V dvojgenerační sestavě tatíka se synem a synovcem zamíříme kolem druhého srpnového víkendu po čase k tatranským vrcholkům. Pro synka tímto iniciace, zároveň hnán touhou zdolávat nejvyšší evropské mety, tak nyní k té polské, avšak ze strany slovenské.
Brzy ráno výjezd, hned za hranicí nemilá konfrontace s radarovci, s draze vykoupenou nepozorností ve spleti nových značek a kruhových objezdů, že tam někde i přimotaná obec...a pak policejním státem (od Svrčinovce do Martina 8 hlídek!) zdárně dojedem pod Štrbské pleso, nyní již ani € nazmar, tak nacházíme ještě bezplatné místečko 1km níže.
Po základním zorientování se, ukecáme recepční na ubytovně s uschováním báglů, alespoň hoši mohou vyjít po lehku a vydáme se na první túru.
mapa1
Poměrně frekventovanou Mlýnickou dolinou k vodopádu Skok, dále již většina odpadá, tak již bez zástupů pokračujeme kolem ples Nad Skokem, Kozích a Capího k Bystré lávce. Předtím se již schyluje k bouřce, hošani hledají úkryt pod kameny, ale pár kapek a nic...Užívají si řetězy, trochu asistence bojácnější paní a klesáme k Wahlenbergovým plesům. Opět to zaduní, v údolí mračna, někde hřmí pořádně, se svačinkou přečkáváme jak myši pod dalším šutrem, ale opět "zyblyslo zagrzmialo...i nic sie nie stalo". Až 10 min před Soliskovou chatou nás chytá dozvuk bouřky, tak na chatu dorazíme na mokro, kde tímto narváno. Za nějaké družby přečkáme pršení, v mokru rezignujeme na výstup na Solisko a slítneme sjezdovkou s mírnou rozladou, co že to ve slovenštině znamená ten múrik...
Vidíme, že dole se děly divy, na můstcích kroupy, hasiči u vytopené prodejny a na chodníku k Popradskému plesu díra od blesku! Po bufeťáckém občerstvení převezmeme bágly a ubytujeme se na Popradském plese. První noc vyjde prázdný turistický pokoj, synci se nadšeně seznamují s novou karetní hrou...
Ráno, navzdory prvotním plánům, žádný brzký kvalt, na značkách v 8:30, přibereme nějaký náklad na chatu a vzhůru Mengusovskou dolinou, Žabie plesa, opět povícero lidí, ale na řetězech naštěstí žádné zácpy, hoši šlapou statečně, i když pod chatou již mírný náznak "kdy už tam budem". Na chatě pohárová zastávka, a pak někdy před 12 hod. dorazíme s dalšími zástupy na obležený vrchol Rysů. Hoch má nadšeně splněn první evropský štít, výhledy nádherné, místo si nějaké najdem, tak se nijak nenecháme otrávit. Po občerstvovací zastávce na chatě ještě na chvíli vytáhnem pláštěnky, zrovna na řetězech, kde se to trochu zacpává, ale svou cestu si najdeme, pláštěnky brzy oschnou a hecuje se ještě nálada na doplňkovou odbočku, když ještě někdo chce zdolávat další vrcholek. Mezitím hošové se baví počítáním exkrementů, neb tatranští turisti se asi striktně drží přísných regulí NP a neráčí příliš opouštět chodník ani v inkriminovaných chvílích. Již bez větších zástupů dokráčíme k Hincovému plesu, hoši poskotačí na kamenech a spolu vyhodnotíme, že se za tmy vracet nechceme a Koprovský štít bude někdy příště. Takže dole na pohodu, ještě obchůzka plesa s respektvzbuzující návštěvou cintorína a následně karetní večer.
Noc tentokrát složitější, jsme přemístěni do podkroví, zprvu sami, pak se ale začnou trousit opozdilci...zvláště ten jeden zařezávací se postará o noční dřevorubecký koncert. Kluci se sice baví, nahrávají, tleskají, pak zalomí...Mně nezbývá, než se přesunout na chodbu.
Ráno tajně doufám, že se pršavá předpověď naplní až dopoledne a my stihneme vyběhnout alespoň na Ostrvu, ale leje již od rána, tak čekáme na zmírnění, skutečně kolem 10-11 déšť ustává, tak relativně po suchu dorazíme na Štrbské, kolem Nového plesa k autu za všeobecného natěšení do Tatralandie. Tam opět slejvák, naštěstí brzy ustává a jsou tímto možné všemožné venkovní radovánky, samozřejmě nadšení z množství tobogánů, hecující tatíka k překonávání svých limitů, tímto jaksi skousneme nesympatickou davovost a komerčnost.
