Letošní expedice tatínků s dětmi měla pořadové číslo 6, pro nás 4.
Sešlo se nakonec 8 otců, index dětivosti se pohyboval kolem 2,125, dle toho, zda ještě některé přerostlé potomky řadit do patřičné kategorie.
A pak Dan Zajíc sní Danova zajíce, pořeší se dopady zápalu plic, mužské strachy, vlastnictví koně, jak (ne)býti evengelíkem, k čemuž dále pomáhají nápoje ovocné, obilné i bylinné...
Aklimatizace před hlavním výstupem je oddiferencována na Radíkovskou pevnůstku pro tatíky a šetření sil na hřišti pro mladší účastníky.
Přechod Mt.Jedové je realizován opět severní cestou, která je opět ledová, dítka (hombres) posbírají krom modřin oranžové holuby, ani nezmizí, ani je nevezme voda a všichni zdárně dobudou lehce zasněženého vrcholu (tato tajuplná věta jest vsuvková reminiscence na průběžné zabavování). Místo plné Pohořanské boudy dáme zavděk šenku, kde se taktéž dočkáme moku pěnivého i čokoladového. Sestup již tmou polem nepolem, kolem virtuální růžové kadibudky, skrz Šošin brod, čímž zdárně dosážen základní tábor. Zpěvu a filmových projekcí nyní o něco méně, o to více disputací...V neděli po duchovním osvěžení v podání čechoameričana dovětek Véskovské vyhlídky, zamrzlé nádrže a hřiště...
