Původně se mělo jet s partičkou k Máchovu jezeru, což na poslední chvíli odřeknuto, tudíž na rychlo plán Bé: místo Čech severních se vydáváme s kolama na střeše do těch jižních. Trocha martýria sháněním ubytování za občasné vydatné přeháňky, střízlivíme zjištěním, že ubytování pro 4-člennou rodinu v tomto kraji je na cenové úrovni Chorvatska. Respektive si to můžeme přerámovat- v Chorvatsku je jak u nás...
Od zastávky v Třeboni nás nakonec větry osudu zavějí do penzionu Medenice- bývalé posádky pohraničníků, v lesích u třeboňského Chlumu.
Navečer se aklimatizujeme 10 km vyjížďkou do pohraničních lesů (mapa), kde voní borovice, kvetou vřesy,v rybnících poskakují kapři, ale taky všude vydatně žerou komáři.
Další den plnohodnotný 50 km okruh zdejší rybničně lesní krajinou: Staňkov- Mirochov-Žíteč-Lutová-Kosky-Cep I-Suchdol-Tušť-Nová Huť. Hošan již statečně polovinu odšlape, druhou se nechá odvézt na tyči. Cestou objevíme moc příjemné koupání v pískáči Cep I, s teplou, čistou vodou, stejně tak nepříliš vzdálený Tušť, kde poteší výborná zmrzka v přílehlém kempu. Pak, nějak neodhadnouc vzdálenost, pozdně večerní návrat novohuťskými lesy. Mezitím trocha vodácké nostalgie shlédnouc zašlou slávu starých vodáckých kempů (Suchdol, Majdaléna). Všude jen oficální velkopůjčovny, pár stanů ve vysoké trávě a omšelé polofungující občerstveníčko. Konec letošní suché sezóny či setrvalý stav? To bejvávalo- pomnu na vodáckou premiéru před 22 lety...
Další výlet je směřován na jih lesní krajinou přes rašelinně zbarvenou řeku Dračici směrem k Novohradským horám, s cílem se okoupat v dalším pískovém rybníku u Halámek. Zprvu však nacházíme jen masy písku s aktivní těžbou. Nezbývá než pískoviště objet- přes Novou Ves, kde ale chcíp pes, krom veřejného domu a komárů nenabízí nic, ani očekávané občerstvení. Dále díky těžbě se ukáže neaktuální další v mapě vytyčená trasa, takže další větší objíźďka. První občerstvení nacházíme až v Halámkách v restauraci u hlavní cesty. Tou nakonec doputujem k druhému koupacímu konci vodní plochy, které si však užijeme jen chvilku, jsa vyhnání přeháňkou, byť nakonec jen mírnou. Po kafi ve všude reklamované, ale nijak zajímavé irské restauraci prolezeme písečnou dunu Pískovnu u Dračice s krásnými vřesy jak z babiččiny skalky, a pak opět kolem Tušti, na zmrzku a alternativní trasou v rozumnějším čase na posádku. Tentokrát téměř 60 km... (mapa)
Den poslední rovněž asi 50 km okruhem se vypravíme do Třeboně. Zprvu s velkými rozpaky, očekávaje každou chvíli děšťovou sprchu. Prošmejdíme Chlum a dále mezi rybníky a lesy na Rybářské slavnosti. Po strávení nejen rybích pochutin, vylezení věže a procházce zámeckým parkem, osedláme svá kola a kol Schwarzenberské hrobky šlapeme s nutnými, synkem hlídanými 3km intervaly poněkud zdlouhavou, nudně rovnou, zprvu panelovou cestou k Hamru, kde rodinka zaslouženě zakotví a tatík pádí pro auto na penzión, kde po ranním odhlášení již není evidentně vítán...
Pobyt se pěkně zarámuje odjezdovým deštěm, který nás na kolech poměrně šetřil. (Jen závěr s trochou napětí z nenalezení navigace, kterou naštěstí nalezne pan provozní a po pár dnech k majiteli šťastně doputuje...)
