V kalendáří svítí volný srpnový víkend, tak jeho začátkem nadhodím udičky s nápadem pěkných nadjezerních cest, co tak Drachenwand, Traunstein apod. A odpovědi: ...já neplánuji jak ty na dekády dopředu...no nevím, jak s domácí propustkou...Nějak do ztracena.
Mezitím se zvrhnou domácí rádoby kosmetické úpravy, začnou vypadávat další kostlivci a chtělo by to víkend pracovní...Navíc předpověď mizerná, tak se snažím odpískat. Co blbneš!!...my s tím počítáme!..já mám volno...přeci nezahodím propustku...s počasím to není tak zlé, neděle má být hezká...Východ Rakouska vychází dokonce příznivěji...
Dobrá, překopeme plány, povzpomínáme na doporučení chatařky z Raxvýpravy, nalezneme pěkné D-kové ferátky. Nakonec vyrazí čtyřka obměněna v jednom spolužákovi.
Věčně optimistický strýc Pepin mele o tom, že dešťová fronta k východu dorazí pozdě, nasměrujeme se na malou chuťovku- Turecký hrad. Samozřejme s dojezdem lije...Hospoda? Čekat? Ještě, že jsou ty appky...Vidím tady asi hodinové okno, jdeme. Porušujíc všechna doporučená pravidla, že na mokrou skálu se neleze, nastoupíme. Naštěstí kolmá skála neklouže...Po úvodním žebříku se otočí nováček, dojde turistickým chodníkem, ostatní se svižně procvakáme za jakýchsi pokřiků, kterak Turek Turka...a jsme na kouzelném hradě a...spouští se slejvák. To zas bylo štígro. Chvíli se krčíme pod stříškou, pak nezbývá než vyrazit vstříc. Zvlhlí dole v altánku promýšlíme, co dál. Meteoradary pro dnes již nijak příznivé. Lépe se vymýšlí s plným žaludkem. Snažíme se vykomunikovat dojezd na chatu Wilhelm Eichert-Hütte, ale němčina nějak vázne, jakože možný není, pak zas ano, ale něco o šraňkách. Po občerstvení naštěstí liják ustává. Necháme auto na prázdném parkovišti Seiser Toni a po žluté Wagnersteigem vylezeme na chatu. Zjišťujemem jak i mapy.cz mohou být notně zavádějící. Červené značky na mapě se ukazují jako nezajištěné lezecká trasy min. II-III lezení ! Na chatě nás vítá bodrá majitelka. V tom nečase jsme téměř sami, užíváme si komfortu i zlatého moku, posichrovaného domácím schlaftruňkem.
Po snídani nás čekají zdejší atrakce, naštěstí dle předpovědi se vyčasilo, ale je třeba nejprve nějak sestoupit. Přeci nepůjdeme dolů stejnou cestou. Mapy nabízejí spoustu cest...no viz výše...Kolega se ujme navigace, za šipkou se blomcáme sem a tam, stále větší strží, konejšeni, že tady přeci nějaká červená značka je...Když strmost nabírá na procentech, vyhodnotíme, že tudy teda fakt již ne...Naštěstí jsme zrovna u lávky Gebirgsvereins Klettersteigu, tak se napojíme v asi 1/3 trasy...a čeká nás parádní D-kový šplh, žebříky, svislejší skalka, skalní věž, kramlí nijak přehnaně. Naštěstí se nikdo nesekne, naopak se učiní dobrá korekční povbuzující zkušenost. U chaty nějaký bergfest s garmoškou, u našich "domácích" se posilníme a oslavíme dílčí úspěch a následuje druhé kolo.
Tentokrát dolů konvenčně po žluté, ve spleti cestiček najdem nástup na Wildenauersteig, který je specifický absencí doprovodného lana, jištění jen skrz kramle. Ještě nic netuše, směle nalezem. Pod hlavní stěnou se však objeví zásadní zádrhel. Před námi grupa mameluchů, pojmoucích bezpečnost papežštěji než ...Ferátu pojali jako vlastní cvičení v lezeckých technikách, zakládají si své štandy, s klienty klepajícími se na každé kramli. Když se nesměle nasoukáme před ně, dostane se nám přísného spražení již vyžilejších vůdců honosících se výbavou, jak by chtěli zdolávat snad El Capitana, o dané posloupnosti a přednáška jak co je lebensgefahrlich. Tímto úsek na dobrou hodinu zašpuntován. Když během této doby vylezli pouze dva jejich klienti, tak se s pomocí rakouského kolegy přeci jen pouštíme do křížku a cesta je nám blahosklonně uvolněna, abychom se na další 1/2 hodinu zasekli pod atraktivním svislým tunelem. Jejich hoch se klepe, slečna se klepe. Snažíme se o smírčí tón...ale po chvíli stejně vzduchem lítají německo-anglické výkřiky: scheisse, shut-up, don´t make me nervous, don´t touch me!! Za komínem nás přeci jen nechají dolézt za dalšího spražujícího pohledu. A pak kdo tady je více bezohledný? Bez této kaňky by byla dobrá chuťovka.
Další oslavné kolo na chatě, po polívce sestup k autu, tentokrát vůkol po modrozelené...a u auta deštík...to zas nějak vyšlo!
