Orlické hory II/17

Na okolnostmi dané předčasné jarní prázdniny se vydáme tentokrát do hor českých a to Orlických.

Středa večer, vydatně sněží a vyhecovaní i běžkařským programem ještě dosháníme vybavení. Nějak se doklouzáme k horkotěžko na poslední chvíli sehnanému penzionu Orlicko, kde se připojímě k tlupě více či méně vzdálených příbuzných s jednóm fajnóm paniczkóm. Bydlení tež fajne, prostorné, jen bez dalších přidaných hodnot. Páry po dvojičkách a dítka se rozdělí na holčičí a klučičí pokoje...

Ranní výjezd a hned uvíznutí na klouzačce nového sněhu. Přesedáme do 4-kolky, někteří objíždí. Lidu přijatelně, vleky bez čekání, tratě různorodé, dítka stejně volí většinou černou, které atraktivitu zvyšují startovací budky a skokánky.

A večer různé hrátky stimulující fantazii, mj.zjištění, že ježek není krtek.

Souputníci, jsoucí zde pár dní dříve, neprahnou toliko jen po lyžařských výkonech, tak se nakonec dopoledne koná exkurze do Škodovky v Kvasinách, kde na nás dýchne jiné století, zreálněné sci-fi, hemží se to roboty, agilní, nadšený důchodce nás provede od plechů, po závěrečnou montáž, zíráme jak Jiříci...

V poledne v plánu Deštné...a opět dopravní komplikace, někde za Zdobnicí cesta uzavřená, bez předchozího upozornění, tak velká objížďka. Pak areál úplně nenadchne, oproti Říčkám kratší, sníh technický a podstatně více motajících se lidí, ale aspoň bez většího čekání. Snahu do mrtě využít čas někteří odskáčeme, 20s po 16 hod.a vlekař neoblomný...tak hezké šlapání, naštěstí jen nepříliš daleký traverz.

Koketování s běžkami se jeví bezpředmětné, možní kumpáni handicapovaní mrňousem a ani zdraví všech není 100%ní, zbytek se tváří již dostatečně vylyžován a obává se sobotního návalu, tak i u dítek zvítězí losinský termál, kde tlupa způsobí trochu rozruchu mezi vorvani...

Rok 2017

Trochu opožděná reflexe, přebitá jinými vjemy ...ale pro úplnost...Jaký byl?

No někomu vcelku vyšly prorocké vize - viz zde

V Americe se vlády ujal nevyzpytatelný Donald Trump, zrcadlící polarizaci společnosti i všude jinde. V reakci na politiku ztráty zdravého rozumu, přicházejí pragmatičtí, populističtí vůdcové, kteří si až tak nelámou hlavu s nějakou svou konzistentností, pravdomluvností, ale imponují, že prostě "mají koule".

Doba je nazývaná postfaktickou- lidi více věří nabuzeným emocím než faktům.

Stejně tak naše parlamentní volby. Vítěz bez ucelené ideologie, kterému se daří vytvořit iluzi, že " se všemi zatočí" a přestane se krást, korumpovat...30% aktivních voličů neodradily pochybnosti stran jeho pochybných praktik dřívějších i současných. Politická scéna se tříští, strany s ucelenými programy a idejemi jsou zkompromitované, tak přicházejí nová uskupení s otazníkem, co od nich vlastně čekat.

Ukázalo se, že otázka voleb není v České republice momentálně otázkou rozumného rozhodování, ale převážila osobnostní politika orientující se na silné a přesvědčivé lídry. Lid zvolil ty, co nějak formulují jeho vůli po změně - představu státu jako soukromé firmy Babiš, antiislámskou přímou demokracii Okamury a chaotický protest pirátů. Žádné pravolevé zápolení .

Jen v Německu otěže stále drží mocná Angela, i když vliv ztrácí a horkotěžko sestavuje novou vládu...

A svět se nadále stává čím dál víc nenormálním, utápí se v bezbřehé hyperkorektnosti. Jistý blízký stát oficiálně schvaluje třetí pohlaví, v jiném se již neoslovuje ladies and gentlemen a lékařska asociace doporučuje, aby se s respektem například vůči transsexuálům neříkalo těhotná matka, nýbrž neutrálně a genderově vyváženě těhotný člověk, o unisex toaletách se debatuje roky a už to ani nikomu nepřijde jako něco mimořádného.

U nás se vede polemika o básničce, kde je žena opěvována jako matka a strážkyně domácího krbu.

Stále jsou však tady miliony obyčejných lidí, kteří milují ženu, protože je nemužská, a muže, protože je neženský, svůj dům a kostel, protože jsou nádherně odlišné, pole a zahrady, protože jsou osobní, a vlajky, protože jsou svaté

(volná cit. Klaus ml.)

Bohužel "elity" většinou rezignovaly na konzervativní hodnoty, jsou v zajetí pochybného projektu EU s celou její ideologickou nadstavbou špatně pochopených práv a rovnostářství, multikulturalismu, feminismu, inkluze pofidérních menšin i antidiskriminačního nepřímého uznání politických ambic islámu, jež většinu obyvatel tolik odpuzuje (volná cit.)

Pro obyčejného člověka je nesmírně obtížné obhajovat samozřejmosti...tak se leckdy přikloní k tlučhubám, vytvářejícím iluzi návratu ke zdravému rozumu.

Nezbývá nám, než toto akceptovat, dát jim určitou šanci a pokusit se o vlatní sebereflexi. A to i přesto že vysílají velmi negativní signál o tom, že lhát, být podpásově útočným a vulgárním, rozněcovat v lidech ty nejnižší emoce se vyplatí...

Přibývá skutečně lidí, kteří se neptají po charakteru politika, po jeho schopnostech, ani po tom, zda mluví nebo nemluví pravdu: volí ho, protože rezonuje s emocemi na samém dně jejich duší (cit.).

Hochkönig a Dorfgastein

První únorový víkend a ryzí lyžařská chlapárna, s hochy narozenými v jiném desetiletí. Brzký ranní výjezd, naštěstí nemusím plnit roli řidiče, tak úsek Mikulov Salzburg zůstává jen v matném snění a divím se, kde jsme to minuli Poysdorf a oni již pracovitější Rakušáci zbudovali novou dálnici.

Něco málo přes 5 hod, a v 8:30 již nazouváme lyže v Mühlbachu střediska Hochkönig arény Ski Amadé.

Na urolbovaném základu 10-20 cm čerstvého prašanu...no paráda. Lidi žádní, tak se to začne muldit až odpoledne.

Ale nic pro paničky prahnoucí po azurovém leháru. Výkony tentokráte ryze sportovní, zato intenzivní. Sice lehce sněží, ale viditelnost akorát. Jen chybí výhledy na protější kopec, s vcelku pověstnou ferátou, které se snad ještě letos dočkáme.

Skisafari znamená, že půlden se přesouváme z Mühlbachu do Maria Alm, půlden zpět

Jen občas nějaký ten modrý přejezd se dá skousnout.

Moderní kabinky, sedačky a povolební úvahy, kterak jsme mohli mít slušného prezidenta, ale babička z Karviné řekla NE...

K tomu stylové, poloprázdné hospůdky s milou obsluhou, nutný weizen...a dojezd do konce. Ubytování někde v centru Taxenbachu, kolem samá čeština, naříkající na množství lidí v Saalbachu. Holt stále spousta lidí vybírá podle zvučnosti názvu.

Další den stejné nadšení z prvního střediska Gasteinského údolí: Dorfgastein -Großarl. Sice trochu horší viditelnost v horní 1/4, jinak rovná, dle propočtů téměř 8 km sjezdovka, což párkrát v různých modifikacích otočíme, přesun přes vrchol na opačnou stranu do Großarlu, kde nadšení menší, přeci jen horší viditelnost a pisty již trochu rozbrázděné, tak se po pár pokusech vracíme, obědní pauza, nějaké lesní pokusy, na což již asi fakt nejsem stavěný. Parádní, intenzivní, jen bez těch panoramat...Výsledkem je rekordní 2 x 62 km (koumáme, že gps asi neumí propočítávat sklon svahu), ještě že cestu zas odřídí jiní. Zpět 6 h...

Povolební splín

Tak lid jednou zvolil za předsedu oligarchu bez konzistentního programu, s heslem "všeci kradú...a já si vás všecky kúpim" a podruhé to korunoval znovuvysláním na hrad prolhaného, podlého hulváta.

A "elity" naříkají nad tupým plebsem, jak je třeba jej lépe vzdělat a vymyslet sofistikovanější kontrargumenty.

Nepochopily, že v kontextu posledního politického vývoje situaci nezlepší neustálé vymezování se vůči jakýmsi "silám zla" a hledání nových prostředků jak domněle prostý lid více edukovat, aby se dokázal zorientovat a vymezit vůči údajné ruské dezinformační propagandě a tím zabránit špatným volbám.

Toto jen stále přispívá k další a další polarizaci.

Není spíše cesta v naslouchání "druhé straně", jejich obavám, motivům a ne v jejich bagatelizaci či dokonce posměchu?

Jinými slovy, ne každý, kdo má obavy z invaze jiné, nepříliš tolerantní kultury je ve skutečnosti xenofob, ne každý, kdo je zastáncem tradičního rodinného modelu je nutně homofob, ne každý, komu se nelíbí jalová a povrchně hyperkorektní politika EU s potíráním zdravého rozumu se chce přiklánět k Rusku, Číně .

Právě toto nálepkování k oné polarizaci výrazně přispívá, vytváří pocit nepochopení, ignorace ze strany "elit" a pak příklon k vůdcům, vytvářejícím pocit, že "oni nám rozumí". (Když nás mají za burany, tak si zvolíme jednoho z nás!)

(Viz poslední výzkum pražských psychiatrů, který prokazuje, že negativní postoj k migraci nutně neznamená xenofobii)

Jistě lze souhlasit s tím, že jisté síly zde parazitují na nižších lidských emocích a pudech, přiživují strach, aby pak nabídly jednoduchá řešení.

Na druhou stranu strach je přirozená emoce, která nám určuje jisté hranice existence. Ano, když přeroste únosnou mez, stává se patologickou. Ale zde nutno dodat, že žádné fobie se nelze zbavit tím, že ji budu potlačovat, ignorovat či se jí budu u druhého dokonce posmívat.

A ony pány jsme přežili dosud, přežijeme i dalších pár let...Asi je potřeba nechat tu polistopadovou havlovsko-klausovko-zemanovskou garnituru odžít aby noví lídři ještě dozráli...

Mt.Jedová No IX

Někdo spočítal, že se jednalo s nějakou přestávkou o již 9. ročník apaluchoidní akce. Vyhlídky bídné, počasí nezimní, ale nakonec...Po páteční komornější předehře, tentokrát změna, výstup hned zrána, blátivé podhůří překonáváme busem a následně nečekaně sněžnou Jedovou vezmem útokem z Pohořan. Vše jak má být, odměny dětské i skromněji dospělé, grupa se trochu rozdrobí neb preadolescentní slečny mají potřebu se distancovat od pár let mladších nehodných a pak se úspěšně ztrácejí. Z dostatku času se nakonec rozhodneme tentokrát pro dvojvrchol, po normálce na Jedovou se větš, i když neúplná část, vydá provovýstupem na trochu nižší kopec Jedlinu, který bez jedlí leč se smrky a modříny, po čemž přichází ještě půvabnější dobrodružný prvosestup někde podel skalek do údoli Mlýnského potoka a Dómského lesa. Povšechné nadšení, které nezkazí ani promočené boty (po staru přichází na řadu sáčky) či leckterá nezbloudilá sněhová kulka ve tváři, nesdílí jen jedna slečna...no doma nikdo prorokem...

Místo Boudy se doputuje do Krámů, masných, kde však je z tradice postrádána horká čokoláda...tak následuje další improvizační obměna. Dva vrcholy si zaslouží dvě hospody. Zvlhlejší část se již dopravním prostředkem přesune dolů a otrlejší odpojí v Pohořanech, kde Bouda je Bouda...tentokrát dost místa, čokoláda černá i bílá, svařák, pivo, vše jak má být...jen atmosféru kazí první volební výsledky. Pak pěšky slet ubývajícím a blátivějším sněhem, těšíc se na zelňačku, kterou jsme opovrhli v Krámech...neb nás čeká dole...nečekala...sež... i dítky majícími k zelí a houbám vztah většinou velmi vlažný, ba leckdy nepřátelský...Nevadí, spokojíme se s hrstkovou. Výsledek voleb mezitím potvrzen, lid si vybral prolhaného burana, tak naší sociální bublině nezbývá než spláchnout nějakým tim mokem a utěšit se žalmem, kterak neskládat naději v knížatech a pokusit se o jakési smíření. Večer napočítáno nakonec rekordních 10 tatínků, no někteří již v roli neotcovské. Filmíky, dětské, nedětské. Ráno další duchovní vzpruha, jen malou část se podaří přesvědčit na křížovou výpravu kolem Vésky, svou porci mrzutosti si vybere další dítko, neskousávající jakési herní nedokonalosti. Odměnou však zbrusu nový poklad s vojáčky...