Nějak "náhodou" nyní více napotkávám lidi se zelenožlutým smýšlením (zelená není třeba vysvětlovat, žlutá je barva slunce...), k tomu i proběhlé další volby více vyrojují společenská a politická témata, což inspiruje k vlastním reflexím s nacházením více otazníků než odpovědí.
Jistě je v pořádku burcovat za záchranu planety, souzní apely na třídění odpadu, více přirozených zelených ploch a vůbec snižování ryze spotřebovatelského konzumentského přístupu ke světu kolem nás.
Není mi však zcela jasné, proč stejní lidé, potažmo strany, zachraňující planetu, chránící přírodní hodnoty, stojí stejně bojovně a aktivisticky přesně na opačné straně barikády v otázkách ochrany evropských civilizačních hodnot. Bojí se zániku planety kvůli globálnímu oteplování, bojí se zpustnutí (od slova poušť) evropské krajiny, ale nebojí se zániku euroamerické civilizace, destrukce základních piliřů jakou je např. rodina apod.
Člověk nemusí být hned nahnědlý ani přivrženec pitomiů či (ex)prezidentského klanu, aby nepopíral, poněkud expresivně řečeno, nájezd barbarských hord nehodlající se nikterak se zdejším světem asimilovat.
Jaká je vnitřní konzistence v na jednu stranu zachraňování hynoucí květiny na Šumavě, ale na druhou stranu v podpoře evidentních snah o rozpad staletími osvědčených tradičních rodinných potažmo biologickcýh struktur?
Proč je v pořádku ponechávat společnost jakési sebedestruktivní civilizační evoluci? Asi tento vývoj za destruktivní chápan není.
Že jde společenský vývoj "proti přírodě" nevadí...a jinde jít proti přírodě...vadí.
P.S.
z jiného aktuálního soudku:
stejně tak nerozumím, proč páter Halík nemá problém s kontroverzním uměleckým dílem (znásilňující Ježíš) neb máme přece svobodu projevu, je schopen v obrazech vnímat symboliku, nadsázku, ale po pár měsících se pohoršuje, div by nepodával trestní oznámení na poněkud senilnějšího kolegu za jeho expresivně podávané apokalyptické vize. Zde najednou jistou kazatelskou nadsázku nevidí. Zde svoboda projevu neplatí?
