Pokus narušit tradiční předvánoční stereotypy je zprvu provázen značnou nejistotou: nečekaná dovolená v práci, narušení předvánočních příprav a hlavně bude-nebude sníh? A nebyl...ale nevadilo.
Nakonec převáží touha po změně, lákavý vánoční balíček a souznění třech rodin, tak se přidáváme.
Dřívější odchod z pátečního večírku a ve 4 ráno odjezd. Po třech hodinách trochu bere spaní, ale to dojíždíme kolegy, což probere a před 11 hod jsme u lanovky v Enzingerboden. Očekávanou realitu potvrzuje skutečnost- sněhu pramálo, nějaké staré zmrazky. Moje měsíc staré obavy, které hoteliérka zahrávala do autu, že u nich sníh vždy je a nepředjímejme v listopadu, se naplňují. Nezbývá než se smířit a nějak přeonačit než nekonstruktivně remcat...Skepsi začíná vyvažovat výborná organizace, pohodový přístup personálu, krom sněhu vše ostatní klape. Bágle jen přeložíme z auta do nákladní kabinky, kterou pak obsluha nasune na lano, stejně tak vykládka (kdeže loňský stres ve Val di Fiemme, kde totéž v plném provozu za jízdy). Naložíme na vozíky a tunýlkem do hotelu Rudolfshütte.
Lanovkou se ocitáme sice v zasněženém království, ale sněhu na skalnaté podloží v 2500m nedostatek. Jsme odkázáni na alespoň 500m sjezdovečku, ještě k tomu nepříliš pohodlná kotva. Naštěstí i nejmladší dívky se ukáží jako schopny spolujízdy a tím se adekvátně pohodlněji spárujem.
Shledáváme se se zbylou rodinkou, která již testuje sníh. Po chvíli se přidáme, bohužel lyže utrpí první větší šrámy, ještě že určeny již k dosloužení.
Dále však začíná převažovat pozitivní nálada. Personál příjemný, dalších atrakcí přehršel, výborná a bohatá kuchyně, předvánoční atmosféra, košíky s cukrovím, počasí nádherné. Zejména dítka se hned přeladí i na jiné než lyžařské radovánky. Když se již po 25. jízdě omrzí, přichází na řadu lopata a již tradiční tobogánové iglů, bobování, uvnitř pak využíváme výbornou lezeckou stěnu, kde některá mláďata překonávají své limity. Zejména mužská část oceňuje saunový relax s vyválením ve sněhu, jindy i bazén, kulečník. Večer přijde i kouzelník, jindy muzikant s harmonikou, pak kytarou, lepíme slova Tannenbaumu či Stille Nacht.
Nakonec dojde i na několikahodinovu vysokohorskou turistiku třech tatínků a dvou synů (třetí poněkud nešťastně netaktně vyčleněn), kteří tímto iniciováni kótou 3000m na sedle pod Sonnblick a impozantní pyramidou Granatspitze. Je to krása, výhledy snad i na Glockner. Pravda občas se proboříme po stehna, při sestupu již citelněji chybí sněžnice a dochází k menším krizím.S bázní míjíme trhlinky, výkonnější rodinka peláší napřed čímž sice prostoupí stopu, ale naruší mobilizující chlapeckou soudržnost. Někteří se sotva doplazí zpět na chatu, ale večer již namáhavé nepříjemnosti zapomenuty.
Celkový pozitivní dojem stvrdí i finální sleva, která vyváží nápojovou útratu. 23.12.dopoledne sjíždíme, snujíc další zimní plány. Cesta se poněkud táhne, zastávka na Mondsee a McDonald za Vídní dále zpomalí, takže nakonec skoro 8 hodin, domácí přebalení, sousedské popřání a noční přesun na chaloupku...a jsou tu vánoce... ;)
