Xtý, již nepočitatelný ročník, padl tentokrát půlku prosince a 3. adventní víkend. A po roce opět modifikace 10 malých černoušků: Je nás hodně, v listopadu nahlášeno cca 11 hlav, to se do dříve zamýšlené chatky někdy u Červené hory nevměstnáme, tak loňská jistota s tím, že část bude ve stanu. Komplikace stran klíčů, předávání jak štafetový kolík přes různé kurýry, hasiče.
Na nádraží je nás 6, jedna dříve nadšenkyně již odpadla pro kašlík, mrznoucí déšť zastaví vlak někdy u Rudy, kde přistoupí dvojak, to jsme v 8mi, přes hodinu ztráty, odtah zpět do Bohdíkova, v Branné čeká kamarád z opačných končin, který si mezitím málem způsobí na ledovici úraz, který naštěstí jen přenese na zlomenou hůlku a (ne)konečný počet 9. Záhy nazouváme sněžnice, zatím nepříliš příznivo, zvykle cestou necestou, Alojzov, Josefová, vyšplháme na další tisícovku - Polom, s následným krkolomným sestupem, proč by to mělo jít pohodově hřebínkem, když se dá zeslízt na cestu přímo srázem přes asi 10 m skalní stěnku...Odpojuje se kolega, bylo s vámi fajn, ale stačilo, dojdu si do Kout...Zůstává 8. Vozka Keprník již konvenční trasa leč se též stmívá a někomu docházejí síly. Pod Vozkou se již tradičně odpojuje páreček - my raději bez noclehu. Je nás 6. Držíme se však plánu, byť chatka je pod Keprníkem, to je přeci ze Šeráku kousek, tak pivo na Šeráku a pak jen seskočíme. Beseda s občerstvením i půvabnou samoběžkyní, načež se ozve další: bylo s vámi fajn, ale dál již to nedám, ubytovávám se zde, když mají místo. Jsme na 5tce Další pár svírají pochybnosti, neb v neděli ráno nějak spěchají, sejít tam, či onam, nakonec ještě ukecáme...Nacházíme odbočku, dle loňského výkonu pana Lišáka to je jen kousek po vrstevnici. Chvíli normální cesta, neodradí omezující štěrková halda varující návštěvníky, tudy ne...po 200m však končí, na mapě sic jakési čárky, které ale realitě vzdálené. Pionýrsky si klestíme cestu přes padlé stromy, větve, potoční kaňonek, sněžnice trpí, až leckdy vypoví službu. Hodinku zápasíme, zjišťujíc, že máme za sebou sotva 500m, před námi hůře proniknutelné smrkoví, načež úderník zavelí ke zvratu...To je malér neb alternativní trasa znamená přes 4 km okliku nudnou cestou, po celodenním pochodu. Tak tomu se říká nadoraz. Plán, jak budem ve 20 hodin si užívat romantiky lesní chaloupky tímto vezme za své. V 10 hodin se doplahočíme do vymrzlé boudy, v kachlových kamnech sice zatopíme, leč rozehřátí velmi pozvolné, tak se zahříváme dalšími vrstvami, někdo hned ve spacáku a vnitřně. Brzy ráno se odpojí další páreček a zůstává skalní 3ka. To již bez větších akcí a dobrodružství sestoupíme do Bělé předat klíče do hájenky a budem předpolední návrat.
