Po cyklotestu a náhodném zjištění, že nahoře je fialovo, vypravuje se den následný tatík s dítky pěšmo, povětšinou kolmicí (po vodícím lanu zimního vleku) na horní část řecké sjezdovky.
Robátka se s kopcem perou velmi statně (pravda Zuzka valnou část v sedačce na zádech), pak se na pár hodin usadíme v keřících s fialovými plody. Nevím, zda jejich nečekaná spolupráce a podrobivost je výsledkem vidiny "za nezlobení" slíbené nanukové odměny či prostého nadšení z výletu, ale Adam houževnatě sbírá do kelímku (pravda asi 20 ks /hodinu), druhá ratolest jen nijak naléhavě, ale soustavně utrusuje věty typu: tatíí a kdy půjdem kopit nanuka?...a půjdeme už na nanuka...já chci dulů...na nanuka...a kdy dostanu nanukaa?
Když dosbíráno, tak vznikne základní rozkol- mladší velí dulů ...na nanuka...starší nahoru na vrcholový hřeben ( když má přece 1000m!). Tatík se přidá ke staršímu, což nakonec osudový error. Obloha se poznenáhlu zatahuje. (Děti mračí se, asi bude pršet...a ploč se nesmějě...kdy se bude usmívat?... ne, to není od Svěráka). Přichází hromo- a krupobití, krčíme se nejprve pod posedem, dále pod smrčkem a pak nekonečné serpentiny v potůček se proměnivší lesní cestou. Dítka však statečná stále, panice nepropadají, i když je humor i síly poněkud opouští, vidina nanuka však nikoliv...Přežila bez zápalu plic, věštěného vyděšenou babičkou. Druhý den opět schopna skotačit ve splavu...
a vůbec ideální dovolená: spokojené děti, sluníčko, šlauch s vodou, třešně, splav, borůvky, koktejl, koláč od tchýně, trocha i té užitečné práce, pro změnu koktejl malinový, nějaká ta grilovačka s další rodinkou, cykloprojížďka, tenisový mač- navíc vítězný, nahánění světlušek, noční whirpool ve splavu za jejich svitu, setkání s déleneviděnými příbuznými.
Jediné minus takovéto dovolenky - četné bodance od přemnožených ovádů .
