městečko, suvenýrky, kostelík, ve dvojičce ještě i na kopec s tvrzí i s výhledy a na lodi nás čeká další spanilé pohoštění, čevabčiči s krevetami.
Dalšího dne opět bezvětří, obeplujeme ostrov z východu, nápady na koupačku záhy vyruší rušnější výletní motorovky, dobýváme se do Zelené špilje, někteří se úspěšně vmísí ponorem mezi návštěvní Asiaty, někteří nekompromisně vykázáni. V topzátoce Stinica naštěstí provoz relativně přijatelný i bez výběrčích.Takže luxusně, bosky si vyšplápnu pro pár záběrů i skoro na kopec a pak již pozvolný, trochu nekonečný návrat, který krátí další delfíní watching či neúspěšný rybolov. Na benzině ve Splitu fronta, pořešíme šalamounsky kanystrem, zvládne se i náročný těsný přistávací manévr a mizíme do města na závěrečnou lignjí oslavku v osvědčené nárožní hospůdce i s trochou kanadské družby. Porozpráví se o tajích kuchyňských linek i s překvapivými nezkušenostmi, v Diokleciánu příjemně hrají, tak se někteří zdržíme a ráno trneme na předávku. Dave se vrací pozitivně naladěn, záložní účet se jeví nedotčen, bujaře můžeme vyrazit, doufaje, že stihnu ještě jistou jubilejní oslavu. Tu někde na dálnici volá chorvatské číslo...Gorani si to ňák rozmysleli, naštěstí pozdě, snad platonicky požadujíc za polštářek nehoráznou sumu, tož to zkusili. Rokování, zda přispějeme slovinským šmejdům rozhodne dopravní situaci, avízo asi hodinové zastávky na hranici rozhodne o návštěvě chorvatsko-slovinského venkova. Než se přeptujime a přelenartime, tak ještě přeserpentit v dešti Trakoščan a podobné malebné dírky. Zoceleni vlnami zvládneme i bez kinedrylu. Dopravíme bracha za rodinkou, dalšího do Brna a o půlnoci popřeji nově zmotorizovanému oslavenci, který při tomto přisedává můj nedávno opravený telefon...dlouho tu nebyla pavučina!
