Poslední míle potřetí (11)

Úvod ctrl-c a v ( tradiční termín vrcholícího hokejovémo MS, setkání speckářek, na místě stávajícím se tradicí atd...)

Tentokrát bohatší sestava,dítka o rok starší, družnější a nová stále přibývají, některá dokonce zdvojeně! Čímž Péťa nucen téměř mikrobus pořídit...

Některá nová již i pro fotbálek dozrávají, hrdě se však i tatínky zapojit snažíc, a tito pak coby sloni v porcelánu , občas i nějaký ten úrazík jim za odměnu způsobí, snažíc se ztrácející výkonnost kompenzovat o to úpornější snahou...a jak může dopadnout střet těžké váhy s muší...dítka zrají, že i plnohodnotný petanque mač umožní (bez toho aby se koule hrací střetla s koulí myslící)

Opět rozděleni na kolaře a chodaře, ti první, někteří i s vozíky, se k Devíti skalám dokolují, dítka umění lezecké vyzkoušejí a pak zaskotačí na obvyklé farmě.

Počasí tentokrát trochu zahapruje, čímž většina grupy zpanikaří a předčasně prchne ještě na závěr absolvujíc vcelku příjemnou, ale kosou proklepanou návštěvku skanzenu Veselý Kopec, kde dítkám učarují nejvíce parní orací stroje a nezbedná kůzlátka. Pak se ty naše div nepoperou o perníkového šmoulu- fatal eror zakoupení pouze jednoho ks, (1 3/4 leté již někdy taky ví, co chce, navzdory genderovské předúrčenosti).

( GPS opět zaúřadovala- dovedla nás sice 1/2 hod.před zbytkem na místo, ale přes všechny zákazy vjezdu téměř polní cestou se ocitáme přímo v areálu, míjeje záchytný parking)

Další FOTKY ZDE

Zálesí (u Javorníka) II/11

Víkend čtyř 4-leťáků + jedné (vydávající za tři) Zuzany s povinným rodičovským komparzem (Komáři bez Komára, Giboni, Uměníznalci s Jeronýmem) v kraji,kde taky kupodivu žijí lidé.

Pro nás víkend, ostatní prázdninový týden...

Učíme se kamarádit s GPS přístrojem, který nejprve zaslepení vidinou cíle ignorujem (i jeho svéřepé: při nejbližší příležitosti se otočte...),až nápis "Sklep spozywczy" nás přesvědčí mu dát za pravdu neb do Polska nemíříme...a na cestě zpáteční mu pro změnu slepě důvěřujem, ignorujíc vlatní zkušenost dvou konvečních cest z Jeseníku a necháme se vést třetí...končíc u v zimě neprůjezdné skoro lesní cesty...

No kdo by čekal, že v únoru,byť zima třeskutá,tak sněhu i Jeseníkách,potažmo horách Rychlebských, bude chabý poprašek, přilehlý šlepřík zůstává nečinný a nezbývá se vypravovat za sněhem dělaným až někde k Lipové či na Ramzovou, kde se dítka, vzájemně se hecujíc, zdokonalují v umění lyžařském...

Večír,krom unaveného zapění si, dozvíme se leccos od zapálené znalkyně relikvií o umění středověkém, jak to ta církev měla s bratry husity a oni s ní, k čemuž ne zrovna souzněně přizvukuje nespavá Zuzana.