Odvěký kumpán dostavuje a nervuje s kolaudací, další pozván jinde, tak je to na mně.
V třetí červencový víkend tedy zvolím po 13 letech návrat do Dolomit k dřívějším výzvám (propátrat, co jsou to ony Andělské lávky). Vrcholové mety pro letošek leží holt o 1000m níže.
Krásné výstupy s ještě krásnějšími scenériemi jsou prokládány různými bizáry ze střetů různých sociálních i personálních světů.
Aneb Neklidný vítr, Pepin a Prinzessinen neztraceni v italských horách:
Odjezd v sobotu nejpozději v 8 hod, ať se stihneme ubytovat ...V 10:30 jak na koni. Četné pipi a papupauzy a v 9 večer očekávání vřelého přijetí, nejlépe selkou v kroji, po zimní sezóně jistě lačně vyhlížející hosty z východu. Ne, za všechno můžou jakési ironmaní competition. Italové přeci ale žijí noční život, všude bude živo a něco najdeme...možná tak u moře, ne v horách, kámo. No ujme se nás jakýsi agilní tělocvikář a lámaně leccos vyjedná, ale až další noci. Když se již se schyluje ke stanu, tak se ještě něco vyrojí. Zapijeme v místím pubu birrou s aperolem, prolítnem nočním lijákem a ráno bude moudřejší.
Aklimatizačně rozhodnuto pro pidiferátku Sass de Roccia. Objížďka, zíráme na zdrcující polomy, výsledek řádění orkánu o loňském podzimu, trochu se pozmění slibovaný motivační 10 min nástup, přeci se nebudeme někde autem serpentit, když se můžeme hezky projít. Protesty naštěstí nepřejdou do otevřené agrese, kocháme se výhledy na Civettu, Pelmo. Nástup je jakýsi krkolomný, kolem plno lezců na kolmé stěně, tak přítomné dámy jsou více jak rozpačité, naštěstí vstup do soutěsky počáteční úzkost zdárně rozpustí, žebříky, lávky, bivak, hezký výhled a blížící se bouřka. Při občerstvení pár kapek a nic, tak scházíme po suchu a dopřejeme si pohodičku s nezbednou slepicí v horské hospůdce.
Večírek s vínkem a Pepin nikde. Prinzess hlásí narůstající nervozitu...začetl se do diskuzí, které jsou prokládány výbuchy citoslovců: do...ten...se zbláznil! Jak vidno i zde platí zásada - přibalové letáky léků a webové komentáře není radno číst. Naštěstí nevyměkne. S ohledem na jeho volné zacházení s časem a ranní rituály si dovolíme malou habaďůru a raději jej vyšleme na snídani o 15 min dříve... Necháme milejší osazenstvo relaxovat a v 7:30 se pustíme z Passa Duran na první větší dobrodružství - ferratu Gianni Constantini.
Ač nastudováno, nástup za chatou trochu hledáme kvůli dalším horolozeckým stezkám. Nic záludného se však neděje, celkově asi tři kratší D místa s poněkud menšími stupy. Po úvodním traverzu kolem kosodřevin pak již skoro kolmo vzhůru, jde to a ani nedře. Někde ve 1/4 potkáváme dvojici polskich wariatów (jak i sebe titulují, což odpovídá realitě), bez úvazků, žádná šlachovitá fyziognomie, pán v kg jistě hojně 100+, dáma jen něco méně. Nemají problém, takhle údajně zdolali Matterhorn aj., ale pak je již nezahlédnem ani zhůry, jejich osud zůstává otazníkem a s ještě jedním staříkem zůstávají jediné lidské bytosti po cestě. I s vydatnými kochacími přestávkami jsme za 5 hod na vrcholu Moiazza Sud (2878m).
Velká paráda, sestup do dalšího údolí, tady jsou ony Andělské lávky, zprvu nic dramatického, traverz skalní policí, níže však končí jištění a začíná sníh. To již jistá potíž je, ale s opatrností i bez zimní výzbroje jaksi přejdeme a oddychnem si na zeleném bivaku Ghedini. A pak nekonečný strmý sestup a euforie na chatě Carestiato.U auta jsme za nějakých 10-11 hod. mapa
Dáme si oddych, příjemný relax na terásce ruší alarm -čí je to asi auto? Prví výzva, no problem, to přestane, po dalších následuje bohorovné- no stres, dám si sprchu a pak se na to podívám, to již přichází stížnost paní domácí...proč to někomu vadí, dyť tam stejně dovádějí děti na hřišti...asi 8. poplach již o nervy, boss se uvolí něco kutit...po 1/2 hodině vítězoslavně: spouštěla to mucha, asi japonské auto není stavěné na italský hmyz...taky přístup.
Po náročném dni je ranní pohoda, přesun na Palafaveru a v nakonec snesitelném žáru nekvaltující výstup na chatu Sonino al Coldai, s kochačkou monumentálního kopce Mt.Pelma i různorodou florou. Kousek dál ještě sedlo s úchvatným jezírkem, kupodivu i koupací teploty. Menší intervence pro ořechovou intoleranci a již pozdní podvečer se ještě někteří vyšvihnem za doprovodu panáčkujících hlodavců na kopec Cima di Coldai(2403m), odkud jezero jak na dlani a nad ním výzva Civetty. Další paráda. A je čas si užít ještě opuštěného jezera a spláchnout opocená těla. Na chaloupce ne zcela vlídný personál, doladíme snídaňové baličky, ještě i nějaké ty karty a v 5 budíček, ať se stihne návrat.
V 5:30 vyrážíme ve dvou z chaty, s námi ještě nějaká postarší čtyřka, kterou ale záhy ztrácíme a pak až k vrcholu sami. K nástupu na ferátu Aleghesi je to pohodová hodina, mezitím za Pelmem svítá a Civetta se barví do oranžova. Polezeníčko pěkné, ale taky dlouhé, ale čím výš tím krásněji, klasické dolomitské věže, lávky a v 9:30 vrchol (3220m). Kde se vzal, tu se vzal osamělý našinec, který to vzal od 5 hod až zdola, čili nám nadělil nějakou hodinku. Tímto se řadí do kategorie naspídovaná veverka. Rozhled úchvatný, všechny ty Marmolady, Selly, Cristalla, Tofany, Sorapis, a všude nás doprovázející monument Mt.Pelma, to asi vyzývá na někdy...Trocha družby, která pokračuje na chatě Torrani kousek pod vrcholem, kde najednou stojí tři weizeny, no kdo by se zlobil, pak se již cesty rozcházejí, my musíme k chatě, spídmen po fer.Tissi rovnou dolů. Občas sníh, občas i nějaký průlez, tu a tam i někoho potkáme a něco po 13 hod.svlažení u chaty. (tudy)
Čas je dobrý, což potenciálního chovatele želv trochu ukolébá. Nějak se rozdělujíc, někdo zkracujíc cestu po sjezdovce, v 16 hod. nastává čas vyrazit k domovu. Přes Cortinu bylo serpentění dost, tak se svěříme přístroji, vezmouc to údajně kratším jihem...aby si serpentin užít mnohonásobně více! Možná by se dalo kochat, ale to již jsou nám nějaké Friulské Dolomity poměrně ukradené, vyhlížejíc netrpělivě konce, navíc se i rozprší. Konečně za Tolmezzem dosažena dálnice. Tak tudy prosím příště ne. Začíná se ozývat únava, ani střídačka za volantem příliš nepomáhá, sláva Mikulov, naštěsti jsa posádkou dostatečně zabaven i pobaven dořídím zdárně a po 2 hod lze ulehnout, aby býti ráno čerstvý v práci...
